V nových rukách

Nepíšu tady o osobních zdravotních věcech a výtokách, ale dnes jsem velmi pozitivně nabit, protože jsem byl dnes poprvé u nové paní zubařky. Naše původní paní zubařka totiž přestala ze závažných rodinných důvodů ordinovat a my hledali dalšího zubvrta. Naposledy jsem byl u zubaře před dvěma lety, možná dokonce déle, navíc mě před Vánoci chytl zub. Pak se ukázalo, že to není zub, ale afta (jo, čtete dobře, nejsou to afty, ale afta). Nicméně to nic nemění na faktu, že jsem velkou díru v zubu měl. Dnes jsem tedy byl poprvé u paní zubařky, dříve to nešlo a ten zub je mrtvej. Tak mi vyčistila análek, dala mi do něj vložku a pak jsem poprvé zažil zubní rentgen. Jsem trochu paranoik, tak jsem měl strach, aby mi hned po rentgenu nezačala na mozku kynout nějaká nádorová homola. Až dopíšu tenhle článek, musím si ověřit, kolik sívrtů a beckerelů jsem dostal do chřtánu.

Samotný sken mého tlamoví se ukázal jako porod baby Jagy. Vůbec jsem netušil, jak to funguje - vy si musíte opřít bradu o takovou podložku a skousnout brčko. I když mi ten renten daly do co nejnižší polohy, i tak jsem měl co dělat, abych na tu podložku svou bradičkou dostal. A když už se to povedlo, měl jsem co dělat, abych dostal ústy na to brčko. Navíc jsem měl docela problém se kvůli ochablým zádovým svalům udržet v předklonu, což tatínek vyřešil tím, že mi dal za záda svoji bundu. A vy, co mě znáte, víte, že mi jde hlava trochu doprava čili ji nedržím úplně rovně a musela mi ji korigovat sestřička. Když už si mě jakžtakž naštelovaly, nešel jim ten rentgen zapnout. Furt jim hlásil error. Já pak ztratil trochu rovnováhu a brčko jsem se zlověstným zvukem a omluvou vypustil z pusy. Rentgen se povedl až po několika minutách, možná deseti až patnácti. Prostě chvilku trvalo, než si mě tam správně nastavily, a když už se to povedlo, odmítl zase fundovat rentgen. Když mě konečně tím rengenem ojely (píšu to s tvrdým, protože doktorka + sestřička, i když tam byla i mamka s taťkou), nemohl jsem se zbavit toho brčka v puse, nešlo mi vyplivnout. Zakousl jsem se do něj tak mocně, že se mi ho podařilo narvat do díry mezi zuby, a tak i když jsem otevřel pusu a dal hlavu dozadu, zjistil jsem, že já brčko nedržím, ale brčko drží mě. Tohle nafilmovat, tak je z toho nejzábavnější kapitola na mým blogu. Výsledek? Ne moc lichotivej - 5 červíčků, ale na to, že se už dva roky do mého orálu nepodíval žádný mastičkář, to mohlo být i horší. První návštěvu mám na 23. června. A pak další čtyři návštěvy v rozestupu týdne či dvou, dokonce si sestřičce řekla, že chce na mě hodinu, asi se ji líbím, nebo co.

Paní doktorka je moc milá, lidská, empatická, popravdě jsem nečekal, že bude až tak fajn. A u zubaře si toho vážím zvláště, protože já se zubařů bojím, a ono mít taky v ordinaci pacienta s mozkovou obrnou, který se leká, heká, funí, dáví a tak, to také není pro každéno dentistu, protože většina z nich je zvyklá, že má pacoše, co se chovají způsobně a ukázněně Dneska jsem prozatím nic z dávění, hekání a funění nepředvedl, ale ono to je taky tím, že mi zatím nedělala nic, co by mě bolelo.

A protože nejsem zrovna hrdinný kapitán Korkorán, už dnes jsem se dožadoval injekce. A ona, že uvidíme, jestli to bude bolet, protože ten zub vypadá, že je kaputt. A taky byl.

Výhodou je, že vedle má kancelář daňový poradce Chuděra (dobré jméno pro daňaře), takže hned poté, co si necháte ošetřit chrupisko, se můžete stavit vedle a poradit se, jak ojebat stát.

S Džulí jsme včera zkoukli většinu Nekonečného příběhu, Džulí ho neznala a já se chtěl zase proletět na Falcovi. Musím říct, že i v dospělosti má ten film velkou sílu. Jako dítěti mi v sedmi letech způsobil celkem depku, myslím hlavně scéna s Artixem, který se utopí v Bažinách smutku, dodnes tuhle scénu považuji za nejdepresivnější v dějinách kinematografie, hůř jsem se cítil snad jen u Trierovy Melancholie. A protože to musím zase nějak odlehčit, tak tohle mi brácha pouštěl na Štědrý den aneb jak je Limahl dneska v prdeli a nestíhá:

Neverending story se Julče docela líbil, shodli jsme se, že netopýr je podobný Filipu Kaňkovskému, a Filip Kaňskový chodil s Kristýnou Leichtovou:

Jinak se mám dobře, ale potřebuju na WC. Mamka mi za odměnu, že jsem u paní zubařky nebrečel, koupila 5 rajčat*. Jedno jsem snědl už v autě.

*)-:kepýt jetsuh mesj ež ,ilelsym is etsyba ,mesj lěthc ela ,kerodiF hcýkřoh 5 im alipuok ,máceK