Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

thetis: Než jsem Ti ten komentář napsala, prošla jsem si i víc článků na Tvým blogu a věř mi, že kdyby mi připadal opravdu o Ničem tak nemám důvod sepisovat tady dílo o dýlce spisů Viktora Huga v době, kdy slušnej už dávno spí. Ale ty Tvoje postřehy ohledně něčeho tak obyčejnýho a přesto úžasnýho jako je prožívání lidskejch dnů, mě prostě dostaly. Jak myšlenkou, tak slohem. A tím Nevím o čem, tak teda o Ničem, jsem si dělala srandu spíš ze svejch plánů na blog, protože upřímně? Inspiroval jsi mě a dík Ti za to.
Neznám Tě, pravda, ale jsem si tak nějak jistá, že fňukna rozhodně nejsi. Jen mě vždycky rozesmuttní, když Bojovníci začnou házet flintu do žita. Tak na mě totiž ten Tvůj poslední článek působil. Ale co já vím.
Fakt je, že jsem četla konec Tvého blogu, prostředek i začátek PŘED napsáním toho všeho (pravda, ne všechny články) a naše situace je dost podobná. Jak diagnózou, tak okolnostma. Ale právě tím postojem se liší. A když si skoro 30ti letá baba s DMO mohla kdysi najít "zdravýho" (takovej mimochodem fakt neexistuje) chlapa, za mlada chodit na diskotéky a vyzkoušet Kamasútru v praxi, tak se nediv, když nevidím až tak velkej problém v tom, že si "nemocnej" začne se "zdravým". Že někdy ten druhej po čase už nemusí bbejt ve tvým životě? Je snad proto lepší rezignovat? Nemyslím si. To, co mi změnilo život, byl především postoj, okolnosti byly jen výzva, která ho otestovala a testuje denně. Asi abych se nenudila. Ale já mám proti těm výzvám jednu velkou výhodu - taky se často a ráda nechávám kazit filmama a knihama A úspěšnost? Ta je dost relativní. A mimochodem, na fotce mezi nevěstou a ženichem Ti to sekne a fakt doufám, že články Ti tu budou stále přibejvat, rozhodně se zdá, že máš co říct.