Mow | Povánoční kapitula (2024)

Rok 2024 se pomalu chýlí ke konci a já jdu vyvrhnout svou tradiční vánoční kapitulu, protože vás určitě zajímá, jaké letos byly. Tím, že Juráškovi, potomkovi mého bratra, budou 7. února 2025 už 2 roky (strašně to letí), přišly mi takové hezčí než obvykle. Jako ony byly a jsou krásné vždycky, nevzpomínám si, že bych za celý život měl nějaký hnusný Vánoce. Ale letos, nejspíš díky tomu pišišvorovi, jsem byl naměkko víc než obvykle. A já jsem naměkko každý Vánoce, řvu jak nějaká hormonama poničená těhule.

Vtipná byla už večeře. Jak už dobře víte za dobu, co čtete můj žužu blogísek, obědvám a večeřím v mém pokoji u mého stolu. Jsem zvyklý na jeho výšku. Ale na Štědrý den jíme všichni společně u stolu v kuchyni. Letos jsme byli s Juráškem vedle sebe, já ve vozíku, on v jídelní židličce (brácha mě upozornil, že Jurášek po mně může metat jídlo). Měl masíčko, mrkvičku a brambůrky. Dostalo se mu výsady, že to mohl jíst ručičkou, zajímavé bylo, že když jsem se podobného benefitu dožadoval já, bylo mi řečeno, že už jsem velký a že se rukama nejí. Tak jsem smutně zamrkal svým levým řasovým chumlem. Řízek (vepřový) mi letos mimořádně chutnal, takže nebylo divu, že jsem slupnul štědrovečerní večeři skoro celou (vždycky se na mě totiž v rodině uzavírají sázky, jestli to vzdám už po pěti minutách, protože jak se těším na Ježíška, mám dost sevřený žaludek, pozůstatky z dětství, anebo budu tak při chuti, že to skoro sežeru).

Pak tatínek (neboli děda) řekl, že jde ke kotli, a my poslouchali, až zacinká Ježíšek. Zacinkal velmi hlasitě. Vtipné bylo taky to, že když jsme Juráškovi na Štědrý den říkali, že navečer přijde Ježíšek, odvětil "Ňami, ňami!" Do teď nevíme, jestli to mělo znamenat, že chce Ježíška papat, nebo že donese něco dobrýho na zub, protože to dostal nakonec strejda MoWík. Ale i ostatní, nicméně o tom za chvíli.

Jako první dárek dostal Jurášek dětský rumba kouličky. Dvě. Hrozně mu slušely. Druhý dárek byl kamión, který měl naložené malé stavební stroje (bagry, buldozery). Po tomto druhém dárku zmizel v obývaku a ke stromečku už se nevracel. Připomnělo mi to moje dětství, měl jsem totiž dost podobně. Na každý další balíček jsme ho museli volat, přiběhl, okouknul a zmizel zase v obývaku.

Co jsme si tedy nadělili? Mamce jsem pořídil škrabku na brambory a obracečku. Pak se mamce líbil parfém od Rabane, byl tester v jednom z časopisů Marianne a mamce hrozně voněl. Taťkovi jsem koupil ocílku a poukaz do místního country klubu na celý rok, chodí tam moc rád, tak jsem napsal té paní, která ho provozuje, ta mi poslala seznam kapel, které tam u ní budou v roce 2025 vystupovat, já jsem řekl, že je beru všechny, poslal jsem jí peníze na účet a táta bude mít vstup zadarmo. Každýmu členovi, včetně Juráška, jsem věnoval tři poukázky do Alzy. Protože máme poměrně velkou spotřebu tužkových baterek, rozhodl jsem se po téměř 20 letech zase vrátit k nabíjecím baterkám a koupil zrovna ty nejlepší, a to včetně nabíječek - Panasonic Enelope. Výrobce udává, že jedna baterie vydrží až 2 100 cyklů (1 cyklus = nabití a úplné vybití). Jeden borec dokonce tvrdil, že ty jednu sadu baterek používá už 10 let a pořád jdou nabíjet. Bráchovi a Carlosovi jsem dal YT Premium, brácha si přál sportovní výfuk, tak jsme se na něj kolektivně složili, ode mě dostal Carlos kuchařku Nejlepší české smoothie recepty, protože si před Vánoci pořídili odšťavňovač, dal jsem jim lístky do Cinestaru a lokátory ke klíčům. Pak ode mě dostali i něco do počítače: Carlosovi jsem koupil hru Indiana Jones and The Great Circle, mrkněte na úvodní video od Agraela, viz níže. A bráchovi poukaz na hru dle vlastního výběru. Tohle ale už nenašli pod stromečkem, ale poslal jsem jim to na mail, ovšem až ve 21.30, kdy už byly dárečky dávno rozbalený.

Juráškovi jsem koupil knížky a strašně moc jsem chtěl sehnat nějaký svítící traktor. On tady má nějaký blikající auta, ale traktor žádný. A tak jsem objevil e-shop, kde měli traktůrek, který svítí, vydává zvuk motoru. A v tom e-shopu měli i traktůrek na dálkové ovládání, navíc už od 1,5 roku. Nedokázal jsem se rozhodnout, který, tak jsem vzal oba. Vtipný bylo, že šlo o e-shop, který se zaměřoval na prodej zahradní techniky STIHL (určitě znáte, motorovky, křovinořezy). A když jsem klepnul na reklamní předměty, zjistil jsem, že tam mají propisky STIHL (vzal jsem jich 7 - dvě pro mě, zbytek pro ostatní), a dokonce i dudlíky! Tak jsem vzal Juráškovi, protože si pořád tu a tam dudlíček neodpustí. Říká jim mumum, jako pomumlat, podumlat. A který dítě může říct, že má dudlíky od STIHL? Akorát že jsou DO 18 měsíců, což už Jířovi bylo. Ale mně šlo spíš o tu recesi, vtip. Dostal taky různé puzzle, navlíkačku korálků v podobě dřevěných zvířátek, které jsou obří, takže nehrozí, že je spolkne.

A co jsem dostal já? Dvě krabice Fidorek (jedny žlutý, jedny hnědý). Já, Carlos, brácha a Jurášek jsme dostali poukaz na vepřovou panenku, která už tou dobou byla dávno v našem mrazáku, předplatné dTestu a Computer, dvě knížky neuvěřitelně ostrých Pivrncových vtipů, přál jsem si kuchařku U plotny pečená vařená, tu jsem dostal taky, spoustu tepláků a trenek a taky naprosto bombový repropedny ke compu, prej studiový a hrajou oproti těm předchozím fakt úžasně, i když i ty předchozí hrály velmi dobře, ovšem tyhle hrajou víc prokresleně, maj hutnější basy, a přitom slyšíte každý cink. Skoro bych ejakuloval, jak zní.

Takže jak vidíte, všichni jsme byli extrémně hodní, a to jsem vynechal některé další věci jako kosmetiku pro lidi, ošetření podvozku aut, brácha dostal dvě nebo tři balení energeťáků, takže super Vánoce jako vždy. A nyní žasněte nad Indym, jednou z nejlepších her letošního roku. Užijte si zbytek 2024 a na závěr videjko: