Jak jsem se málem počůral a sedmá statečná

7. srpen 2016 | 09.26 |

Tohle je předposlední kapitola. Bude v ní víc stručně popsaných částí, které se mi ovšem zaryly do hlavy jak výstřel z Magnumu:

Svatba První - ta se děje v srpnu 2011. První trvá na mé účasti a nasazuje výraz, který mě zabolí až v sedacích svalech. Svatba se koná na chalupě rodičů jejího manžela. Je horký slunečný den, a jen co jsem vytažen z auta a usazen do vozíku, jsem orosený jak plzeňská dvanáctka. Jsme sice pod slunečníkem, ale na část mého krku přece jen sluníčko dosáhne a začíná mě opékat. Něco se pálí.

Na svatbě je i Chemická s Andílkem. Tatínek odjíždí a je dál než obvykle. Kdyby prý se mi něco chtělo, mám dát zavčasu vědět. Je fakt horko. I Chemická musí rotovat kolem stolu, má pocit, že jí za chvilku záda chytnou. Piju. Piju nealko. Piju hodně. Nějak zapomínám, že v mých útrobách je něco, čemu se říká močový měchýř, a ten disponuje objemem zhruba na úrovni pětiletého dítěte. Konejším se tím, že i když chlastám jak vyprahlá mula, vydržím s mikromočáčkem na svatbě pobýt 3 hodiny bez problémů.

Po cca dvou hodinách se ozve můj pětiletý balón. Mám debilní zvyk, že po vzoru tvrďáků ze speciálních jednotek to nechávám až nadoraz. Kdybych se totiž ozval po prvních chcacích příznacích, zůstal bych na svatbě nejvýše hodinku a půl, což mi přijde nevychované. Raději se tedy po... než odejít brzo a zadním vchodem.

Když svými fyzickými projevy začínám připomínat četařku Babinčákovou z Tankového praporu, které se chce na záchod, ale odmítají ji pustit z basy, oznamuji to šepotem do chemického ouška. Podívá se na mě tak odzbrojujícím způsobem, že na pár chvil přicházím o svůj močák, který přestává kopat. Ptá se (Chemická, ne měchýř), jestli by to nešlo nějak provést, že by to kluci zvládli. Zde si dovolím čůrací odbočku - za celých 16 let mě nikdo z mých kamarádů nedával na záchod. Není to o tom, že bych jim nevěřil, že to zvládnou. Má hmotnost na úrovni 47 kg a absence ostrých hran činí manipulaci se mnou snadnou, příjemnou a velmi bezpečnou. Dokonce na mně nenajdete ani nápis "Fragile".

Důvod je ten, že i když mí kamarádi toho o mně vědí fakt hodně, z tohohle úhlu mě znát nemusí. Ano, na obchodce jsem chodil čůrat zcela běžně. Dokážu stát na nohách, takže mě pan školník postavil, paní vychovatelka stáhla pumpky, školník mě s heknutím posadil na mísu (ano, čůrám jako žena, ale ochlupení a pářící instinkty svědčí o mé příslušnosti k mužům) a už to jelo. Jednou nemohli školníka sehnat a musel mě dávat na WC matikář.

Sekundárním důvodem je fakt, že bych se nerad dostal kvůli svým (ne)rozměrům mezi kamarády do řečí. Měl bych strach, že když se objevím někde na akci, propukne tichý chichot s občasným ukazováním do oblastí mého klína.

Zpátky na svatbu. Tlak sílí, už vystřeluje do podbřišku. Začínám šermovat nohama. Kdyby bylo mistrovství světa ve stepu, určitě bych s přehledem vyhrál. Posílám mamce smsku, že se čas naplnil a za chvíli dojde k explozi. Stání na místě situaci zhoršuje. Proto Chemické a Andílkovi navrhuji, že bychom mohli jezdit po příjezdové cestě, než tatínek dorazí a otevřu stavidla. Jezdíme sem a tam. Musíme působit komicky - já, ve společnosti dvou dívek, co tlačí vozík, už nešermuji nohama, ale ve vozíku hopsám, zhruba jako válec v motoru. Neznalý pozorovatel by myslel, že jde o nějakou novou sexuální praktiku, já mám v zadku anální kolík a tímhle způsobem (hopsáním) se uspokojuji a zvýrazňuji svůj prožitek. Na chvíli koketuji s myšlenkou, že obě sestry poprosím, ať se mnou mrští na zem a v prachu cesty mě vycévkují. Překvapivě odmítají, což nechápu.

Tatínek přijíždí, nakládá mě, ani se nestačím rozloučit s nevěstou. Prekérku řešíme na nejbližší pumpě. Od té doby piju na akcích přiměřeně a zkouším psát Ježíškovi o měchýř o objemu alespoň 300 litrů, s jehož pomocí bych kropil zhruba jen jednou ročně. Zatím nedorazil.

Společný víkend - v srpnu 2011 (nebo v červenci? Spíš ale srpen) mi píše Sladká smsku, jestli se může přijet se starým podívat a že pro mě mají překvapení. Původně s nimi měla dorazit i Chemická, ale na poslední chvíli jim přijíždí návštěva, takže nemůže. Oznamují, že by mě chtěli vzít na společný víkend. A bez rodičů, abych prý mohl dát průchod svým zvířecím instinktům. Zprvu to vidíme na asistenta. Ale tady, v místech, kde bydlím, je to s asistenty bída. A ty z Prahy jsou dost drazí. Kamarádi mi dokážou sundat svetr, mikinu, dát mi napít, nakrmit, takže jediným problémem je záchod. Nakonec se domlouváme, že pojede i maminka, přece jen to se mnou za ty roky umí nejlíp, je to zkrátka sázka na jistotu. Nechtějí moc daleko, takže volíme krásný penzion v okolí Humpolce. Výběrem ubytování je pověřena Chemická, která si při tom dost mákne - aby to bylo bezbariérový, za přijatelnou cenu, aby měli v tom termínu (nakonec 3-4. září 2011) pro nás volno (je nás totiž celkem 13). Nakonec se vše daří, vyzvedávají nás manželé Sladcí, jež nás dovážejí na místo činu, kde už někteří jsou, ale někteří teprve přijíždí. Je to úplně super.

Sedmá statečná - v březnu 2012 mě zve Chemická na komorní akci a tam poznávám Éčko, jsem okouzlen. Od dob Drtící jsem přestal věřit, že takové bytosti ještě existují. Ty dvě hodiny na akci stačí, abych jí zcela propadl. Přijíždím domů a nemůžu z ní usnout, tímhle jsem naposledy prošel u První. Píšu mail Chemické a řvu na ni. Vyloženě na ni křičím, ať mi o Éčku řekne úplně všechno, jsem z ní nádherně v prdeli. Chemická argumentuje, že je to kamarádka Andílka, ten že o ní ví víc. Sestry tedy dávají Éčku můj e-mail, začínáme si psát. Je to extáze, takže netrvá dlouho a zvu ji k sobě na návštěvu. Nedělá Zagorku ani Dášu a skutečně přijíždí. Takto tedy získávám poslední, sedmou statečnou (První, Chemická, Sladká, Andílek, Veselá, Maggie a Éčko). Jezdí dodnes. Kruh se uzavřel.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší