Mow | (Před)vánoční zamyšlení

Tak. Dneska mamka začíná s pečením cukroví, jelikož pečeného moc neděláme (rohlíčky, linecký, išlské dortíčky, banánky a pár dalších), je načasování akorát. Jinak nesmí chybět vosáci, bábovičky s pudinkovým krémem. Trochu problém je, že každému z nás chutná jiný druh cukroví, takže i když se každý rok pokoušíme o redukci druhů, tak jako tak se dělá 12-14 typů cukroví. Proto je známá moje nechuť zkoušet nové druhy, které bývají taky moc dobré, ale největší oblibě se těší výše zmíněná sestava. Já osobně mám nejraději krémové druhy, sice maminčiny rohlíčky jsou jako dech, stačí je vložit na jazyčisko a hned se rozplynou. Já nejraději asi vosáky, bábovičky a dortíčky.

Nákup dárků jsem dokončil tento týden, letos to byla opravdu krizovka. Každý rok si říkám, že začnu s jejich vymýšlením už na jaře nebo v létě, ať mám do Vánoc dostatečný časový prostor. Ale znáte chlapy, že jo. Nicméně oproti případům, kteří shání dárky 23. prosince na benzínce, jsem na tom pořád silně nadstandardně.

Všechny Vánoce v mém životě byly nádherný. Nejen že Ježíšek plní očekávání, on je dokonce překonává, rošťák jeden. Posledních pár let ho sice štvu s tím, že si přeji víceméně pořád to samý, to jest předplatný časopisu Computer, kredit do mobilu, trenky a ponožky. Jelikož už mě několik let přestává Nadělovač podporovat v mém propiskovém šílenství, musela po něm štafetu loni převzít má ctěná brašule. Mým letošním říjnovým přechodem na paušál jsem uzmul Ježíškovi jeden z jeho dárků, proto jsem mu nabídl, ať za mě jeden paušál zaplatí, a budu to mít jako kredit.

Pořád je ve mně kus dítěte. Pořád ve mně zůstalo to vzrušující napětí, až uslyším cinkání, a na to jsem strašně hrdej. Zhruba tak do deseti dvanácti let jsem se na to zazvonění těšil tak, že mi bylo na zvracení, štědrovečerní večeři u mě zaštítily dvě až tři sousta a pak už jsem nervózně střihal ušima, kdy uslyším zvoneček. Po rozbalení dárků bych klidně vymetl celou lednici. To těšení a příjemná nervozita je ale ve mně dodnes.

Na štědrovečerní večeři se u nás kapr nejí. Nikoho moc nebaví obírat kosti, proto se dělají řízky nekapří. Rodičové je mají z krkovice, pro nás s bráchou je moc prorostlá, takže nám se dělají buď z kotlety, která je libová, nebo z kuřecího. Pak je ještě nepatrný problém se mnou, protože já salát nejím, neboť obsahuje zeleninu, proto se pro můj rozmazlený pupek extra dělá porce bramborové kaše.

Vždy na jeden z vánočních svátků jedeme za babičkou a dědou do Přibyslavi a pak čekám návštěvy kamarádů. Jezdí za mnou mezi svátkama už od střední a řeknu vám, že už si bez nich ty svátky nedokážu představit. Jen jednou jedinkrát, tuším ještě na střední nebo krátce po tom, co šli na vysokou, se stalo, že mezi svátky nepřijel vůbec nikdo. Neudělali to schválně, jen tehdy byly prázdniny asi týden a kamarádi měli už domluvený jiný program, bylo to bez nich takové smutné. Prostě jsem si zvykl za ty roky, že uvidím jejich ksichty, nemluvě o tom, že jim to strašně sluší, když mamka donese mísu cukroví, a jim moc chutná, probereme, co kdo dostal, a vůbec, je to takové příjemné.

Zároveň bych tuhle kapitolu chtěl pojmout jako bilanční. Nevím, jestli dobře slouží paměťové centrum, ale měla by být pětačtyřicátá, tedy taková polojubilejní. Když jsem začal psát tenhle blog, chtěl jsem to po dvou třech kapitolách zabalit. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se dostanu na takovýhle číslo. Píšu kvůli vám, čtenáři, ne kvůli honění ega, obdivu. To vy jste ze mě svým tlakem vytáhli dalších 42 příběhů, úvah. Poznali jste můj život, moje sny, lásky. Někdy bývám nasranej, smutnej, osamělej, ale v zásadě je to dobrý život. Jen mi občas chybí z někoho hýkat nadšením, zajíkat se radostí. Poznali jste Drtící, tu, která mi zlomila srdce a přivřela do dveří ptáka (au). Ale taky naučila citový kázni. A to je k nezaplacení.

V lednu mi bude 34. A loni, v den svých 33. narozenin, když mi textovkou přála Chemická, jsem si uvědomil, že je strašně fajn, že jsem. Že tu jsem. Když mi bylo zhruba 13 let, napadlo mě, v jaký formě a kondici budu za 20 roků. Ne že bych nebyl vůbec, i když i to se mohlo stát. Ale prostě dožít se 33 v relativně dobrým stavu, bez nějakých výrazných zdravotních problémů, kdy se mnou nemusí rodiče lítat každý týden po doktorech, kdy jsem se dožil toho, že má brácha holku, že vidím vyrůstat děti svých kamarádů. A to nemuselo být samozřejmé.

Jo, přiznávám, někdy nevím, co sám se sebou. Někdy se dokonce cítím tak, že už mě ani nebaví hledat a zkoumat, co by mě nakoplo nebo rozhýkalo štěstím. A při představě ještě tak 30 let života zrovna nejásám. Jo, plánoval jsem ho trochu jinak. Výrazně jinak. Dneska jsem realista a snažím se nekomplikovat lidem život. To, že mít se mnou vztah, by znamenalo připoutat si na nohu padesátikilovou kouli. Ale když se necítím úplně nejlíp, přemýšlím o zdravých lidech - jestli taky hýkají štěstím, někoho štve práce, někdo řeší vztahy, ale dokud zdraví slouží a nemají existenční problémy, mají vlastně šťastný život, jen si to nejspíš neuvědomují. Pocit štěstí možná není v tom, svíjet se v extázi, narážet do sloupů veřejného osvětlení, štěstí je nemuset řešit v životě nic problémově zásadního. A že i já mám vlastně šťastný život.

A proto bych chtěl závěrem tohohle traktátu poděkovat všem čtenářům za jejich přízeň, protože jde o předposlední, možná dokonce poslední můj vejblitek v roce 2016. Přeji vám všem krásné Vánoce, naježení podle vašich zásluh a chování, žádné chrčení u štědrovečerní večeře kvůli kosti z kaprála. No a v tom roce 2017 především zdraví, minimum lidí, co vás serou, vašim partnerům a manželům skálopevné erekce a mnoho postelových radovánek a vám, milé čtenářky, neklesající libidovou křivku (čili ať vám stoupá taky).

Silvestra trávím doma, koukáme na telku, o půlnoci si popřeji s mamkou, taťkou a bráchou a jsem dojatý, že jsem zas ve zdraví zmákl další rok. A všichni, na nichž mi záleží, se mnou. Nenechte si od petard urvat prsty nebo koule. Mám vás rád.

Váš MoW

Jo a dortíčky. Navrch dáváme oříšek nebo barevné sypání. Recept zde:

210 gramů hladké mouky

140 gramů másla

80 gramů cukru

40 gramů oříšků

skořice

vanilkový cukr

Na krém jsem se mamky zapomněl zeptat, takže si pomůžu zde:

250 ml mléka, 1 pudinkový prášek s vanilkovou příchutí, 150 g másla, 100 g moučkového cukru, 1 lžička rumu