Roztrhán

2. srpen 2016 | 09.21 |

Odlétá pryč a dostávám dvě textovky ročně - jednu po příletu na Island, druhou po návratu do Čech, ale nikdy už se nevrátíme na předešlou frenetickou komunikaci. Občas si mejlneme. Stýská se jí, ale adaptuje se rychle. Rok spolu. Má strach z ponorkový nemoci, skutečná zkouška jejich vztahu. Chybí mi pekelně. Mám ji v ICQ. Dlouho ji nevidím online. Pak zjišťuji, že si mě dala do Invisible Listu. Nechápu proč. Ptám se jí na to. Zviditelňuje mě. Ale pořád se bez ní cítím jak bez ruky, mail jednou za měsíc. Píšu jí, jak mi chybí. Ne jako holka, ale jako kamarádka. Píše mi mail. Přemýšlela o tom, že mi pošle papírový dopis, a ukončí to mezi námi. Ne z krutosti, z toho, že by mě neměla ráda, ale kvůli tomu, že dovolila, abych se kvůli ní trápil, protože její city patří někomu jinému, a nikdy je nebude moci opětovat mé osobě. "Jsme my vůbec ještě přátelé?" ptá se.

Jo, jsme, lepší se to. V listopadu 2007 sbírám odvahu a ptám se jí, jestli by se za mnou po návratu nechtěla přijet podívat. Souhlasí. Prý už o tom přemýšlela kolikrát. Ptá se, jestli by tady mohla přespat. Mamka není úplně nadšená, přece jen cizí holka, kterou nikdy předtím neviděla, nakonec ale dává zelenou. Strašně se těším na září 2008. S orgasmickou grimasou to oznamují Chemické a představuji si, jak nadšeně vřeští u PC. Žádám ji o radu, jak setkání s Drtící udělat nezapomenutelným. Už se vidím, že až Drtička přijede, objednám pizzu a pustíme si můj oblíbený film Ztraceno v překladu. Hlavně se při sledování nerozbrečet! Chemická mi slibuje, že se na léto dobře připravíme, a já zvažuji, že koupím projektor, tabuli, fixy, ukazovátko, aby prezentace Chemické pod názvem "Nezapomene!" byla pro mě, coby nepříliš inteligenta, dost názorná.

Pod rozervaným a zjizveným tělem jsem zasraně velký romantik, takže si představuji, že dokoukáme Ztraceno v překladu, pusy komplet od kečupu a ona mě něžně políbí na dobrou noc, než odkvačí do koupelny a následně do patra počítat ovečky (při psaní tohoto řádku poslouchám The Jesus And Mary Chain - Just Like Honey právě ze Ztraceno). Byla to první a poslední šance na to, mít jednou večer někoho jen pro sebe, zažít to, co zdraví. A moci jednou říct: "Jo, tehdy v roce 2008 jsem byl nejšťastnější vozíčkář pod sluncem."

K tomu už ale nedojde. Vrací se v srpnu 2008, píše mi textovku, že je ráda, že je doma. Měsíc se mi neozývá. Prvních 14 dní to chápu, rok neviděla rodiče, kamarády. Dalších 14 dní čekám. Docházím k tomu, že takhle to nechci. Já prostě potřebuji pravidelnou komunikaci. A tak píši vůbec ten nejtěžší mail v životě, žádná zahořklost, naštvanost, všechno beru na sebe.

Děkuji jí za krásných 5 let, ale že už je někde jinde a já nechci pořád škemrat o její pozornost. Nějak jsem přehlídl, že už Drtící není 16, našla si kluka, školu, je někde jinde a já nechci čekat, až se to mezi námi rozpadne nadobro.

Mrzí jí to. Je zklamaná. Ať si prý žiju blaze a že to mezi námi asi nikdy nebylo přátelství, když nedokážu skousnout, že už nemá tolik času. Proti tomu se ohrazuji. Nebylo to přátelství? Tak co to bylo? Myslí, že bych ji vodil 5 let jenom tak za nos? Je to holka, je zadaná, já kluk na vozíku se schopnostmi na úrovni ročního batolete. Dělí nás 150 km, jak si dát jinak najevo, že někomu na vás záleží? Komunikací přece. A já už důležitý nebyl. Nemám jí to za zlé, to je prostě život, ale když jsme se o ní často bavili s Chemickou, taky nechápala, proč si třeba jednou týdně nenajde čas na to, aby mi třeba večer před usnutím napsala textovku. Drtící si mě maže z mobilu, ICQ, maže i maily ode mě.

Tahle celá pětiletá anabáze měla za následek, že jsem začal postupně rezignovat na ženy. Je fakt, že během psaní s ní i po ní jsem si psal se spoustou slečen. Vendy z Bruntálu, Veronika z Matrixu, Jitka z léčebny Háje, Sluníčko z jihlavský onkologie. A jak měsíce a roky šly, najednou jsem si uvědomil, jak moc je mi dobře s kamarádkama - sice budeme vždy pouze kamarády, ale pro mě je to více naplňující než všechny ty virtuální vztahy po netu. Tyhle mě znají, mají mě rády, nemusím se trápit čímkoliv.

Ale smutno mi bývalo pořád, hlavně po nocích. A jednou jsem se cítil tak sám a tak moc se mi chtělo umřít, že jsem nevěděl kudy kam. Psát kamarádkám? Co byste napsali kámošovi na vozíku, který se cítí sám? Že to bude dobrý? Ne, nebude. A jelikož už jsem nechtěl pořád prudit Chemickou a Sladkou, napsal jsem SMSku Drtící, jestli bysme to nemohli zkusit znova a že je mi hrozný smutno. Ano, bylo to zbabělé a nechlapské. Rok vám neřeknu. 2010? 2011? A odepsala mi zhruba to, že už je to dávno a že by si lidi měli odpouštět. Takže mi odpustila, ale stejně nekomunikujeme, popřejeme si maximálně k Vánocům, k svátku a k narozeninám.

O jejím prvním těhotenství jsem se dozvěděl omylem, když jsem klepl na její profil na FB. Zamrzelo to. Ale musím jít dál.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Roztrhán am 02. 08. 2016 - 17:55
RE(2x): Roztrhán mow 03. 08. 2016 - 10:58
RE(3x): Roztrhán am 03. 08. 2016 - 11:27
RE: Roztrhán lentilka®sdeluje.cz 08. 06. 2017 - 15:35
RE(2x): Roztrhán mow 08. 06. 2017 - 15:42
RE(3x): Roztrhán lentilka®sdeluje.cz 08. 06. 2017 - 15:56