mow: Je čas na trochu nechutný koment - úvodem chci poděkovat slečně Pruhované i paní Korektorce za přání k svátku, za zpoždění se netřeba omlouvat. Sladká mi jednou popřála dokonce s týdenním zpožděním, ačkoliv se její manžel jmenuje stejně
Svátek nebo narozky není nic, na čem bych bazíroval. Závidím ti, Korektorko, tvé titanové potrubí. Vytvoříš pravděpodobně světový rekord v konzumaci dortu a tvé klky se ani nepohnou, necítíš pnutí. Klidně bych mohla dát ještě kachnu s knedlíkem a zelím a jsem bytostně přesvědčen, že ani tříhodinová cesta autobusem by pro tebe nepředstavovala žádnou svízel.
Už nechci mít v příštím životě větší péro, chci mít trubky jako paní Korektorová, moci sníst množství dortu a krému a vědět, že o půlnoci mi nezačnou na vnitřní břišní stěnu bušit zkurvení permoníci.
Nešukám, nechlastám, nehulim, neberu drogy. A už se ani nemůžu přežrat dortem, protože se pak poseru. No co je tohle za život, chápete to? Možná bychh měl zkusit fakt to šukání.