Ta mlaskla aneb maj to spočítaný

11. červen 2017 | 18.37 |

Tak jsem po svatbě. Po svatbě Chemický a Dejva. Bylo to nádherné, dojemné, tím spíš, že šlo o moji první kompletní svatbu v takto požehnaném věku, neboť jedinou celodenní účastí na svatbě byly totiž do včerejška vdavky maminčiny ségry, to mi mohlo být sedm nebo osm, a pamatuji si z ní především to, jak jsem se na svatební hostině dožadoval dezertu, a děda, když viděl můj smutný výraz, zrychlil nástup rolády na svatební tabuli.

Hodně jsem přemýšlel o tom, jak tuhle kapitolu pojmout. Zcela vážně a suše? To by vás nudilo. Na druhou stranu se pokoušet o vtip v každé větě je speciálně v této chapter nežadoucí. Měl bych pocit, že tím celý včerejšek shazuji, a to nechci. Takže půjdeme cestou kompromisu, kdy se dočkáte občas mého vtípku, ale nebudu to přehánět. 

Sliby se mají plnit, ale já dodneška mudroval, jestli sem mám opravdu nějaké fotky dát. Jsou to sice MOJE fotky, ale váhám nad tím, jestli by zveřejnění na blogu nevadilo těm, kteří na těch fotkách jsou, a že vlastně foto ukazuji úplně cizím lidem, které znám jen virtuálně. Na druhou stranu, úplně cizí nejste, za chvíli to totiž bude přesně rok, co píšu tenhle blog (hezký rým). Nakonec tedy fotky budou, ale chtěl jsem vás poprosit, nešiřte je dál, jsou pouze pro vás. Fotil tatínek našim letitým Canonem A460, do kterého jsem si speciálně kvůli svatbě a tomuto blogu opět koupil nabíjecí baterky. Tahle kapitola taky bude vznikat postupně, vy ji samozřejmě uvidíte jako celek a na konci textu vás čeká 21 fotografií svatby a místa (jde o zříceninu hradu Lichnice v Třemošnici, je tam nedávno dokončená rozhledna a z ní je fantastický výhled do krajiny).

Are you ready? Sobotní ráno jsem se probudil už v 7.30. Snídani jsem vynechal a místo ní polkl tobolku Imodia. Minulý týden nás maminčin brácha pozval na Den otevřených dveří Karosy ve Vysokém Mýtě, kde pracuje. Bylo to hodně zajímavé, ale tušil jsem, že nastanou trable - jak už víte, ze sluníčka mívám průjem, a i když haly byly kryté, stačilo jen přejíždění mezi nimi + na vás svítí v autě a večer jsem sral jak Alík. Byl jsem třikrát čtyřikrát, pak jsem šel raději spát, i když zrovna v televizi běžela bondovka s Timothy Daltonem Dech života (pikantní název, taky jsem měl pocit, že mi jde minulou sobotu o život). Rovněž nedělá dobře mému traktu, když se přežeru velkým množstvím (čti splácám) různých jídel. A jelikož jsem se chtěl následkům soboty v Karose vyvarovat s tím, abych se o svatbě Chemči navíc nebál debužírovat, posichroval jsem si to právě tobolí Imodia.

Sobota byla trochu chaotická - my jsme měli svatbu, brácha s přítelkyní razil na Seč, kde se konal sraz majitelů vozů Seat. A protože je brašule hrdým majitelem tohoto španělského povozu, nemohl tam chybět. Navíc se rozhodli to s jiným párem spojit i s grilováním, brali si toho celkem dost, mamka jim pomohla některé věci zabalit, pak odfrčeli, mamka s taťkou si udělali kafíčko a zhruba v 10.00 se šlo na mě. Plán byl v 10.45 vyjet, v 11.30 být tam, od 12.00 byl obřad. Vše se povedlo. Největší úskalí při mém oblékání byly polobotky, respektive levá. Prostě je to mrcha. Jakmile mi mamka nanazula levej škrpál, reflexivně ohnu prsty a prostě to nejde. Naštěstí síla maminčiných paží zvítězila. Vše ostatní (oblečení košile, kalhot, saka) už bylo brnkačkou. Jedině u košile, když mi byl dopnut knoflíček těsně u krku, na chvíli se mi zatmělo před očima a nemohl jsem polykat. Pak se to samozřejmě ošmrdlalo a bylo to v okáči.

Tady se sluší říct, že k Lichnici vede zajímavá cesta. Je to dost strmý kopec s několika ostrými zatáčkami. Cesta je navíc velmi úzká, přesně na jedno auto. Pokud by tam náhodou byly auta dvě, nevyhnou se a to jedno musí zcouvat dolů. My jsme se byli podívat na Lichnici poslední květnový den. Cestu jsme si vyjet nezkoušeli, ale naši si ji dali pěšky, mluvili tam s paní, která vlastně na Lichnici správcuje, a ta dala dobrou radu - nesmíte zastavit! Jestli se zastavíte, už se nerozjedete, pokud nemáte 4x4, což teda nemáme. Trochu jsem měl obavy, aby až pojedeme nahorů, se proti nám nevyřítilo procesí předchozí svatby, no, museli bychom je přežvejknout, nedalo by se nic dělat.

Jsme tedy na parkovišti před Lichnicí (ještě k ní tou cestou nejedeme) a já hledám auta kamarádů. Žádné nenacházím. Tak buď už jsou všichni nahoře na tý Lichnici a čekají na nás, anebo, a tomu jsem se zdráhal uvěřit, jsme tam jako úplně první. Navrhuji tedy mamce, ať z mýho mobilu cinkne Sladké, přímo nevěstu prudit nechci. Tak prý za 15 minut jsou tam, nahoře ještě nikdo podle Sladké není. Má pravdu. Krátce po skončení telefonátu začnou přijíždět auta. Trochu mě mate, že nevěsta nepřijíždí svým vozem, ale krásným černým Superbem Combi. Když ji vidím vystupovat z auta, to sedím já v autě, mám otevřené okýnko a vše sleduji, zatočí se mi hlava. Jak to popsat? Jestli by se někdy někde mohla zhmotnit Krása do fyzické podoby, stalo se to právě tam a měla podobu Chemické ve svatebním. Domlouváme se, kdo pojede první. Máme to být my a dostává se nám cti, že nevěsta jede v autě s námi. Původně uvažovala, že si to vyšlápne po svých, ale nakonec si to rozmýšlí a frčí s MoWem. Tatínek dává za jedna, lehce šimrá plyn, ale několikasethlavé stádo pod kapotou je příliš divoké, takže to tam pěkně prohrábnem, až odlítává kamení. Tomu říkám razantní vstup do manželského života.

Nahoru vyjíždíme jako po másle, cestou potkáváme čtyři pěší, z toho dva důchodce, kteří nadšeně uskakují. Jde to hladce. Největší obavy jsem měl právě z vyjetí, Chemča s Dejvem nám v podstatě asi jako téměř jediným, možná ještě panu fotografovi, vyjednali výjezd až nahoru. Nádherný výhled do krajiny, zrovna končí předchozí svatba. A najednou vidím Maggie a Veselou, objevuje se Sladká s manželem a dcerkou, První s manželem a dcerkou, ty čeká ve 14.30 svatba její ségry, Biolog. Jsme tam všichni. Sladká prohlašuje, jak to Chemický sluší, vypadá prý jako modelka. Veselá tvrdí, že takhle nevypadají ani modelky.

Máme vytvořit špalír - rodina nevěsty napravo, rodina ženicha nalevo. Stojíme na straně ženy v bílém. Objevuje se několik dezertérů, kteří přebíhají. Začíná hrát Svatební pochod. Jsem moc šťastný a dojatý. To ale není nic, když začne mluvit pan starosta Třemošnice, do toho tiše hraje Elvis Presley svojí Can't help falling in love. Starosta mluví o tom, aby se měli rádi, byli k sobě tolerantní, že manželství není jen o radostech a štěstí, ale i starostech a problémech. Hovoří o tom, aby pro Daníka byli stejným vzorem, jako byli pro ně jejich rodiče, a vychovali z něj slušného a poctivého člověka. Mé dojetí narůstá.

To už hraje MeatLoaf a pecka I'd Lie For You. Novomanželské "ano" je na obou stranách hlasité a přesvědčivé, žádné kňourání. Dejvovi se zprvu nedaří nasadit Chemické prstýnek, naznačuje slinění. Novomanželský polibek? Asi jsem si ho představoval jako prostou pusu. Tady byl několikasekundový, plný lásky, vášnivý, avšak bez francouzských prvků, přesně takový, jaký má první novomanželský líbanec být. Kombinace té hudby, atmosféry, polibku, najednou cítím vlhkost v pravým oku. Podepisuje se Dejv, zjevně se mu líbí pero, a tak gestem ukazuje, jak rád by ho měl v klopě saka. Manželství je právoplatně uzavřeno a z reproduktorů se linou Scorpions a jejich Send Me An Angel. Jelikož jsem pomáhal sestavovat playlist na obřad, kdy mě před nějakým zhruba měsícem poprosili, jestli bych nevybral nějakých 25 romantických písniček, z kterých si tak 7 kusů vybrali, jsem jim do toho playlistovýho mailu napsal, že kdybych tam nedal Škorpíky, popřel bych tím existenci sama sebe. Proto novomanžele podezřívám, že tam ty Štíry dali hlavně kvůli mně.

Opět následuje špálír, házíme rejži, Chemča dostává několik drsnejch rejžovejch dělovek. A jak vidíte na fotce, koná se i vypouštění holoubků. Moc krásný to bylo. Pak následuje focení. Všichni, kdo tam jsou, a pak různé skupinky. Já se do focení moc neženu. Ne že bych nechtěl, ale je mi blbý si o něco říkat. Jenže když se s nevěstou fotí Veselá a pak i První, tak do toho jdu. Fotí nás moc milej pan fotograf. Říká, ať se trochu srovná. Nejdřív si myslím, že to říká mně, ale má na mysli Chemickou. K tomu pobaveně Petr, svědek Chemický, poznamenává, že se Chemča chtěla ke mně jen trochu přitulit, a pan fotograf jí to nedovolí. Mě zase nejvíc zajímalo, jestli je schopný ve Photoshopu vyretušovat mojí skoliózu. 

Focení dokončeno, nevěstu opět svážíme dolů, aby si neumazala šaty a frčíme na hostinu. Jsem svědkem rozbíjení talířů a zametání střepů. Mamka mě upozorňuje, že to třískne, stejně se lekám. Sál je krásně vyzdobený, stoly jsou v modro-bilé kombinaci, i s jmenovkami, nechybí ani drobné kamínky na stole a svíčky ve skleničkách. Mé místo se dá poznat snadno, chybí mu totiž židle. Svojí mám totiž stále s sebou. Polévku vynechávám (knedlíčková), ale do svíčkové jdu, mamka sice krmí, ale prosí servírky, jestli by nám nepůjčily nějaký hadr, klidně i utěrku, kterou si přes sebe hážu, aby nám něco nekáplo. Sedíme s moc príma kolegyní Chemický z práce, známe se dost let elektronicky, ale prvně ji fyzicky potkávám až na třicetinách Chemický, kde se seznamuje s mým tatínkem. Mamka se s ní potkává až na včerejší svatbě, stejně tak s jejim manželem Jardou. Chemča včera přiznala, že vymýšlením zasedacího pořádku strávila asi hodinu. Seděli hodně blízko nás i Sladká s manželem a potomkem.

Na nevěstu jsem ne vždy dobře viděl, ale neuniklo mi společné krmení novomanželů, kdy jeden ze svatebčanů pronesl, když nevěsta krmila manžela: "Neplivej to zpátky, čuně!" A když manžel krmil manželku, nasadil takové tempo, že jsem měl o nevěstu strach, aby se nám nezalkla. Jo, abych nezapomněl - jako předkrm byly švestičky obalené ve slanině. 

Už několik měsíců před jsem byl s nevěstou domluvený, že se na hoďku až hoďku a půl vypařím, půjdu si srovnat záda domů na postel, protože celý den bych tam nevydržel. Z Lichnice jsme totiž odjížděli někde ve 14.00. na hostině jsme pobyli někdy do půl pátý, takže v 16.45 doma, to jsem plánoval zůstat do šesti nebo do čtvrt na sedm a pak se tam vrátit, už bez obleku, v teniskách, plátěných kalhotách. Kapela hrála vyborně, několik "šťastlivců" vyhrálo "pěkné" ceny, jako tanec s manželem, což vyhrál přítel Andílka, udělat pro novomanžele večeři, uklidit jim byt a spousta jiných lákavých cen. 

Nevěsta si ke mně přišla sníst grilované houbičky, několikrát se mě ptala, jestli nechci taky. A vzápětí si sama odpověděla, že ne, že nejim zeleninu, takže bych nejedl ani tohle. Ale když jsem fakt viděl, že to jsou jen houby, který mi nevadí, nechal jsem si od nevěsty dvakrát strčit do pusy, takže jsme se v podstatě sjeli houbičkama.

Dal jsem i tanec, i když to nemám moc rád, ale Chemická s Veselou si nedaly říct, takže mě vzaly s vozíkem na parket na tuhle divočinu:

https://www.youtube.com/watch?v=5llcBScGuAE

Trošku jsem zalitoval toho, že nemám kastaněty, dal bych tomu větší grády. A dost jsem se bál, aby Veselá nenajela Chemický vozejkem na šaty, abychom jí je neroztrhli. Takže krásná akce. Veselá mi pak říkala, že tam jsou srdíčka, byly asi buď z kamene, nebo plastu, na které se mohly psát přání, případně vzkazy novomanželům. Zeptala se mě, co bych tam chtěl napsat. Co napsat ženský, která o mně ví téměř vše? Odvětil jsem, že nevím. Veselou to překvapilo:

"Ty nevíš? Zrovna tebe nic nenapadá?"

V daný okamžik mě skutečně nic vtipnýho a originálního nenapadlo. Ale proč být vždycky originální a vtipný? A najednou to ze mě vypadlo: ŽIJTE NAPLNO! A když jsem včera večer usínal, došlo mi, že v tý větě je všechno.

Chemická se někdy mezi 21.00-21.30 vytratila a do našeho odjezdu už se nevrátila, šla uspávat malýho. Chtěl jsem se s ní rozloučit. A když už jsme jeli v autě, najednou vidíme, že se vrací po chodníku zpátky, tak tatínek přibrzdil, stáhnul okýnko a rozloučili jsme se z auta. Prý za takový dva až tři týdny zas přijedou na Vysočinu a staví se s fotkama, tak sem možná pár kousků pak přihodím. Jo, a ty citáty, po kterých si musela Rebarbora převlíknout smíchy kalhotky, nebo aspoň tomu chci věřit, tam visely na zdi. Asi takových 10 z nich. Tak jsem snad taky drobně přispěl k jedný nádherný svatbě. A ještě každý z nás dostal flaštičku medoviny, na které jsou křestní jména novomanželů a datum jejich svatby. Domů jsme dorazili k jedenácté večer. Taková tedy byla svatba Chemické a Dejva. Ať jsou šťastní!

Snímek 275

Snímek 277

Snímek 291

Snímek 294

Snímek 296

Snímek 298

Snímek 299

Snímek 300

Snímek 301

Snímek 303

Snímek 305

Snímek 307

Snímek 310

Snímek 311

Snímek 314

Snímek 315

Snímek 317

Snímek 318Snímek 322

Snímek 323Snímek 324

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ta mlaskla aneb maj to spočítaný iva 12. 06. 2017 - 15:28
RE: Ta mlaskla aneb maj to spočítaný mow 12. 06. 2017 - 15:47
RE: Ta mlaskla aneb maj to spočítaný mow 12. 06. 2017 - 16:04
RE(2x): Ta mlaskla aneb maj to spočítaný sayonara 12. 06. 2017 - 21:03
RE: Ta mlaskla aneb maj to spočítaný mow 13. 06. 2017 - 09:15
RE(2x): Ta mlaskla aneb maj to spočítaný sayonara 13. 06. 2017 - 20:51
RE: Ta mlaskla aneb maj to spočítaný rebarbora 04. 07. 2017 - 17:53
RE(2x): Ta mlaskla aneb maj to spočítaný mow 04. 07. 2017 - 18:06
RE(3x): Ta mlaskla aneb maj to spočítaný rebarbora 04. 07. 2017 - 19:07
RE(4x): Ta mlaskla aneb maj to spočítaný mow 05. 07. 2017 - 10:19