Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

korektorka: Jsem ráda, že sis deníček přečetl. Mně se dost líbil. Komentáře jsem četla a jsou většinou optimistické. Ona má dobré vztahy s jeho rodinou a bydlí spolu nebo blízko sebe, což je velká výhoda. Nočního vstávání k dítěti bych se fakt nebála, můj manžel nikdy nevstával a ani jsem to po něm nechtěla, brala jsem to jako svoji práci, protože já se mohla dospat, když dítě v 10 dopoledne zase usnulo, zatímco manžel by to v práci těžko dohnal. A na rozdíl od nevidomého, jak tam někdo zmiňuje, může takhle postižený otec dítě docela dobře pohlídat. Prostě pořídí velkou ohrádku s hračkami, manželka ho vybaví notebookem, na kterém jde v případě nouze dítěti něco pustit, a pokud se začne dít něco, s čím si neporadí, může vždy někoho zavolat. Nakonec mi to přijde jako mnohem lepší život, než aby skončila s tím prvním pitomcem.
Ale seznámit se na vozíku není lehké, to je mi jasné, chce to mít velkou porci štěstí a být v pravou chvíli na správném místě...