Čokoorgasmus

Tak jsem před chvílí přijel z havlíčkobrodského Čokofestivalu, bylo to úplně super. Původně mě chtěli mamka s taťkou vytáhnout jakoby na nákupy. Abyste pochopili kontext, v dobách středoškolských mě bavilo navštěvovat hyper a supermarkety, házet do košíku tuny sladkostí, časopisů a propisek a pak kolabovat nad částkou na konci účtenky. Často jsem v obchodech nechával i desetinu důchodu za jeden nákup. Bavilo mě se kochat výběrem zboží, ale jak roky šly, už mě to tak neuspokojovalo. Možná jsem i o něco dospěl. V pozdějších letech jsem si začal dávat limity a z mé železné pokladnice jsem si bral třeba jen 200 korun s myšlenkou "Víc ani hovno!", jenže pak se mi třeba zachtělo časopisu SCORE, který sám o sobě stojí ty dvě kila, tudíž z předpokládaných dvou stovek byly rázem čtyři, což bylo ale mnohem lepší než dřívějších šest set, osm set i devět set kačen. Chvílemi jsem měl pocit, že se mi mezi nohama tvoří pipinka, protože ženy rády utrácí.

A tak mi rodičové řekli v uplynulém týdnu, že s nimi dnes pojedu do Lídla a Kauflandu. Argumentoval jsem tím, že mé sušenkové zásoby jsou dostatečné. Ale nakonec, proč ne, omrknu stehniska ojarněných žen, jejich mini, koz..kozačky, případně minikozy, rozhýbu soukolí ekonomky a strávím čas trochu jinak než klapotem kláves. Po příjezdu do Havl. Brodu jsme následně zaparkovali před KD Ostrov a nsledně vidím poutač Čokofest. Je fronta jak kráva, já ale nedbám a začnu hýkat nadšením, čímž způsobím, že se důchodci, manželské páry po stádiu zamilovanosti, ve stádiu zamilovanosti i týnejčři začnou otáčet. Nedbám. 

Jsme ve stupní hale, platíme vstiupné a tam mě zaujme půvabná vstupenkoložka, jež má nohu v sádře. Vzbuzuje ve mně soucit, dva invalidé, ona a já při francouzáku. U dalších dvěří stojí portýr, který odtrhává vstupenky a útržky háže do prádelního koše vedle něj. Je hodně naplněný, ovšem Vstuptrhač neumí moc mířit, takže několik set útržků je na podlaze, na jeho botách, a protože trvá velmi náruživě, připadá mi, že jich několik má nalepených i v obličeji.

Vstupujeme do sálu a mně práští do rypáku nádherná vůně čokolády, sladká a plná jak bujná ňadra ženy. Tolik bonbonů jsem v životě neviděl - s chilii, s mangem, s Baileys, s ostružinou, špízy s ovocem, ovoce polité čokoládou, kdy mě naprosto úchvátila fontána, z které tryskala čokoláda, a já si představoval, že si pod ní lehnu, a nechám jí proudit do svého chřtánu.

Velikonoční vejce velikosti mý hlavy, čokomedovina, lízátka, kuchaři vařili kuře s čokoládou a šlehačkou, dokonalé. U dalšího pultíku byl maník, který čepoval čokoládu do kelímku. Ne na pití, nikdy jsem čokoládu nepil, takže nevím, jak chutná, ale tohle bylo super. Dával k tomu i lžičky a něco tak dobrýho jsem už dlouho nejedl. Držku jsem měl slušně zmatlanou, takže mamka musela do kabelky pro kapesník, já jsem ale utření huby celkem vehemetně odmítal, neb jsem považoval za stylové chodit na festivalu čokolády s hnědou tlamou. Nechyběly ani ovocné sirupy.

Tolik druhů čokolád jsem v životě neviděl. A taky hromada lidí, až nával, řekl bych. Proto nebyl úplně čas postávat několik minut u stánku, protože za námi postávali další čokofilové, ale super zážitek. Jeden bonbon jménem Diamant jsem sežral hned na místě, samozřejmě po zaplacení. Po jeho rozkousnutí se na mě vyvalila vynikající lískooříšková náplň, přičemž celý bonbonek byl z kvalitní hořké čokolády. Když se mě tatínek zeptal, jaký je, zmohl jsem se jen na orgasmické zakňučení.

Ceny lehce nelidové, cena za bonbon oscilovala od 15 do 38 korun, čokolády od 60 do 200. Prachy jsem si samozřejmě nebral. Jsem přežrán. Těch pár lžic rozpuštěné čokolády mě zasytilo natolik, že snad ani nebudu večeřet.