Jubilejní

Fakt jsem to ani v nejmenším plánovati neráčil, vyšlo to tak náhodně, ale tenhle útržek, prostřednictvím kterého chci popřát všem svým čtenářům, čtenářkám a čtenářčatům do toho roku 2018 především pevné zdraví, nervy, pánům navíc také erekce, samozřejmě i štěstí, lásku, nějakej ten vejvar ve šrajtofli, a abyste, pokud se budete cítit pod psa, na prd, na houby nebo na hovno, našli na tomto blogu útočiště a pohlazení po duši, je jubilejní. Speciálně ženské části čtenářek bych rád pohladil i něco jiného, fyzického, nicméně v nouzi nejvyšší se spokojím i s tou dušičkou:-).

A proč jubilejní? Protože tenhle příspěvek je stý, verze pro matematiky: 100. příspěvek. Ani v nejlepším, nejdivočejším snu by mě nenapadalo, že se tenhle blog dožije stovky, a nebude mít polámaný krovky. Já se tolika určitě nedožiju. A fakt nebylo záměrné, aby ta stovečka vyšla na poslední den roku.

Taky se sluší poděkovat všem čtenářům, kteří jsou tím motorem, jež mě jako splašenou motorovou myš žene vpřed. Nebudu si lhát do své teplákové kapsy, i takový narcis, samolib a egomaniak jako já musí uznat, že vtipnost a kvalita mých článků povážlivě klesá. To nejlepší a nejvtipnější bylo spojeno se studentskými roky, které už jsou dávno za mnou.

Zároveň se chci omluvit za případné chyby, drobné hrubky, překlepy, přebytečné čárky, nebo naopak čárky chybějící. Pokud tenhle blog bude číst jednou češtinář, prodělá u něj tři infarkty a pak se podělá. Uplynulé minuty jsem totiž strávil hledáním špatného tvaru "mě" v předchozích dvou třech kapitolách. Jsem totiž samolib a často si pročítám své kapitoly ještě několik týdnů a měsíců po zveřejnění, přičemž bych určitě našel kiksy i u prvních kapitol blogu. Troufám si tvrdit, že pravopis ovládám obstojně, ale v tom ajfru, v tom šukání s múzami se zkrátka zapomenu.

Tak si užijte dnešek, zítřek a vlastně celý jár 2018.

Váš MoWík