Anděl v bílém

12. srpen 2016 | 10.07 |

Mám hodně poloh - jsem ajťák amatér, grandiózní prasák, romantická duše, vrba, největší konzument Nutelly ve střední Evropě, magor, co si neváhá objednat z netu 10 propisek, a přitom dát 120 kaček za poštovný a dobírku. A taky jsem býval básník, který celkem obstojně ovládá pero, jen když má inspiraci. Pro Drtící jsem básnil s takovou lehkostí, že občas neváhala zvlhnout. Zvlhnout v oblasti očí.

Chodím k zubaři, zubař mě děsí, možná někdy, až se opiji, vám budu vyprávět, co mi vše bylo děláno, včetně trhání dvouocasích moudráků. Teda kecám, dvoukořenových, včetně vyřezávání, já umrtvenej třema injekcema, a stejně jsem po zubařským křesle tancoval lambádu. Chvílema to vypadalo, že ten zmrd vůbec nebude chtít ven. Zubařka už taky začala být zpocená a pro dosažení větší síly při páčení mého Moudrého se zapírala podrážkama bot o mou hlavu. Čekal jsem, kdy mi urve čelist nebo celou palici. Nakonec byl vydolován, já odplivl zhruba půl litru krve a chystal se úlevou zemřít. Zabránilo tomu až naplnění mého měchýře, který, nejspíše také úlevou, že už je to za ním a že to nepustil přímo do křesla, se hlásil o vypuštění. Posléze jsem se dozvěděl, že můj kňasák, kterého byste jen obtížně schovali do dlaně, skončí ve spalovně. Snažil jsem se Zubařinu přesvědčit, ať si ho vystaví do vitrínky mezi ostatní unikáty, které stihla za svou mnohaletou praxi vykutat nebožákům z jejich tlam. 

U této Mistryně kleští se vystřídalo mnoho sester, nicméně jedna jediná si zaslouží tuhle kapitolu. Kdybyste slyšeli, jak mi buší pumpa a točí se hlava, jen co na ni pomyslím. To takhle jsme zase u zubaře, čekáme v čekárně a já se snažím svůj strach a hnědo v trenclích maskovat trapnými vtípky, halekáním, ďábelským smíchem, až mě rodiče musí tišit a krotit, protože prázdné pohledy ostatních čekajících napovídají, že jsem v čekárně nejveselejší chlapík, který čeká na popravu. Jelikož se ordinace Královny bolesti nachází v útrobách psychiatrické léčebny, na výtky rodičů nereaguji. Argumentuji totiž tím, že pacienti ústavu křičí a vyvádějí podstatně hůře. Čekám, kdy se rozletí dveře a sestra, pamatující vyhoření Reichstagu, nás pozve na seanci. Místo toho otevře dveře zjevení tak krásné, půvabné a neposkrvněné, že se div neposkvrním já. Nádherná, drobná brunetka s kukadly, ve kterých by si většina chlapů chtěla doživotně kraulovat. Od této chvíle už vím, že se nikdy zubaře bát nebudu, protože pokud tenhle Anděl bude se mnou v ordinaci pořád, budu se k Orální odbornici dokonce těšit. 

Anděl opět mizí v místnosti plné krve, bolesti, děsu a ponížení. Šibalsky se obracím na tatíka a říkám: "Viděls to? Co to mělo být? To bylo nádherný, já chci ještě." Následně žádám svého otce, ať vykopne dveře do ordinace, že chci Anděla vidět létat v akci. Odmítá.

Sestra s perutěma se mnou dělala hrozně moc věcí, její smích byl tak něžný a zvonivý, jako kapky rosy stékající po okvětních lístcích. Jednou mi dělaly klasiku (vrtání) a mně už dost dlouho nezáleží na tom, být tvrďák. Takže si dávám injekci i na použití sbiječky. Sice mám ještě po pár hodinách pusu hluboko pod úrovní Václava Klause juniora, kdy i můj tatínek váhal, jestli mě má brát do hypermarketu, abych svou vizáží neděsil poklidně nakupující zákazníky a nenarušoval soukolí ekonomiky, na které se útraty domácností podílí měrou významnou. No a po tom vrtání mi Anděl dal vypláchnout, ale špatně mi nastavil odplivovací misku, strčil mi ji těsně pod bradu a já, jak jsem měl pusu umrtvenou, jsem tu misku prostě přeplivl a obsah mý držky skončil na mém tričku. Ještě předtím, než se tohle stalo, řekla: "Tak a teď uděláme velrybu!"

To bylo milý a trapný. Milý, že to řekla ona, trapný, že to řekla chlapovi, který je sice na vozíku, ale v té době je mu 28 a je zcela mentálně v cajku. Taky mě uvádí do rozpaků tím, že mi vyká, přitom jsme určitě minimálně stejně staří. Zamilovávám se. Nechci. Ale prohrávám. A proto na její počest skládám tuto ódu:

Anděl v bílém

Leni, tys mě dostala neskutečně lehce,
už nejsem ten chlapeček, co k zubaři nechce.

Vážně mě to vzrušuje, když mi mícháš plomby,
tvůj úsměv mě ozářil jako výbuch bomby.

Možná, že jsi zadaná, to mě hrozně mrzí,
snad se naše skloviny potkají už brzy.
Potkají se při polibku dlouhém jako tejden,
věřím, že se na to křeslo u zubaře vejdem.

Ten vztah bude výhodný pro tebe i pro mě,
starej se mi o zuby a bydli u mě v domě.

Poskytnu ti přístřeší, možná i tu stravu,
za odměnu na posteli pak můžeš složit hlavu.

Při společném sexu vzplaneš jako svíce,
řekni, co by tvoje srdce chtělo ještě více...

Tehdy nemám odvahu báseň osobně doručit a předat, spolu s briliantem velikosti třešně. Proto kuji pikli s Chemickou, že pojede k zubaři se mnou, já podstrčím obálku pode dvěřmi, Chemická si mě hodí na záda, má totiž strašnou páru, a za prokluzu jejich bot prcháme rychle chodbou k východu. Bohužel po tom, co mi je vyrván můj první moudrák, je to pro Anděla tak traumatizující zážitek, že už sestrou není a chlebodárkyni opouští. Před dvěma lety jsem si našel Lenčin mail a zkoušel zatokat. Bylo to v období Vánoc, takže jsem doufal, že by mohla být k tokání svolnější, přece jen je předvánoční čas dobou dobré vůle i skutků. Ano, vzpomněla si na mě, odepsala mile, avšak nabídka večeře nebo toho, zda bych u ní nechtěl přespat, bohužel nepřišla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Anděl v bílém am 12. 08. 2016 - 11:44
RE(2x): Anděl v bílém mow 13. 08. 2016 - 12:15
RE(3x): Anděl v bílém am 13. 08. 2016 - 12:30
RE: Anděl v bílém iva 12. 08. 2016 - 13:19
RE: Anděl v bílém martinax01 12. 08. 2016 - 15:56
RE: Anděl v bílém mow 13. 08. 2016 - 09:46
RE(2x): Anděl v bílém iva 14. 08. 2016 - 10:18
RE: Anděl v bílém radus 09. 06. 2017 - 10:02
RE(2x): Anděl v bílém mow 09. 06. 2017 - 10:11