mrak: Jsem trochu sobeckej, ale občas pozoruju, že stále málo. Příliš dávám a málo dostávám. A nemyslím ve vztahu, vztah funguje úžasně. Ve vztahu hlavně komunikujeme, snažíme se nebát říct všechno a jde nám to, doplňujeme se a neděláme to, co sami nechceme, aby dělal ten druhý nám. Nebo alespoň se snažíme, samozřejmě není vše dokonalé a prostě i se občas porafeme, ale pokaždé vyřešíme během chvíle. A nejlíp to lze řešit osobně, to se ten problém úplně rozplyne a vyřeší, ani nevím jak. Což mimochodem jsem nikdy nezažil dřív, až aktuálně v aktuálním vztahu.
Ale samozřejmě uznávám, že mé sebevědomí je někde u jádra naší planety, takže mohu klidně říct, že denně bojuju s pochybnostmi, jestli jsem dostatečně dobrej, jestli splňuju, co bych asi splňovat měl. A to je náročné, když každej má jinou představu. Ale zatím se mi daří nějak bojovat. Pak je tu ještě žárlivost, to je taky svinstvo. Jsem žárlivej a bojuju s tím taky pořád, protože mi něco pořád říká, že to je zbytečné, že žárlit nemusím.

A pak je tu vztah všeobecně mezi mnou a okolím, tam to stojí za hov.no,jak jsem psal na začátku. Přijde mi, že dělám příliš a nevrací se mi to. Takže už taky začínám pomalu bejt víc sobeckej a říct si, že to chci podle mě, jinak smůla. Jsou to naprosto běžné kraviny, většinou beru ohled na to, aby třeba celá partička přátel byla spokojená, ale obráceně už to kolikrát nefunguje, když bych potřeboval já.
Je to boj, ale trochu to jde. Třeba v 70,pokud tu vůbec tak dlouho vydržím, budu dokonalej