tetka: Tak jsme se na to konečně dodívali. Dávali jsme si to po kapkách, s přestávkami. Hlavně kvůli mě, protože to na mě bylo fakt hodně těžký. Možná dost dělala i ta hudba Valdobreva jak z hororu/thrilleru z 90.let

Ve velkém jsem v sobě měla pocit hnusu. Oběd mi dneska vyloženě nechutnal, byť jsem si na něj vyhradila velkou přestávku. Koukat se na to a u toho jíst bych nedovedla, nicméně ani tak mi dneska chutnat nebude. Záběry na ten chlív, ve kterém tam žili, mi nedělaly vůbec dobře. Líbací scény už vůbec...To jsem měla stejný pocit hnusu jako Mow.

Ale taky ve mně byly pocity lítosti, byť jak jste oba říkali - bohužel si za to mohli sami. Chlast je fakt dostal na dno a zlikvidoval. Konec hrozný. Já to teda pochopila tak, že dřív nějak žili normálně, ale pak se něco stalo a bum, jsou na hřbitově ve Strašnicích. Jak jste zmiňovali, je škoda, že se nedozvíme co přesně je dovedlo tam mezi hroby.

Osud jednoho je zachycen v dokumentu, osud druhého jsem si dohledala...úzko mám v sobě i teď.

Tom taky říká, že pokud nechtěli pomoct, člověk s nima nic neudělá, musí chtít sami. Taky říkal, že na ulici se ocitl i bývalý děkan jeho fakulty...provalily se na něj nějaké věci, byl odejit, začal chlastat a už to bylo. Ale teď už je prej zase v pohodě.

Zezačátku jsme si oba říkali, že by se ještě mohli nějak zvetit, ale postupně to šlo hloubš a hloubš, a už tak nějak nebylo cesty zpátky. Chlast je svinstvo.