Mow | Píšáci prej měli sraz

MoW nepíše a cítí se vymačkaný like a lemon. A Lennon taky. Uplynulé dny přemýšlel, že písání zde (evokuje mi to "píchání") pověsí na hřebík, neb se jeho život smrsknul na úkoly od kamarádů, a shledává toto téma pro své čtenáře již nudné, stereotypní, nezajímavé. A má určitou vnitřní krizi. Chtěl by se nakopnout, ale neví jak, dokonce ani úkoly od lidí nejsou už stoprocentně účinným vyprošťovákem. A trápí se.

Ale s převelikou chutí si přečetl článek Raduš, Lvice, Say i Mečouna a měl velkou radost, že jste si to užili. Dokonce takovou, že mě až nepatrně sralo, že jsem tam nebyl s vámi, rád bych vás očichal naživo. Radost mi nepatrně zkazilo, že setkání prý bylo kdesi v suterénu, možná dokonce ve sklepě, ale vzhledem k probíraným tématům, mezi něž patřily drogy a kuřba v lesoparku, se vůbec nedivím. Pro většinu z vás to bylo poprvé. Nemyslím kuřbu v lesoparku, tu prý dnes mladí a progresivní lidé provádějí zcela běžně. Taková kuřba od veverky, to je jízda, vřele doporučuji. Ale mám na mysli to setkání.

Když jsem vás tak viděl s těmi jídelními lístky před ksichty, najednou jsem si řekl, proč vám to setkání tak dlouho trvalo? Proč už dávno před setkáním nemáte vyměněna telefonní čísla? Napadlo vás, že jste o víkendu dosáhli píšackého vyvrcholení? Pak už zbývá jen jeden vrchol, a to je výměna genetických informací. Takže doufám, že k výměně foun číslel došlo aspoň tam, protože...jak to říct. Mně osobně trochu vadí, že jedinej způsob komunikace s váma je přes tyhle stránky. Kritika se netýká Raduš, Say, Ivy a Cukřenky. Ty mám v mobilu. A fakt je tam nemám, abych je mohl zneužívat, využívat, nebo dokonce sexuálně loudit. Jen si říkám, že lidí na komunikaci pro MoWa není nikdy dost. Chci vás nasát a pak vysát (o lesopark fakt v tuhle chvíli nejde). V podstatě jsme téměř rodina, takže je mi malinko divné, proč už nejste propojení twitterově, instagramově, facebookově, nebo prostě telefonně. Ano, já vím, že někteří z vás už s některými propojeni jsou. Ale možná je čas se propojit i s těmi ostatními na setkání, kdy už je nad slunce jasné, že žádný z vás není kriminálník, smažka, úchylák, nymfoman nebo ztracená existence, a proto není třeba se bát. Co jsem pochopil, všichni byli spokojeni a potvrdilo se to, co já už vím dávno - že jste všichni inteligentní, milí, zábavní a především NORMÁLNĺ jedinci, přičemž je nasnadě, že takových lidí valem ubývá. Možná by nebylo špatné udělat z píšáckých srazů trochu menstruaci, tedy něco, co se pravidelně opakuje, nemusí se vyvolávat a nemá to zpoždění. Dělat to každý měsíc, to byste se možná sami sebe přejedli. Ale jednou či dvakrát ročně je podle mě zdravé optimum.

A Say, ta mi svým popisem Julčiných vlasů způsobila dokonce nanoerekci. Miluji u žen nádherné vlasy, možná je to i tím, že sám už v podstatě žádné nemám. Jak rád bych zabořil svůj rypák do Hrozně tajných kadeří a tiše inhaloval, jako by šlo o tu nejkvalitnější marihuanu. Chci se do nich zamotat a utopit se. Jak muška v pavučině křížáka.

Sladká má dlouhé vlasy, občas si je u mě rozpustí. A jak sedí u mě na posteli, málokdy odolám touze se jich dotýkat. Proto vždy následuje otázka: "Můžu chvíli pohonit?" A téměř pokaždé souhlasí, nakloní se a já si s jejími vlasy pohazuji, dělám otočky, někdy se do nich tak zapletu, že jich pár vyrvu, ale je to žrádlo. Honím rád a je to na mně doufám znát. A jestě mě zajímá, zdali jste něco papali, nebo jenom chlastali, a pokud bylo papů, co si kdo dal? A byl na jídelním lístku i můj oblíbený obalovaný vepřový řízek?

Líbá vás do vlasů váš vlasohonič, a přitom téměř nevlasovec MoW