Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

lucie: Ja jsem o tom jeste trochu vice premyslela a pripoustim, ze bych do toho asi nesla, respektive sla v ranem mladi, kdy clovek vidi vse ruzove a neresi ty prakticke okolnosti a eventualni animozity si nepripousti. Ono kdyz je clovek mlady, vidi jen to hezke a vse je zalito sluncem. Ale ja se svou povahou bych asi dost resila, co kdyz zjistim, ze jsem si pres veskere informace ukousla prilis velke sousto? Co kdyz proste jen budu citit, ze to neni "to pravy"? Co kdyz nebude fungovat...dosadit cokoliv, co poznas az v praxi. A to jsou veci, ktere zjistis, az kdyz ten vztah realne konzumujes. A kolikrat je strasne tezke, i kdyz to proste neni pro jednoho to "ono", rozchod i se zcela zdravym partnerem.
A dnes uz bych se treba zamyslela i nad tou praktickou strankou, pokud by partner mel tezke postizeni. Jak si predstavuje zivot, potazmo nasi budoucnost? Jo jasne, mozna je na zacatku tahle otazka predcasna, ale pokud se na ni neshodnou dva zdravi (fyzicky), mohou se v klidu rozejit a najit si asi bez vetsich problemu noveho partnera. A nehlede na to, ze vetsi cast vztahu ma vcelku podobny vyvoj, ktery je do jiste miry predvidatelny. Ve svem veku uz bych resila i to, jak by to eventualne fungovalo i po teto strance. Bude chtit jen "navstevovaci" vztah? Bude chtit se mnou jednou zit? A kde? Bude chtit zit s rodici?
Ono to vsechno vypada jako moc otazek, ale sam vis, ze vztah zdravy/hendikepovany chce o dost jinou miru integrity.