Mow | Třeba se v tom najdeš

Tohle jsem ti chtěl včera říct do telefonu, napsat ti to do 250 SMS, ale když jsem na tebe včera večer v posteli myslel, řekl jsem si, že o tom napíšu kapitolku. Kapitolu o ničem, ale přitom strašně zásadní. Díky tobě se mám na co těšit. Strašně. Člověk se potřebuje na něco pravidelně těšit. Zamiloval jsem si středy s tebou, a to jsem prostředky týdne dřív nesnášel. Evokovaly mi stovky miliónů souložících a šťastných párů na týhle planetě, protože je středa a je ho tam třeba. Ty a já nesouložíme, ale chci, abys věděla, že mě pokec s tebou naplňuje podobným štěstím jako soulož, a to i když jsem ji nikdy nezažil. Akorát u tebe mám na konci suchý trenky a to je velmi praktické.

Zamiloval jsem si tvůj smích. Dokázal bych si ho nahrát a poslouchat do zblbnutí. Nejlepší antidepresivum století objeveno. Máš ráda můj smysl pro humor, i když lehkostí připomíná půlmetrákový pytel brambor. Kolik to bylo včera? 70 minut? Jsi asi jediná, která nemá chuť po hodinovým telefonátu se mnou rozdupat mobil (jo, je to dva měsíce starej dárek ke tvým narozeninám), nebo spáchat rituální sebevraždu skokem do mlýnku na maso. Dát ti mý číslo bylo nejlepší rozhodnutí za poslední dobu. Rozumíš mi. Rozumíš mi dokonale. Víš, že si svůj život moc neužívám, spíš přežívám, a že je pro mě čím dál těžší se udělat. Udělat šťastným. Nevadí ti, že ti nemůžu vyprávět o něčem zásadním, třeba:

"Šmankote, Marťo, ty sis fakt nechal udělat analní sex salátovou okurkou a nastřelit nový vlasy?"

"Jo, jo, nechal. Obojí naráz, v jeden okamžik. Vždy jsem byl trochu masouchista."

Ale stejně mi ráda voláš. Nakonec ze mě třeba uděláš ještě psychicky vyrovnanýho člověka. A když jsi včera řekla, že patřím k té lepší části tvých kamarádek, byl jsem hrd a pyšen. Na to, že nemám frndu a že se známe 2 měsíce, je to slušné skóre. Pokusím se na žebříku tvých přátel stoupat dál vzhůru, zatím mě dost baví těm, co jsou přede mnou, koukat pod sukně.

Jsi vytržením z reality šedých dnů. A to je k nezaplacení. Doufám, že mi budeš volat ještě hóóóódně hóóódně dlouho, protože jsi prostě fajn. Zatraceně moc fajn. Jsem věčný pochybovatel o sobě. Vždy když večer usínám, si řeknu, že jsem zas zmákl/přežil další den, a vím, že zítřejšek bude stejný nebo hodně podobný. Ale díky tobě mám pocit, že zas zažívám něco novýho, svěžího, už to není tak prázdný. Děkuju. Na další spoustu střed i jiných dnů...