Mow | Udělej mi to, Mikeu! (hezky pomalu a hluboko)

Nic se u mě neděje, cítím takovou vnitřní prázdnotu. Zítra ve dvě mě pravděpodobně navštíví Sladkouš, pojede ke mně přímo od zubaře. Včera mi napsala tuto zprávu:

Cau brouku, tak to vypada, ze by to mohlo vyjit v patek. Jedu teda k zubarovi a nebude to moc prijemny, ale snad to potom zvladnu. Od 14:00 jsem k dispozici, jak se to hodi?

Tak jsem jí odepsal, že čas i den vyhovuje, ale kdyby po zákroku byla nějak fyzicky nebo psychicky zdecimovaná, ať návštěvu u mě odpíská. Jinak mám v hlavě lehké osvěžení blogu, uvidíme, jak se zadaří, kdyžtak se na to vyseru, pokud mě výsledek neuspokojí. A protože se nic neděje, pojďme se hudebně ukájet tímto strašpytlem:

Je to instrumentalista, takže umí hrát na všechno, od nervů, kytar, bicích a dalších nástrojů. Frčíme dál s čůzou, ehm...múzou Maggie Reilly v zádech ( "Staropolňák" má navíc nádherný honimírovský kytarsóla):

Frčíme dál s Mužem v dešti:

Ale "Staropolňák" měl i další projekty, třeba Stíny na zdi, jejichž refrén i klip mě dodnes děsí:

A znáte určitě Bonnie Tyler, že jo?

nebo: 

A tahle baba s úžachraplákem stvořila s Mikem tuhle klasiku, kterou určitě znáte, já jen nevěděl, že je to od Oldfielda:

Maggie umí hitovku i bez Oldfielda:

Ten maník prostě umí:

A tohle je má nejoblíbenější, možná jediná, kde zpívá. naprosto uchvacující kytarista:

A má naprosto opulentní koncerty, mimochodem, hádejte, proč mu říkám strašpytel?

Čekali byste, že má takových hitů? V určitý části kariéry se potkal s Richardem Bransonem, pozdějším miliardářem a zakladatelem společnosti Virgin (potkali se v roce 1972). Proč o tom píšu? Protože Wikipedia říká:

Album Earth Moving bylo vydáno v červenci 1989 a bylo prvním (a také posledním) Oldfieldovým albem, kde obě strany LP desky zabíraly rockové či popové písně bez jakékoliv instrumentální skladby. Několik písniček z Earth Moving bylo vydáno jako singly. V této době se také zvyšovalo napětí mezi Oldfieldem a jeho vydavatelem Virgin Records. To totiž údajně odmítlo vydat instrumentální album zamýšlené jako Tubular Bells 2. Oldfieldovou rebelující odpovědí byl Amarok, hodinu trvající dílo zahrnující mnoho velmi rychle se střídajících témat, nepředvídatelnými hluky a skrytou zprávou v morseovce, ve které přímo urážel Richarda Bransona. Ačkoliv je Amarok mnohými fanoušky považován za Oldfieldovo vrcholné dílo, žádného komerčního úspěchu nedosáhl. Rozloučením s Virginem se stalo následující album Heaven's Open, ve kterém Oldfield pokračoval ve skrytých výpadech proti Bransonovi. Zajímavostí tohoto alba je také skutečnost, že veškeré hlavní vokály nazpíval Oldfield sám, což se v jeho díle stalo poprvé a naposled.

Umí tady někdo anglicky a morseovku? Docela by mě zajímalo, jak Bransona vyfuckoval:-)

P. S. Dobrý, nemusíte, už jsem si to našel:

Na albu Amarok se nachází jediná, hodinu dlouhá stejnojmenná, téměř zcela instrumentální skladba (na LP desce byla samozřejmě rozdělena na dvě přibližně stejně dlouhé části). Pro nahrání Amaroku použil Oldfield klasické "reálné" nástroje (jak akustické, tak elektronické). Takže zatímco na jeho předchozím albu Earth Moving byly použity prakticky výhradně syntezátory, Amarok pouze s jejich minimálním přispění. Pro toto album jsou typické časté a rychlé změny rytmů, melodií i použitých nástrojů (včetně mnoha zcela nehudebních zvuků: čištění zubů apod.).

V době vydání Amaroku nebyly vztahy mezi Oldfieldem a vydavatelstvím Virgin Records (respektive jeho majitelem Richardem Bransonem) příliš dobré. Branson totiž Oldfielda tlačil do vydání Tubular Bells II, hudebník však místo toho nahrál Amarok, který byl od Tubular Bells naprosto odlišný (přirovnat by se dal spíš k albu Ommadawn; Tubular Bells II vydal Oldfield až po odchodu od Virginu). Hudba byla rozdělená do 48 sekcí a zaranžovaná tak, aby se žádná část nedala použít jako singl. Trubicové zvony byly sice na albu použity, ale Oldfield je nazval jako "dlouhé tenké kovové visací trubky" ("long thin metallic hanging tubes"), aby tak předešel použití výrazu "tubular bells". Že existovala mezi Oldfieldem a Bransonem jakási bariéra, potvrzuje i urážka Bransona přibližně ve 47. minutě alba, kdy poměrně nepostřehnutelně zazní v morseovce věta "Fuck off RB".

A na závěr jeden starý vtip, který mě ale vždy rozesměje:

Jede Pepíček s tatínkem po městě a míjejí bordel.
Pepíček se otce ptá: "Tatínku, co je tohle za dům?"
"To je dům radosti."
"Jé, tak se tam pojď podívat."
"To nejde, až jindy."
Druhý den se Pepíček vypraví do domu radosti sám. Vejde dovnitř a potká ho kuchařka.
"Copak tu děláš, chlapečku?", ptá se ho.
"Tatínek říkal, že je to dům radosti, tak mi nějakou udělejte."
A tak mu kuchařka udělala 3 palačinky s čokoládou.
Když přišel Pepíček domů, otec se ho ptal, kde byl.
"Byl jsem v tom domě radosti."
"Proboha cože? A jaké to bylo?"
"Ani se neptej. První jsem zvládl v pohodě, druhá už mi dala zabrat a tu třetí jsem jen roztáhl a vylízal."
Otce vzkřísili za hodinu.