Hezké chvilky a zalehlé uši

4. srpen 2016 | 09.19 |

Ještě než se dostanu k neobyčejně pornografické části mého života, musím vypíchnout několik stěžejních momentů. Jak už jsem psal, Sladká byla první holka, která mi seděla na klíně, aniž by mi začala růst řepa. To byl maturitní večírek 2003. Sladká byla první holka, kterou jsem políbil do vlasů. Děkuju ti.

První holka, které jsem způsobil fyzickou újmu, byla Chemická. To bylo ještě za středoškolských let, kdy jsme se mezi vánočními svátky vydali posedět do jednoho podniku - Chemická, První s přítelem a Sladká s future manželem.

Chemická seděla po mé levici a pozorný čtenář už ví, že mám dobrou jen pravačku. Levá ruka je hybrid - něco mezi hráběma a křížencem Freddyho Kruegera. A tehdy, tipuji, že to mohly být roky 2002-2003, jsem chtěl Chemickou strašně moc pohladit. A jelikož tu levou nedokážu plně ovládat, k hlazení to mělo hodně daleko. Ona mi to sice přímo nikdy nevyčetla, ale já sám vím, že se musela cítit, jako by jí po hlavě a krku jezdilo obrovský a ostrý struhadlo, navíc natřený jódem. Ta chudák holka nevydala ani hlásku a trpělivě snášela, co ji můj Panzerfaust za krkem provádí. Když jsem pak dorazil domů, měl jsem velký výčitky, co tomu krku řekne její přítel. Co ty šlince na krku? Že se jí jeden kluk na vozíku pokoušel hladit? Přikláněl jsem se k věrohodnější verzi, a to té, že jí při návratu domů spadly za krk fakt zasraně velký hrábě. Od té doby sedá mimo dosah mých orangutaních paží. Nicméně byla to první holka, která mě políbila na rty. Bylo to 31. prosince 2011 a byla to pusa do Novýho roku.

Jsem velký fanda rocku a metalu, ovšem toho melodického. Doom metal moc nemusím, ale mojí životní láskou jsou Scorpions. Když jsem byl ještě na střední, objednal jsem si jejich bestofku za neskutečných 650 kachlí a postupem doby tu kapelu žral čím dál tím víc. A protože v podvědomí cítím, že mi začíná docházet šťáva, někdy na podzim 2009 se hecujeme přes ICQ s Chemickou ohledně koncertu Škorpíků. Že pokud někdy dorazí, na koncert půjdu, i kdybych se měl na něj doplazit. Chci ještě něco prožít. A Chemická: "Já půjdu taky!" A zaplatím si lístky do VIP sekce. Chemická: "Já taky!"

Ani jeden z nás netuší, že ty bastardi opravdu v březnu 2010 přijíždí do Prahy. Zahajují tady své obří dvouleté a údajně i poslední turné. Nikdy jsem nebyl tak vzrušený. V listopadu 2009 to zjišťují z jejich stránek a Chemické posílám SMSku. Chci se nechat vopíchat. Štírem.

Jenže to musím nadhodit rodičům. Do Prahy nejezdíme, tatínek ji nezná, nesnáší ji. Nadhazuji to mamce, ta říká, že být to v Brně, tak klidně, ale Praha? To spíš ne. Mrzí mě to. Ale v pohodě. Nepatřím mezi ty, který si něco vynucujou nátlakem. A jednou takhle tatínek přijede z odpolední, udělají si s mamkou kávu, dopijou jí, tatínek následně rozrazí dveře a říká: "Tak jsem slyšel, že v Praze hrajou nějaký Nazareti, pojedem?" Jedna z nejšťastějších chvil mého života a naplnění velkého snu, radostí proskakuji stropem. Děkuji vám, mamko, taťko.

Hned druhý den objednávám lístky, koncert je v O2 Aréně a ta obsahuje pro vozíčkáře jen 48 míst. Mezitím se začíná cukat Chemická. Že neví, ať ještě počkám. Tohle bude můj životní zážitek. Jel bych i bez ní, ale strašně moc chci, aby tam byla taky, protože kdybych jí to jenom vyprávěl, prokládajíc to vzrušenými vzdechy a zcela spontanní erekcí, ani zdaleka bych tím nepopsal tu atmosféru. A chci to i kvůli sobě - aspoň jednou v životě zažít, jaké to je, být s holkou na koncertě. Prosím, škemrám, vyhrožuji sebevraždou i desetiletým výročím, který v únoru slavíme. Nakonec souhlasí, má strach, aby neseděla na opačný straně O2 Arény, nakonec se daří, že jsme všichni v jedný sekci, Chemická o řadu nad námi. Objednávám tedy lístek i pro ni, což jsem měl udělat hned při objednávce lístků pro naše a bráchu. Teď hlavně neonemocnět.

No, nedaří se, týden před koncertem dostával kašel, žádný dávivý chrchlák, ale mám ho. I bez teplot jsem. Jedeme. Koncert je v pondělí 15. března od 20.00. Abyste věděli, Chemická žije a pracuje v Praze, prý si nás před O2 Arénou najde. Vyjíždíme ve 4, tatínek si bere dovolenou, mírně sněží. Cestou potkáváme odstavenou dodávku, ve které je kopulující dvojce. Cestou k O2 není provoz úplně plynulý. Jsme na místě, parkujeme v O2 garážích, už ty stovky lidí před arénou mě rajcují. Jsem v extázi. Najednou na nás zezadu bafne Chemická, mě i mamku pouští dovnitř. Už samotný interiér je pro mě impozantním zážitkem. Procházíme bez újmy, ale odchytávají Chemickou a šacují kabelku. Snad nedojde i na prohlídku tělesných dutin. Naši si jdou dát práska do kuřáckých prostor rockového chrámu a prosí, aby mě Podrápaná ohlídala. Ta radostně zaštěká a podrbe se za uchem. Jsme s Chemickou sami, hrozně jí to sluší a já vím, že tahle chvíle i večer ve mně zůstane napořád. Popijí pivo v kelímku, já zelený čaj. Mám chuť políbit jí, ale mé rockové srdce to zamítá, nechci ji potřísnit kapénkami, takže se jen zmáhám na to, že jsem hrozně rád, že tam je. Z očí mi začíná vytíkat taková záplava vděku, že si musí vyskočit na stůl, aby se v něm neutopila. Děkuju ti

Předkapela hrozná - tuším, že polští Juice. Samotní Škorpíci mají dost zpoždění. Prvně jsem zklamán trochu ze zvuku, hrozně vohulený a slejvá se to, ale je to prý normální. Nejsme v kotli dole, nýbrž v okolních galeriích nahoře. Já blbec neznal ty písničky z novýho alba, to vyšlo až po koncertu. Ale když pak hrajou starý fláky, je to super. Je to tak nahlas, že je to to nejhlasitější, co jsem slyšel. U bicích mám pocit, že mi roztrhnou hrudní koš a přihlížejícím předvedu scénu z Vetřelce. Na koncertě nejsme úplně do konce. Dvě tři písničky před koncem si Scorpions berou pauzu a pořadatel upozorňuje, ať lidi neodchází, že se tam bude natáčet klip pro jednu z jejich písní. Mamka navrhuje, jestli bychom už neměli jet, nečekat, až koncert skončí úplně, vyhrnou se tisíce lidí (bylo téměř plno). Souhlasím. Vyjíždíme z haly, Chemická mi na chodbě něco říká, vůbec ji neslyším, mám zalehlo totálně. Uši mám zalehlý i většinu cesty domů.

Tatínek říkal, že to bylo úplně super, mamka řekla, že to bylo úplně jiný kafe než Eva a Vašek. A brácha? Ten v tu dobu ujížděl na Rammsteinech, ale prohlásil, že by si to dal klidně ještě jednou.


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Hezké chvilky a zalehlé uši hroznetajne 04. 08. 2016 - 14:14
RE(2x): Hezké chvilky a zalehlé uši mow 04. 08. 2016 - 15:14
RE(3x): Hezké chvilky a zalehlé uši am 04. 08. 2016 - 15:49
RE: Hezké chvilky a zalehlé uši eliška 05. 08. 2016 - 14:24