Nečekané překvapení (a milé)

Dnes jsem u compu dřív, v době psaní tohoto řádku je 8.41 a mamka dělá domácí pribiňáček pro Daníka. V 10 dopo má přijet nečekaně Chemča. Nebo nečekaně... V sobotu večer mi psala, jestli budeme v pondělí doma a jestli by mohli třeba kolem tý 10 přijet. Já si původně dnes sedat ani nechtěl, řekl jsem si, že budu v posteli celou dobu. Většinou si chodím k PC kolem devatý, ale řekl jsem si, že sedat si na tři čtvrtě hoďky by nemělo cenu. Jo. Abyste totiž pochopili - vždycky si chodím lehnout o 10 až 15 minut dřív, než návštěva dorazí. Důvody jsou nasnadě - močení a přepudrování ksichtu. Přepudrování by mi prošlo, ale bytostně nerad močím před návštěvama. Teda ne, že bych venčil svýho rosomáka přímo před jejich zraky, takovejch exhibouš nejsem. Ale už mi přijde trapný říct si, že chci čůrat. To obnáší kámoše vyhnat do vedlejší místnosti a vypustit balón.

Já totiž vůbec nevěděl, že jsou na Vysočině. Pravda, něco naznačil čtvrtek 21. června. Jak víte z mých předchozích srdceryvných výlevů, den předtím jsem dopomohl Dejvovi k novému smártfounu. A právě v ten čtvrtek mi posílá textovku, jestli je v Chotěboři pobočka T-Mobilu, že bude potřebovat novou SIM, v původním je totiž velikost mini, nový pojme pouze velikost nano. Je mi to divný. Proč se ptá na Chotěboř? Nespletl se? V Praze nemají pobočky? Jsem trochu překvapen i tím, že mi Chemča většinou oznamuje, kdy pojedou na Vysočinu relativně dopředu, a zrovna při té příležitosti se domluvíme nahrubo na návštěvě. Tady nic. Přesto tajně věřím, že starého pardála na kolech (jako mě myslím) navštíví.

Kompletní rozhřešení poskytne Chemča v sobotu - v obci, kde žila většinu života, byl sraz rodáků a nějaké oslavy. Takže tak. Tipuji, že dnes už se zase vrací do Líbeznic, pochlubím se heroickým výkonem při hledání pro penzionu pro Sladkou, pochlubím se novým sestřihem palice, maminka ze mě totiž včera udělala lidskou bytost, přinutím Dejva, ať mi ukáže svou novou "holku" (žádná nevěra, vy šulíni, myslím tu Motorolu), zeptám se, jak jim povyrostl trávník a tak.

Doufám, že Daník pribiňáček moct bude, nějak jsem se Chemči neptal, jestli to jí, chci to jako překvapení. Ale žeru to i já, řeknu vám, kam se hrabe kupovaný. Šlehaný tvaroh + 1 šlehačka, vanickový cukr, cukr normální, ušlehat dohromady. Já si do toho dávám ještě Granko.

Pobočku T-Mobilu v Chotěboři nemáme, ale je v Brodě, stejně jako prodejna O2. Tímto se zatím loučím.

P. S. Brácha jel s Carlosem do města, neb si druhý jmenovaný koupil autíčko, tak ho frčeli zapsat do registru do Brodu. No a já zjistil, že mají v Lidlu ode dneška akci na Kinder Pinguií (4 kusy za 29,90), tak jsem je poprosil, ať mi jich vezmou tak za 300, což odpovídá 40 kusům, budu mít slušnou zásobu. Kus vychází na 7,50, no nekupte to, To je asi všetko, zvolna končím tento epos, hodiny ukazují 9.32. Co mají kamarádi mimča, málokdy jezdí přesně, většinou spíš o půl či tři čtvrtě hodiny později, což chápu. Než se vypraví, zabalí. Ale pro jistotu už si za 10 minut deset půjdu lehnout a vyčkávat Chemčata. Tady i následně vidíte, jakou rychlostí můj jediný prst píše. Takovýhle ne moc dlouhý článeček a zabral mi skoro hodinu (ano, asi 45 sekund sežralo ochutnání tvarohu, jestli nechce přisladit, a 30 sekund ochutnání kompletního pribiňáčího výsledku, kdy jsem řičel blahem). Mějte se

Váš exhibouš "Mouš" (9.42)