Na uzené vlně

Džulinka odjela a zase se uvidíme až třináctého března. Ta holka mě děsně rozmazluje, vlastně nás všechny. Tentokrát přivezla kynutý věnec plněný Nutellou a byl vynikající. Možná se divíte této prapodivné kombinaci, ale Džuláček ví, jak posedlý touto čokoládově-oříškovou paštičkou jsem. Byl úžasný a ještě jednou ti chci přes řádky mýho blogu poděkovat. To, co se totiž dočítáte o pečení na jejím blogu, je jen špička ledovce. Děkuju za krásný 4 dny.

Juli tentokrát přijela už ve čtvrtek v 10.15, takže jsem si ji mohl užívat o několik hodin déle. Zase jsme to prožrali, prováleli, prokoukali, Džulí má dost ráda Jima Carreyho a jeho gumový ksicht, takže jsme dali "Ace Venturu: Zvířecího detektiva", v sobotu jsme koukali na ten pořad "Pečte celé jehně" a já musím říct, že je mi ta soutěž hrozně sympatická, nemá takovou hnusnou atmosféru jako ostatní kulinářské show, kde je hlavním cílem ty soutěžící vydeptat, zlomit, rozbrečet a ponížit. Tady je těch negativních emocí o poznání méně a celý pořad se nese v takovém pozitivním puchu.

V sobotu byla nejkrásnější ze všech učitelek svědky uzení. Ano, udíme si masíčko. Naložíme na pár týdnů a pak vyudíme. Řeknu vám, aniž bych se chtěl vychloubat, taťkově uzenářskému umu nesahá žádné kupované uzené ani po kotníky. To je fakt radost jíst. A já jsem hrozně rád, že Džulí mohla být u toho, jak to vzniká a jak se to tvoří. A taky, jak to chutná.

Nechyběl ani čokoládový pudink, který já si dám dnes k večeři, včera jsem totiž splácal moc věcí dohromady a zasáhly mě zažívací potíže (měl jsem trošku průjmík), takže dokonat dílo tím, že si dám pudink k večeři, to by asi nebyl úplně moudrý nápad, nemluvě o tom, že jsme celé odpoledne tak nějak furt žrali to skvělý uzený, takže ani na nic jinýho nebyla chuť.

Zase je tu takový pusto a prázdno, nějak jsem se odnaučil dívat na filmy sám a mít vedle sebe prázdnou postel, to taky. Většinou se mi od počítače nechce, ale když je tady ONA, tak se do postele vyloženě těším. těším se, jak se zavrtá do peřiny a předvádí kuklu, burritos či párek v rohlíku. A vždycky se těším, co na ten který film bude říkat. Tahle holka naprosto zásadně změnila můj život. A dnes je to na den přesně rok, co poprvý přijela - 23. února 2019 se tenhle nádherný človíček zjevil v mém pokoji. Díky, že ses tehdy nebála vyrazit 200 km za jedním podivínským vozíčkářem. Zbožňuju tě.