Mow | Smutný noci II. aneb jak jsem si to představoval

Líbačka, svlíkačka, šukačka, kuřba, dobrou:-) Přísahám na svý nuts ("nuts" je anglický hovorový výraz pro koule. Vtipný je, že oficiálně jsou "nuts" oříšky, v tomhle kontextu ale oříšky (jádra) plně odpovídají velikosti mých "nuts"), že jsem nikdy nechtěl Drtící dostat, žádný: "Vykašli se na něj, jsem lepší, učiním z tebe svou carevnu." Snad když jsem ji poznal, byla nezadaná, tak jsem možná věřil, že ji voto...sbalím. Ale jen zlehýnka. Drťka byla první holka na inzerát, první, který jsem zkusil napsat. Cejtil jsem se trapně, protože takový krasavec a ynteligent jako já přece nemusí okupovat ženská srdce pomocí lascivních textů na inzeráty.

Proč ona? Co jsem chtěl? Vyplnit vakuum. Nezapomínejte, že jsem byl po maturitě, a myslel jsem, že už ty xichty ze školy neuvidím. Chtěl jsem si vytvořit něco napořád, prostě trvalý přátelství. Tehdy jsem samozřejmě vůbec netušil, že napořád vytvořím něco s holkama, co za mnou jezdí. Tenkrát jsem to ale nevěděl. Myslel jsem, že půjdou na vejšky, založí rodiny, a já budu sám. A už jsem sám být nedokázal, díky obchodce jsem totiž ochutnal lidi a už nešlo přestat. Lidi jsou jako droga.

Taky byste měli vědět, že minimálně prvních půl roku jsme si s Drtící psali každý den. A to vás hrozně namlsá. Pak nesete dost nelibě každý výkyv v komunikaci směrem dolů. Každý den se těšíte na zprávu od ní. Bylo to moc hezký. Rád vzpomínám na to, když mi dala svý číslo. Sama. Neříkal jsem si o něj. Nejvtipnější bylo to, že jsem tehdy fungoval na vytáčeném internetovém připojení, kdy hodina netu ve špičce stála kolem 60 korun, a mimo špičku 15,60. Takže já jsem tehdy psal maily offline a k netu jsem se připojil jen na jejich odeslání. Nejkouzelnější ale bylo, že jsem měl pro ni rozepsanej mail, a zrovna když jsem si vyzvedával poštu, dorazil mail od ní, kde mi ho dává. Přitom já ten svůj s prosíkem o její číslo ještě neodeslal. Telepatie? Možná.

Mý přání, respektive to, čeho jsem s ní chtěl dosáhnout, byly její pravidelný návštěvy u mě, stačilo by jednou dvakrát ročně. Aby výhledově jezdila i s manželem a dětma. Iluzionista jsem. Možná se ptáte, proč jsem nikdy nezkusil kamarádky. Protože jsou příliš cenný na to, abych jim zprasil životy. Jo, První jsem chtěl moc, to bylo první velký pobláznění a mokrý noci. Od slz. A asi před 10 lety jsem se zeptal Chemči, naprosto roztrhanej od Drtící, jestli kdybych byl krásnej a zdravej, jestli bych měl u ní šanci (Chemči). Prej má pravidlo, že si s kamarády nic nezačíná a že by mě nechtěla ztratit jako kamaráda. Moudrá sova i slova. Já jí taky ne. Jo, líbila se mi, ale dřív nebo později bych ji zničil, jsem jako hroznýš. Škrtím pomalu. A speciálně Chemču bych ztratit nemohl. Stal jsem se nebezpečným i sám sobě.

Během těch 5 let s Drtící jsem pochopil, že není v mých psychických silách se fixovat jen na ni. Neudržíme to. A když 5 let něco tvoříte, pak se to rozpadne, jste v prdeli. Takže přišla Veronika, Vendulka, Šárka, Jitka, Mirka, Klárka, Lucka, Lumpice a to jsou jen ty, na který si vzpomínám. Nepočítám ty, který jsem oslovil přes seznamky a který jsem oslovil jen přes profil, aniž by se seznamovat chtěly. Pak mi totiž začalo splývat, co je inzerát na seznamce a co profil. Jakmile jsem někde zahlédl pěknou tvářičku, povytáhl jsem si v pase trencle a jal jsem se psát.

Všechny mý virtuální známosti se rozpadly, nevím proč, ale logiku to má. Nemůžete celý vztah založit jen na psaní. S Lumpicí to trvalo rok. Lucku jsem sem zval asi třikrát nebo čtyřikrát, to je ta, co slibovala příjezd, co říkala, že je škoda, že nejsem blíž, že bychom zašli do KFC, že by mě krmila. Nikdy nic. A to bydlela 35 km ode mě.

Ale chápu to. Dneska je jiná generace asi a těm holkám mohlo být blbý jet za vozejčkářem až domů. Moc osobní, intimní. A já zase než si někoho pustím do pokoje, potřebuju ho pořádně poznat. Ze stylu psaní totiž poznáte dost. Já ale ty ženský testoval měsíce až roky. A pak se přistihnete při tom, že už konverzace vázne, protože když jste probrali svůj život, její život, koníčky, zálibu, muziku, oblíbený jídlo, pití, nejmilejší sexuální praktiky, najednou už není o čem psát. A možnost osobního setkání vás začne trochu děsit, protože si uvědomíte, že už o sobě víte vše.

Zas ale pochopte, že si nemůžu pozvat někoho po měsíci psaní. Co když to je náboženský fanatik, kriminálník, psychopat, smažka či sprostý lapka? Lucka nic z toho není, ale už mě nebavilo tři roky škemrat o osobní setkání, přičemž ho nadhodila ona. Nemám rád, když mě někdo tahá za vocas. A jo, doslova jo. U Lucky by to bylo dokonce super, kdyby tahala, ale já to tentokrát myslím obrazně, jakože falešné, velmi falešné hry, přičemž se tady jeden kluk dost trápí. Já vím, že se třeba bála, jestli nejsem magor nebo jestli nejsou rodiče nějací "jiní". 

Nedá mi to, musím zde zazvpomínat na Sladkou, kterou jsem k sobě pozval na vánoční prázdniny roku 1999. Přijela společně s První. Proč to píšu? Protože Sladký bylo v tom měsíci 15, znala mě tři měsíce ze střední, jinak pouze z vyprávění ze základky, a ty dvě nezbednice našly odvahu za mnou přijet domů, v 15, zazvonit u mých dveří, potkat se s rodiči a strávit odpo s jedním magorem na vozíku a hlavně to přežít. A v únoru 2000 dotahujou Chemču a Veselou, oběma je tehdy 16. Ta touha mě vidět byla nezřízená.

A protože mi vlastně nikdy nic virtuálního nevyšlo, začal jsem se postupem let vracet ke kamarádkám. Nechci říct, že mi to psaní nic nedávalo, ale rozhodně mi to přinášelo postupem doby víc zklamání než radosti. Dáváte do něčeho víc energie, než se vám vrací. Myslím, že naši se dřív báli, abych se na kamarádky moc neupínal, abych nedoufal v něco víc. Zbytečný obavy. Doufal jsem jen u První a chvilku u Éčka. Ale fakt jen chvilenku, protože mezi těmahle dvěma byla Drtící, a ta mě vrátila na zem, do reality. Jakou bychom měli s dívkou perspektivu? Mohli bychom koukat na filmy u mě doma, šukat jako králíci ("MoWe, nějak jsi nám zhubnul!"), občas zajít do kina, ale já bych se pořád užíral pocitem, že to je pro ni málo. Když jsem tohle probíral s Veselou a Maggie, prohlásila druhá jmenovaná, že přece existujou i holky, který nemusí furt někde bejt, takové domácí typy prostě. Ale já bych s ní chtěl něco prožívat.

Nakonec jsem se vrátil ke kamarádkám, ke stabilitě, jistotě, nezklamání. Vím, že nic nebude, dnes už jsou všechny vdaný. Ale to jsem věděl vždycky. Ale jsou lepší než všechny mý virtuální vztahy, který jsem měl. A aspoň částečně kompenzujou tu holku, kterou nikdy mit nebudu. Já toho pro ně nedělám tolik z nějakých zištných důvodů, ale prostě proto, že mě můj život neuspokojuje. A pak je mi dobře i tady s váma. Jste super, všichni. Speciálně bych ale vypíchl Cukřenku a Korektorku, už jsem zapomněl, jak můžou být ženský na netu fajn. Líbí se mi ta nekomplikovanost vztahu s kamaradáma i nekomplikovanost vztahu s váma.

Nedávno jsem to psal Chemický a ještě předtím to řekl i Veselý - kdyby mě někdo zdravej pozoroval, nechápal by, jak může kluk na vozejku pro opačný pohlaví tolik dělat, když za to nic nebude. Ale já nechci, aby něco bylo, jen tady chci po sobě něco nechat, že tady byl někdo, kdo mi dal příležitost se pro někoho snažit. Kdybych měl přítelkyni, možná bych vám tady fňukal taky - jak je hádavá, panovačná, úplně mě tejrá a ještě nechce polykat. Snil jsem o tom, že kdysi budeme randit ve třech párech - já se svou a Chemča se Sladkou se svýma chlapama. Dokonce jsem to i Chemče jednou napsal:

"Snil jsem o tom, že si najdu holku a budeme randit ve trojici (ty+Dejv, Míša+Martík, já+neznámá:-)). Že zajdem na pizzu a ty ji řekneš: "Neznámá, utři mu pusu, má ji zasranou od kečupu!", načež Sladká se přidá: "Chemča má pravdu. A až mu ji utřeš, tak mu zapni poklopec, to, co tam vidím mě nepatrně děsí!":-) No, má přítelkyně se totiž cestou na pizzu snažila v mých trenclích najít Zlatý grál:-)"

Jak vidíte, vtipný bývám nejen tady na blogu. Odpoledne dám III. kapitolu.