korektorka: Ahoj Mowe, poslechla jsem si tvoje včerejší zprávy a... záhada vyřešena. ;-) Stihla jsem si totiž přečíst první verzi těchto dvou kapitol a chtěla ti ji po nějaké době, až bude klid, okomentovat, ale najednou byla fuč. Říkala jsem si, že ses ji rozhodl stáhnout, protože ti třeba přišla moc osobní, tak jsem tě nechtěla o ni upomínat. A ono to bylo jinak. Byla bych na tvém místě taky vytočená, úplně jasně si vybavuju ten pocit x hodin práce v h.jzlu. *cert*
Jinak musím napsat, že píšeš moc čtivě a tahle kapitola je hodně upřímná a osobní. Sepsal jsi to pěkně, první verze mi přišla o něco smutnější, druhá je o něco podrobnější a o pár vtipů bohatší, ale dobré byly obě stejně. Přemýšlela jsem, kde bys mohl hledat nová přátelství a říkala si, že bys potřeboval nějakou ženu, která má dost času, podobné zájmy a možná i podobný život, ale zároveň není semletá místním společenstvím vozíčkářů, jak ho tady popisuješ. :D Napadlo mě, že bys byl výbornou podporou pro ženy, které se ocitly po nehodě na vozíku, určitě bys je uměl rozesmát, povzbudit a mohlo by mezi vámi pak i vzniknout pevné přátelství, které by tě zase trochu nakoplo. No otázka je, kde takové ženy potkat. A možná ti to přijde jako úplně blbej nápad...

mow: Ty jo, já byl včera tak zničeně nasranej, neumíš si představit jak. Na chvilku jsem koketoval s myšlenkou, že oslovím všechny Píšáky, jestli mě tady někdo nemá tak úchylně rád, že by si všechny kapitoly ukládal do Wordu, včetně té smazané. Dost by mi to bodlo. Ale nakonec jsem to nějak zrekonstruoval, o něco rozšířil, ale první verze se mi líbila víc.

Víš, co by bylo fajn? Nějaká čtyřícítka. Ta, která už má děti v pubertě, takže ode mě nečeká splněný biologických povinností, která se jen cítí sama. Ale to by musela být blázen na to, aby do mě (ve)šla.

---
mow.pise.cz