Smutný noci

Stává se vám někdy, že přemýšlíte, zda žijete naplno? Zda jste něco nemohli udělat jinak a líp? Cítím se osaměle a včera myslel na Drtící a na dobu střední školy. Na to, že jsem TéTéčko, jak budu Drtící občas přezdívat, měl nechat přijet. A na střední víc osahávat spolužačky. Nemám moc o čem psát a kdysi jsem vás slíbil, že až budu jednou totálně v prdeli, dám vám nahlédnout do naši mailové korespondence, pokusím se maily barevně odlišit, první je ode mě. Je z období, kdy je na Islandu, a neozývá se mi. Ten mail pojímám jako sezení u psychologa, jako bych to vyprávěl vám:

"Dobrý den,

chci Vám o něčem vyprávět. Ztrácím jednu úžasnou dívku. Jmenuje se TéTéčko (TT) a odletěla na Island. Hrozně mi chybí. Když mi oznamovala, že odlétá, hrozně jsem trpěl. Myslel jsem, že ji nadobro ztratím. Pak se to zlepšilo, ale ted už mezi námi konverzace opět vázne. Možná je to moje chyba, možná je chyba v nefungujícím internetu na Islandu.. Snad, až se vrátí do Čech, podaří se nám navázat na naší dřívejší komunikaci.

TT není jen moje kamarádka, je to pro mě něco mnohem mnohem víc. Je to má celoživotní láska.. A těžko se na tom do konce mých dnů něco změní...

Poznal jsem ji, když ji bylo 16. Tenkrát jsem ji bral jen jako kamarádku, ale jak jsem ji začal poznávat, měl jsem tu holku čím dál radši.. Těžko se to chápe, ale najednou si uvědomíte, že je Vám s ní strašně dobře, a začínáte proklínat vzdálenost, která je mezi Vámi. Jsou to složitý věci. Nejkrásnější to bylo na začátku. Psali jsme si každý den. A ona vyzrála z pohledné dívky v krásnou ženu. Našla si přítele, se kterým je šťastná, a začala studovat vysokou školu. A já logicky ustoupil do pozadí. Už nejsem number one. A je to tak správně. Přeju ji štěstí, přesto mi stále neuvěřitelně chybí.. Víte, neexistuje večer, abych ji před spaním nevěnoval myšlenku..Na to, kde je, co asi dělá a jak se má... Vím, že budu vždy jen kamarádem a to není vůbec málo. Naopak! Je to strašně moc. Ale když bych si mohl přát s někým chodit, chtěl bych právě ji. Chápu, že nikdy mezi nám nic nebude, protože oba jsme úplně rozdílní, ale chtěl bych se vrátit zase na začátek a všechno si s ní prožít znovu..

Je tu někdo, kdo mi neuvěřitelně pomohl-má nejlepší kamarádka Chemická, vrba, opora, mé lepší já..Ví o mně hrozně moc. Krásná holka, která by mohla dělat modelku a díky jejímu úsměvu by roztály ledovce v Antarktidě.. Pomohla mi překonat řadu těžkých období a já jí vděčím za strašně moc. Má srdce, chápe a ví, jak dokáže být život složitý. Bohužel asi nebudu schopný to Chemče všechno splatit a to mě hrozně mrzí. Obejmout ji a říct: "Seš skvělá holka." Ale ona to ví..

Nemáte trochu vody? Vyschlo mi v krku. Možná se ptáte, proč nehledám jinou. Dobrá otázka. Lepší nenajdu. A nemám tolik času, abych zkoušel a hledal. Je mi 25 a s TT se znám 6 let. Než si podobný vztah vybuduju s někým novým, bude mi 31.

A něco takového se možná už ani nepovede. Už to zkrátka nezopakuju. S někým si píšu, ale nejde to do hloubky a je to hrozně povrchní.. A ne každý Vás zaujme a ne s každým si dokážete ten vztah představit.

Chemča letos končí VŠE. Hodně nás ta škola sblížila (jen kamarádsky) a prokecali jsme spolu na ICQ stovky hodin. Co bude dál? Budu sám? TT a Chemča, dvě nejbáječnější holky mýho života. A přijde doba, kdy budu zase sám. Budou mi chybět s Chemulkou dopolední ICQ chaty a mejly od TT. Je to ostuda. Vlastně mám jen tyhle dvě a nikoho v záloze...

Nebrečte, tady máte kapesník.. TT mi napsala, že by se za mnou v léte přijela podívat. Tím mě uděla moc moc moc šťastným. Doufám, že si to nerozmyslí, protože by mě velice zklamala. A já ji mám pořád rád, pořád tady pro ni budu a pořád mi na ní strašně záleží..

Sezení končí. Mějte se krásně a zápis z tohoto hovoru dejte do složky Nevyřešené... Díky moc.."

Odpověděla krásně a komunikace se zlepšila:

"Milý Martínku,

hodně jsem přemýšlela nad mailem od Tebe...zavzpomínala na ty léta před tím, když jsme si začali spolu psát...
Já pubertální střevo, a ty inteligentní klučina,k terý ví, co od života má očekávat...Písala jsem Ti své radosti a strasti...Ty jsi mi naslouchal, pomáhal a podporoval Tvými písmenky, která mne vždy potěšila.
Stal jsi se mým virtuálním přítelem...člověkem, kterého si moc vážím a obdivuji ho za to, jak se dokáže poprat se životem. Dlouho jsme si psali maily, pak i sem tam nějakou tu smsku a pak přišel den, kdy jsi mi napsal, že mne miluješ...byla jsem z toho v šoku. Trápila jsem se, že se trápíš kvůli mne a cítíš ke mne city, které Ti nemohu opětovat, protože já ty city cítím k někomu jinému...Dala jsem Ti najevo, že jsem v šoku a že s Tebou chci zůstat kamarádkou, protože jsi báječný člověk se srdcem na správném místě...asi jsem zde udělala chybu...ne v tom, že se s Tebou přátelím, ale v tom, že jsem Tě nechala se ničit...ničit se tím, že si v kontaktu s osobou, kterou miluješ a nemůžeš ji mít...občas to tak ze Tvých slov cítím...a svírá mi to srdce...Po pravdě, chtěla jsem Ti napsat dopis, poslat ho poštou a kontakt mezi námi ukončit...myslím, že by to tak bylo pro Tebe lepší...měl by jsi hledat a žít lásku v reálném životě a ne se upínat na někoho, co nemá budoucnost...
Nevím, co mám dělat...chci to ukončit, ale zároveň nechci ztratit přítele...je to pro mne hodně bolestivé...a v hlavě to mám všechno zmatené...
Říká se: Konec znamená nový začátek... ale také "člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele"...jsme my dva vůbec přátelé? Dá se to tak nazvat???"
 

Pak se po roce vrací do Čech a měsíc se mi neozývá. Už to takhle nechci:

"Ahoj TT,

jakpak se ti vede? Dlouho ses mi neozvala, tak jsem se chtěl zeptat, jestli chceš v našem přátelství pokračovat dál. Vím, že toho máš asi hodně a chceš si užít rodiny, přátel a kamarádů.. Možná se musíš učit na zkoušky, ale je pravda, že se čím dál víc od sebe vzdalujeme. A já nechci pořád škemrat o tvou pozornost jako nějakej pejsek.

Stále tě mám rád a stále tě považuju za báječnou holku, ale nezdá se ti, že už jsme u konce? Nechci tě ztratit, ale myslím si, že to k tomu pomalu a zvolna spěje. Každý už jsme trochu někde jinde. Psát tyhle řádky je pro mě hrozně těžký, ale po mnoha bezesných a přemýšlivých nocích jsem ti prostě musel tenhle e-mail poslat.

Doufám, že se na mě nezlobíš. Asi jsem pro tebe důležitý, ale nikdy už to mezi námi nebude mít takovou šťávu jako na začátku. Tomu rozumím a právě proto, že tě mám rád, ti píšu tuhle zprávu. Nechci tě trápit a čekat, až se to mezi námi rozpadne nadobro.

Bylo to s tebou úplně báječný, děkuji ti za všechno, cos mi dala. Bylas nejlepší holka na netu, kterou jsem poznal. Buď šťastná s V., moc ti to přeju.

Měj se krásně

Martin"

Když si ten mail přečetla, napsala, že ji to mrzí a že to nečekala. Pak pár SMS mezi náma:

"Nezlob se. Já nejsem ve tvém životě důležitý. Dokážeš žít i beze mě. Žádná už nebude jako ty a bylo to s tebou perfektní. Ale kdybys věděla, jak jsem čekal na mejl od tebe. Pro mě je komunikace hrozně důležitá. Nebo sms. A když nepíšeš, trápím se a chřadnu. V kolektivu se ti to nezdá, máš spoustu přátel. Ale já jsem sám a to mě ničí. Chci se rozejít v dobrém. Poslední polibek a poděkování za vše, Terí.."

"Mrzí mě to... To, že nenapíšu nebo nemailnu neznamená, že pro mě nejsi důležitý... Sbohem."

"Mrzí mě to strašně. Tečou mi slzy. Ale právě ta komunikace nás spojovala a postupně slábla. Já nevěděl na čem jsem. Jestli o mě ještě stojíš, jako o kamaráda. Já o tebe stál hrozně, ale nechtěl jsem pořád škemrat o pozornost. Sbohem? Je to opravdu sbohem? Nebo to ještě zkusíme? A já nebudu brát to, že nepíšeš, jako žes mě zavrhla. Do teď jsem to tak chápal. Pojď si o tom zítra promluvit na ICQ. Měsíc se neozveš. Trápím se, protože nevím, co s tebou je. Nežádám o šanci. Pokud už mě nechceš, pochopím to. Ale chtěl jsem ti to vysvětlit. Komunikace s tebou mi chybí. Seš jako droga a ty týdny bez tebe. Bral jsem to jako konec. A já komunikuju rád, ale občas musím mít zpětnou vazbu. Poslední mejl jsem ti posílal 28.7. Měj se.."

"Hmm, hezký, tak nakonec za vše můžu já... nemůžu za to, že pořád někde lítám, že se snažím studovat, shánět práci, že bratr pořád sedí u PC... Už jsem to jednou vzala zpět...na psychické vydírání fakt nejsem...akorát je mi z toho těžko na duši.. pět let v háji.. měj se krásně a žij si blaze.."

Ta poslední textovka mě zabolela do morku kostí. To, že se snažím vysvětlit svůj přístup, jsem psychický vyděrač? Druhý den mám od ní na ICQ tři zprávy, dám je sem v kuse:

"V tom je asi ten rozdíl...že já nejsem na jednom místě a pořád někde lítám...moc se omlouvám, ale já vážně nemám čas pořád sedět u kompu a psát smsky...a to že jsem Ti nepsala tak často neznamená, že jsem na Tebe zapomínala...Vzdálenost neovlivní přátelství, může ovlivnit pouze jeho výkonnost...no tak asi žádné přátelství mezi námi nevzniklo...když to nedokážeš překosnout...mne si v životě hodně pomohl, poradil, utěšil a rozveselil...i když je to jen přes písmenka moc mi to pomohlo...no nic měj se...všechno jsem smazala...mažu i icq i telefon...čau. a o psychickém vydírání už jsme spolu jednou hovořili a sám si to přiznal...ty to nevidíš, ale v tvém textu to bylo a občas i je...teď jsem ty předešlé texty napsala já trochu surově a bolestně...promiň, ale to co bylo to už se nevrátí...nejde to...nefunguje to...a už jsme si psali přes pět let...od srpna 2003. tak ahoj a měj se v životě hezky."

A na to už jsem se zmohl jediným, posledním mailem, protože mě fakt naštvala ta poznámka, že žádné přátelství mezi námi nevzniklo:

"Tak podle tebe těch pět let nebylo přátelství? Tak co to teda bylo? Nebo myslíš, že jsem tě těch 5 let vodil za nos? Vzpomínám si na listopad 2006. Tenkrát jsem ti poslal smsku, ve který jsem se tě ptal, co s tebou je a jestlis mě zazdila. Tys mě ujistila, že ne a já byl v pohodě. Už tehdy to mezi námi trošku vázlo. Ale nemáš pravdu v tom, že to nebylo přátelství a že mi na tobě nezáleželo. Kdyby to tak bylo, mohl jsem to ukončit už tenkrát.

Právě je rozdíl v tom, jak vnímáme komunikaci a její význam. Jak bys dala najevo někomu, že je pro tebe důležitý? Ty seš holka, já kluk. Seš zadaná a dělí nás 150 km, takže pro mě jedinej způsob, jak mi může dát někdo vzdálený najevo, že o mě stojí, je právě ta komunikace.

Asi jsem ten náš vztah moc prožíval. Měl jsem si udržovat větší odstup a nadhled. Jenže já šel do každýho psaní s holkou naplno a u tebe to platilo dvojnásob. Pak najednou zjišťuju, jak seš skvělá a je hrozně těžký ti nepropadnout. Oblíbil jsem si tě. Jo, máš pravdu. V průběhu našeho vztahu jsem si psal i s jinejma holkama, ale u nich mi bylo celkem fuk, jestli mi odepíšou nebo ne. O tebe jsem stál a rozhodně to nebylo jenom tím, že jsem se do tebe zamiloval. I pak, po odmilování, mi na tobě záleželo a záleží i teď. Možná řekneš, abych ty vztahy tak neprožíval. Jenže jaký by to pak byly vztahy? Povrchní, nudný, prázdný.. Vlastně nás zničila i má láska..

Nějak jsem přehlídl, že už ti není 16.. Že dospíváš, máš jiný záliby, našla sis kluka a můj prostor ve tvém životě se bude zmenšovat. Neviděl jsem to nebo možná nechtěl vidět. Je to ale normální, nemůžu chtít po tobě, abys pořád seděla u PC. Snad kdybych byl zdravej, asi už bych pracoval, občas chodil kalit a svoje internetový vztahy bych bral s větší rezervou. Jenže já to jinak neumím, než do toho jít na 100%.

Vlastně jsem se snažil spojit světy, který spojit nejdou. Zdravá holka a kluk na vozejku. Kdybych mohl, znova bych si tě vybral a vrátil bych čas. Závidím ti, že nevíš, kam dřív skočit. Že zalezeš do postele a během 5 minut vytuhneš.. Chtěl bych to taky zažít. Jenže můj život tvoří tři čtyři činnosti. Nemám ani moc kamarádů. Moc jsem se na tebe upnul. Ale pořád lepší mít jeden skvělý vztah než 20 vztahů povrchních...

Podruhý už bych náš vzah neukončil. Udělal jsem to i proto, že jsem tě nechtěl táhnout ke dnu. Dřív nebo později bych ti svým škemráním začal lízt na nervy.. Měli jsme si to vyjasnit dřív. Abych nepočítal s nějakou pravidelnou komunikací..

Jednou jsi to chtěla se mnou ukončit. Abych se netrápil.. Zdrtilo by mě to, ale stejně bych tě z ICQ, mobilu a života nevymazal.."

No, a to je vše. Deset let stará korespondence. Možná o mně ztratíte iluze a budete mě považovat za manipulativního psychopata se sklony k citovýmu vydírání. Dal jsem to sem, protože nemám o čem psát. Ale stýská se mi po tom šťastným období s ní. Ale už mám čtyři dárky na Vánoce, což je pozitivní, a teakový olej o objemu 375 mililitrů na dvě natření stačit bude. Tričko Chemču pobavilo.

P. S. Chtěl bych se omluvit Korektorce, že ve zkopírovaných textech možná narazí na časté čárkové prohřešky, především po "a", nějaké jsem sice v prvních několika řádcích doplnil, ale je to 10 let stará konverzace, kdy jsem ještě nevěděl, že se nějaká čárka před "a" má v určitých větných situacích vůbec dělat, a i pokud bych to tehdy věděl. nejspíš by mi to bylo fuk.