Jak (si) to dělám

Tyto dny zažívám s Korektorkou plodné a slastné období, snad je to vzájemné. Dnes mě poprosila o průzkum rychlovarných konvic. Jak málo stačí jednomu chlapovi na vozíku ke štěstí. Korektorka navíc umí neskutečně precizně a přesně specifikovat své požadavky, což mi následně umožní se trefit do černého. Jako bonus navíc bývají její úkoly většinou dobře a lehce stravitelné.

Trochu náročnější jsou pro mě věci, do kterých musím pronikat. Tím nemyslím ženy jako takové, ale různé problematiky, třeba ledničky. Když jsem s nima začínal, musel jsem se nadrtit, co znamená NoFrost, LoW Frost, nulová zóna, prázdninový režim, antibakteriální ochrana atd. Takže já nejdřív musím danou oblast pochopit, proniknout do ní, pak se to v tý kouli na krku všemožně míchá, škvíří, a až je uvařeno, tak to vybleju do mailu tak, jak jsem to ráčil přes svoji šedivku pochopit. Třeba ty rohože taky nebyly vůbec snadný. Do týhle doby bych vůbec nevěděl, že se vůbec něco takového jako rohože na plot vyrábí. Čili si musíte nejdřív nastudovat rozdíly, pro a proti a pak to můžete teprve posílat dál. Proti tomu byly konvice brnkačka. Kdyby po mně Korektorka chtěla zpenetrování podlahy, trvalo by to podstatně déle.

Zas to má výhodu, že pokud bude průzkumnictví v různých oblastech pokračovat tímhle tempem, stanu se do šedesáti expertem přes úplně všechno. A já jsem takovej, že se o některý věci, možná o většinu věcí, začnu zajímat, až když je potřebuju.