Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

thetis: Tak si tak hledám rady na psaní blogu, a říkám si, že bych ho nejspíš měla pojmenovat Nevím o čem, tak teda o Ničem a ejhle - padl mi zrak na Tvejch pár řádků a najednou zjišťuju, že i o Ničem (a to fakt s velkým N) se vlastně dá psát neskutečně zábavně. A pointa? Fakt nvěřím na náhody, a to tak, že chorobně.
Takže Tě teď hodlám unudit jednou svojí příhodou, ať se Ti to líbí, nebo ne. To si tak oslavujeme kámoščinu rozlučku se svobodou a najednou známá zahlásí:
"Ty hele, máš přítele?." V duchu si říkám, to záleží kdo se ptá, ale pak to nějáká spřízněná duše pronesla nahlas a po mojí hlášce byla zas jednou veta. Tak pronesu inteligentní: "Proč?", a čekám, co z toho vyleze. Vypadlo z ní, že má na diskotéce pár kámošů, co chtěj domluvit rande svýmu kámošovi. Hergot, tohle smrdí na dálku, říkám si - to si ten bábovka neumí domluvit rande sám, nebo co? Pak vyšlo najevo, že dotyčný ani není přítomen a že kdysi kdesi viděl můj přidrzlý čumák na fotce... A ze situace mírně zapáchající, začal se linout přímo kanálový puch. A´t tu krávonovelu zkrátím - že chlápek je po nehodě a na vozíčku. A safra říkám si, zas nějákýho zachránce všech smutně koukajících lidí, štěňátek a kocourů v botách napadlo, že holka s fofrklackama Don Juana na kolech hledá.
No, nehledala. Ale zatímco rozum se po 3tím pivu a sklence šampusu dočkal zatmění, držkovitá povaha dostala klíče od zámku. "Tak mu teda dej moje číslo a sejdem se." A tak jsem poprvý ve svým zanedbatelně dlouhým životě kývla na rande na slepo. Fakt jsem totiž chtěla poznat chlapa, kterej si nechává shánět baby po hospodách. Ať už je na vozejku, nebo ne, připadalo mi, že to uráží jeho i mě.
Tradá, druhej den volá - jeho kámoš. "No, vy vlastně ani nevíte, kde bydlí, tak bych vás k němu zavez." To, že jsem ani nevěděla, jak se chlap jmenuje byl v tu chvíli ten nejmenší problém. 1)Xko jsem ještě ani nezaslechla a už mě hlodalo, že hlas si s kámošem asi nevymění, a to byla škoda 2) Vzhledem k okolnostem to navíc vypadalo, že schůzka s Panem X se dost pravděpodobně mění na schůzku s celou fotbalovou 11kou. Protože kolik se tak může vlízt chlapů do bytu Pana X s Y místnostma...
Tuhle slovní ulohu v praxi zkrátka neřeším. Nakonec jsem ale měla to štěstí,že Pan X zatelefonoval osobně. Po rozhovoru a cca 12ti SMSkách,kdy už moje nadšení dosáhlo záporných hodnot (a pánovi zjevně došlo, že osudu kolovrátek nezavede mě do jeho vrátek), následovala věta jak od Bombermana (kdyby teda ta postavička mluvila) To bude PROBLÉM, nemám nikoho, kdo by mě tam odvez. To já sice taky ne, ale Problémovi to na nos věšet nebudu. Prostě sbalím fofrklacky a šup fo auta, ne? Babu až do domu, to jo, ale sám vystrčit nos, to ne. To mě teda fakt dožralo. Ať se na mě zlobí nebo ne, to že má 4 kola ještě neznamená, že potřebuje tažnýho vola. Restauračku jsem vybrala bezbar,(protože po všech těch kecech dnešní doby o zdravým životním stylu si ženská pár schodů ráda odpustí čistě z protestu)a asistenční služba taky rozváží, tak co furt má?! No já se na to asi fakt...
Prostě se sejdem až si sežene odvoz. A najednou to šlo. Najednou odvoz byl a chlápek, že by se dostavil. No vida, kapku odvahy prokázal, tak už jsem odmítnout nemohla, že.
A po příjezdu na místo mi sanice spadla tak o dvě patra níž. Na kolečkovým trůnu (kterej s kamarády vozíčkáři svorně označujem za kriplkáru a krom vykulených cizích lidí, kteří jsou nám fuk a pohoršených rodných rodiček, na které jsme zvyklí, to naprosto nikomu nevadí) tam číhal chlap, že i Jason Statham by se mohl jít zahrabat a mě napadlo, že porušení zásad jako nikdy nechoď na rarande na slepo, bývá občas (zdůrazňuju občas)prospěšné a po dlouhé době se mi napjaly i trochu vyšší partie než kolena
A kdyby se celej následující rozhovor netočil kolem toho, jak je mu po nehodě ouvej a jak je těžký bejt nemocnej, tak na druhým 3tím rande (kdyby k němu došlo) by tu tvojí vysněnou větu ...bytostně ráda bych Tě chtěla šukat!" fakt zaslechl. Na prvních pár nádechů společnýho setkání mi totiž slušné já dalo sbohem a šáteček a já mu ono bytostně ráda bych Tě málem vpálila místo pozdravu. Ehm... Stane se, no. Alespoň v to doufám, abych neměla důvod cítit se trapně. Jenže když se hezkej šukézní chlap (snad mi ten výraz vzhledem k tématu promineš) chlap, kterej má zjevně pár neotřelých bezva koníčků a IQ vyšší než ego, nedokáže odpoutat od svejch bolístek, tak to zkrátka unudí a vyčerpá a všechny tyhle superlativy jsou plat prtný.
Ale jestli ta jeho oblíbená Ordinace v růžový byl jen vtip, tak mu asi fakt ještě zavolám A tobě jsem tím asi chtěla říct hlavně to, že fňukání do monitoru ještě nikomu nepomohlo tolik jako řádnej životní kopanec do zadku, že budeš nejspíš PŘEDEVŠÍM fajn bloger, co má mimochodem kriplkáru, a že chlapa, kterej tohle napíše můžou nechtít jen a pouze dva druhy žen - ty s diagnózou blbka (a o ty nestojíš) a ty kterým jsi nedal dostatečný důvod Tě poznat. A za to Ti může hádej kdo. Na to že Tě neznám jsem možná trochu drzá, ale skrz počítač mě seřveš jen těžko, takže mě to asi netrápí
Tak už snad jen: "Síla Tě provázej, Luku" a Zdar ve všem, do čeho se pustíš.