Drtící

1. srpen 2016 | 16.20 |

Budu psát o Drtící. A naprostém posednutí. Nikdy už jsem nechtěl nikoho tak moc jako ji. Nechme stranou, že ona nechtěla, ale jestli jsem si někdy myslel, že bych mohl mít vztah, bylo to právě u ní. Po maturitě mi bylo divně. Euforie z jejího úspěšného složení poměrně rychle opadla a já se cítil moc sám. Vlastně leitmotivem celýho mýho života i tohohle blogu je fakt, že mi chybí lidi, hlad po nich a do jistý míry i touha po lásce, ovšem nemyslím po rodičovské, té mám dost, myslím láska od ženy.

Většině z nás se po maturitě změnil život a všechny mé duševní obšťastňovatelky měly jiné starosti - První zařizovala bydlení s přítelem, Sladká, Kaňour a Chemická šly na vejšku. Ještě ve čvrťáku mi třídní říkala, že po mně moc touží. Ne přímo ona, ale ústav a abych šel studovat dál, ideálně vyšší odbornou školu, která k obchodce náležela. Nejsem blázen. Čtyři roky obchodky stačily, měl jsem toho plné brejle, zuby i prdel a strašně se těšil na to, až po matuře vezmu kramle.

Jenže v důsledku maturit jsme měli volna už na konci května, takže to opájení se tím, že už žádné úkoly, biflování, písemky mi moc dlouho nevydrželo. Už v půli června jsem mlátil hlavou do zdi v důsledku nudy. Třídní v posledním ročníku tvrdila, že na VlOŠku půjde i většina spolužáků ze střední. Nebyla to pravda. Pravda byla to, že si skutečně většina z nich přihlášku tam dala, ale jen pro sichr, kdyby jim to na vejšky nevyšlo. A jelikož byli hrozně nadupaní, na vejšky se dostali téměř všichni. To já samozřejmě nevěděl, třídní jsem nic neslíbil, ale na konci prázdnin se přiřítila ke mně domů, na kole, i se svým manželem, a v tom kole mě začala lámat. Dokonce přivezla i přihlášku, no a já, jak jsem byl těma třema měsícema prázdnin zpruzenej a unuděnej a jak mi bylo smutno, permanentně očička opuchlý, nechal jsem se ukecat. Doufal jsem, že většinu těch ksichtů uvidím i tam (netušíc, že ne) a že si třeba prodloužím mládí a že tam bude podobná parta. O vzdělání mi vůbec nešlo. Domluvil jsem se s rodiči, že si vše ohledně školy budu platit sám, a třídní mi slíbila, že kdykoliv když mi něco nepůjde, budu moci skončit a nikdo mě nebude přemlouvat.

To byl srpen 2003. A Drtící tvrdí, že v tomhle období jsme si začali psát. Mně se plete něco, že to bylo možná o rok dřiv, už nevím. Ale bylo mi nějaký zvláštní smutno. Rodiče už několikrát v minulosti naznačovali, abych si zkusil dát inzerát nebo na nějaký odepsal. Mně to bylo proti srsti. Byl jsem přesvědčený, že někdo s vizáží na úrovni křížence medvěda a Freddyho Kruegera a s IQ na úrovni teplot jara ve Švédsku si inzerát dávat nemusí. Přišlo mi to trapný, pro loosery. Ale jednou už jsem nevěděl kudy kam a zkusil to.

Byla to první holka na inzerát, později přibyla spousta dalších, ale u téhle se mi protrhla hráz a trvalo to psaní 5 (6?) let. Vděčím jí za hodně, ale taky mě už žádná jiná tak nezklamala.

Vždycky jsem chodil do rubriky Dopisování a kamarádi a vybíral tam. Rubrika Vážný vztah zněla moc vážně a já asi doufal, že to dopisování přetavím postupem času v něco víc. Nepřetavil jsem nikdy, ale Vážný vztah zněl moc nátlakově a já se hrozně bál, že v týhle kategorii budu pekelně uháněnej, a to jsem nechtěl. Inzerát Drtící zněl koketně:

"16letá kočička hledá někoho na dopisování"

Na to jsem jí odepsal, jestli to nechce zkusit s jedním nevykastrovaným kocourkem z Vysočiny. Ta holka nebyla žádná blbka. Bylo jí sice jen těch 16, ale svojí vyzrálostí, empatičností a uměním psát mě dostala. A já s hrůzou zjistil, že jsem se do ní po třech měsících zamiloval. Korunu všemu nasadila, když mi poslala svoji fotku, čekal jsem něco na úrovni Baby Jagy z Mrazíka, ale tahle holka byla vyloženě krásná. A začala mi strašně věřit. Takže jsem byl u jejího prvního líbání, zažil jsem její citovou zmatenost, psala mi s takovou něhou a důvěrou, že mi způsobila závislost. Mailovali jsme si každý den.

Mezitím se ukázalo, že mě Královny neopouští. Jezdily dál o prázdninách, Chemická mi představuje Andílka, svojí sestru, Veselá zase Maggie, což je taky sestra. Do Drtící jsem zamilovanej až po uši, naprosto to překonává i První, a já jsem ztracen a zničen. Po půl roce psaní mi dává svoje číslo. Bydlí 150 km ode mě a já vím, že nikdy nic nebude. Vydržím to 3 roky. Pak už to musím říct, nebo mě to roztrhne. Jednoho dne jsem jí prostě napsal, že ji miluju. Žádný nátlak, nic. Jen to dostat ven. Tou dobou už je zadaná. Bere to luxusně. Říká, že mám to nejušlechtilejší srdce a že mě nikdy neopustí, svým přátelům zůstává věrná.

Během roku komunikace slábne, neozývá se mi. Ani mailem, ani smskou. Tohle řešíme několikrát. Protože dřív jsme si esemeskovali několikrát do týdne, postupně třeba jednou za 14 dní. Ptám se jí, jestli chce pokračovat v našem přátelství, jestli mě nezazdila. Prý ne. Jen toho má hodně.

V dubnu 2007 mi oznamuje, že odlétá na Island. Jsem zničenej. Jestli jsem měl pocit, že naše komunikace doteď skomírá, Island jí pohřbí definitivně. Odlétá tam totiž na rok se svým přítelem, který má Islanďany naučit vařit české pivo. Od listopadu 2006 vlastní Chemická svůj první noťas a díky ICQ prokecá se mnou stovky hodin. Neustále mě tahá z psychických sraček, několikrát ji virtuálně posmrkám ksicht. Snáší to skvěle. Nebejt jí, už jsem dávno na antidepresivech nebo pod zemí. Když nebudu počítat naše, nikdo mi nevěnoval tolik času a naslouchání jako ona. Děkuju ti.

"Dělám dobře s tím Islandem?" zeptala se mě jednou Drtící. Ztratila kvůli němu dost přátel. Jasně že dělá dobře. Správná holka by přece svýho kluka měla následovat i do Pekel. Bude to těžký, ale zvládneme to. Nesmím ji ztratit. Nemůžu ji ztratit. Vše je ale nakonec jinak...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Drtící am 01. 08. 2016 - 19:29
RE: Drtící hroznetajne 02. 08. 2016 - 08:14
RE(2x): Drtící am 02. 08. 2016 - 09:15
RE: Drtící mow 02. 08. 2016 - 09:19