Sladkofilně a odsátě

Návštěva se Sladkou se vydařila přímo fenomenálně, Elík mi roztomile porajtoval hrudní koš a břicho, pásl totiž na mně koníčky a hrozně se mu to líbilo, hodně se řehtal a já taky. Sladkouš dorazil až po čtvrtý hodině, u zubaře strávila dvě hodiny, nejdřív psala, že to vidí na třetí, že tam doktorka byla, ale někam odběhla. Tak jsem jí odepsal, že na ni myslím, že je moc statečná, prostě takový ty věci, kterými si dodávám odvahu já sám. A hned jsem poslal druhou textovku, jak ta zubařka vypadá, jestli je mladá a hezká, a následně jsem poslal i třetí textovku s větou: "A jaký má kozy?"

To už Sladkouš neodpovídá, nejprve se domnívám, že ji tenhle dotaz urazil, pravděpodobnější verze je ale ta, že už sedí na Křesle utrpení a bolesti. A jelikož si vždy ve tři odpo chodím ke compu, půjdu si sednout ve čtvrt na tři, protože bych jinak ležel od cca 12.00 do 18.45.

Ten den, nebo spíš ráno (2.10) mi totiž píše Veselá, v textovce říká, jak to dopracovala, že mi musí psát takhle v noci, jindy ale nemá čas. Nebudí mě to, mívám totiž zvuky vypnutý, takže si to pročítám až po probuzení po 6. hodině ráno. Prosí mě o průzkum odsavaček, má zanět, teplotu 38,8 a je jí pěkně blbě. Jde k doktorovi. Ptám se jí, jestli sajdu bude chtít i rovnou objednat. Prej asi jo.

A tak, po bambusových rohožích a lžičkách, pronikám i na území ryze ženských věcí. Dopo u compu dělám bleskový průzkum a Avent od Philipsu škrtám. Zaujme mě Medela, na Heuréce 14 hodnocení a z nich průměr 99 %. Volám jí, jak to chce, říkám jí o Aventu, že mě moc nepřesvědčil, a ona sama začne o tom, že v porodnici používali Medelu, a ta byla super. A v tu chvíli začnu hýkat radostí, protože jsem zrovna na Medelu koukal. Prý ať ještě počkám po návratu od doktora.

Hrozně mě ty přístroje zaujaly, takže koketuji s myšlenkou, že bych si taky jednu, tentokrát elektrickou, objednal na spodek. U elektrických prý jde regulovat tah. Touto svou přelomovou myšlenkou Veselou rozesmívám, zároveň jsem jí to budoucí odsávání prej dost znechutil, patrně si bude při každém použití odsávačky představovat, jak odsávám já.

Po návratu od doktora mi volá, má antibiotika. Říkám jí, jestli chce přeposlat nějaký recenze, že je fakt dobrá. Odvětí, že se k notebooku vůbec nedostane. Takže jsem na Medelu našel slevový kód, který ji zlevnil o stovku, a doprava byla zdarma. Chtěla to poslat na dobírku, takže super cena 768 korun. Na Mallu stojí přes 900, někde i 1 200. Jsem fakt dobrej.

Akorát ulice, kam to chtěla poslat, má v názvu "Hliniště". No, a mně se plete "Hliniště" a "Hniliště", vždycky se musím pekelně soustředit, abych to napsal dobře. Mezitím, co projíždím sajdy, mi ve 14.33 volá Sladkouš, že teprve teď jde od zubaře, staví se u mamky pro Elíka, nají se (nevím, jestli Sladká, Elík nebo oba) a u mě, že budou kolem tý čtvrtý.

Příjíždí a Sladká vypadá neskutečně uvolněně vzhledem k tomu, co ještě před cca dvěma hodinami zakusila. Co? No říkala, že musela mít hubu otevřenou 20 minut, že už ji bolely panty a začal ji přemáhat pocit úzkosti. To dobře znám, já si to umím okořenit ještě dávením a zalykáním, takže jsem skutečně splněným snem každého zubovrta.

Neodolal jsem a zeptal jsem se jí, co jí bylo děláno. Vrtando grando, prý na ni použila snad 50 nástrojů, ale co mě překvapilo, že tam, kam chodí, vám dávají injekci zcela automaticky, kéž by to byl standard všude.

"A ta zubařka co?"

"No, je mladá, asi mladší než já, moc milá a příjemná."

"A ty kozy?"

"Jedničky, maximálně jedenapůlky, ale to víš, já se na tyhle věci úplně nesoustředím."

Zde bych rád dal Sladkou za příklad Sayonaře, vidíš, ta si všímá. Kdy jdeš na kontrolu ty? Nebo se jí přímo zeptej, kolikátky má, to snad není tak těžký, a od ženský to vezme líp než od chlapa. Řekni, že to máš do studie "Prsa a život s nimi".

Uplynulou neděli jsem tu měl První, přijeli s Radkem (velkým) a Šárkou, Radečka hlídala Prvnina (miluju češtinu) maminka, protože s oběma dětmi bychom prý moc nepokecali. A Šárka mi na pouti koupila krásný perníkový srdce.

Pokud vám ve vyprávění chybí Chemča, tak ta v posledních týdnech moc nekomunikuje. Volala mi sice ve čtvrtek 30. srpna večer, mohlo byt kolem 19.00, jestli nemám jeden film, Éčko dnes přilétá z Bulharska zpět do Čech a brácha s Carlosem právě přesně při psaní tohoto řádku přijeli ze Žďáru, odkud si přivezli novou sedačku. 

A uplynulé dva tři dny myslím na všechny žáčky a studenty, kterým končí prázdniny, a na to, jak jim ty prázdniny rychle utekly, že je třeba bolí od nervů a stresů bříška, protože zase do školy, zase písemky, biflování, zkoušení, testy. Připadá mi, že ty prázdniny utíkají čím dál rychleji. Asi stárnu a nostalgovatím.