Povánoční kapitula

Když jsem včera rozesílal gratulační SMSky k Vánocům těm, na které mám číslo, minimálně dvě něžná pohlaví se těšivě dychtila na mojí vánoční kapitolu. Je tady, přátelé, a bude to dlouhé. Mám toho tolik, že nevím, odkud začít. Začnu třeba tím, jak jsem jeden dárek tradičně posral. Ono vůbec letošní vymýšlení bylo extrémně náročné. Přišlo mi, že loni jsem tím proplul relativně snadno, podobně jako tuleň Severním ledovým oceánem. Napadlo mě, že mamce a taťkovi objednám předplatné časopisu Receptář, třeba někdy ocení, jak bojovat s krtky. A povedlo se mi prohodit adresy - mamku jsem nastavil jako plátce a sebe jako obdarovaného. To se stalo 2. října. A součastí předplatného byl i dárek "Krásná nenáročná zahrada", moc pěkná knížka od Digestu. Dárky k předplatnému obvykle posílají do 8 týdnů od úhrady abonmá. Mně to nějak neseplo, asi jsem doufal, že knížka dorazí až po Vánocích. U Receptáře jsem nastavil, aby začly výtisky chodit až po Vánocích.

A to vám takhle sedím na hajzlu a zvoní pošťák s balíčkem. Všechny dárky už jsem měl nakoupené, mamka se ptá, jestli to může rozdělat, z hajzlu se ozve na znamení souhlasu mé radostné zakvičení a ona je to ta knížka. Mamka mi ji podstrkuje pode dveřmi trůnidla a ptá se, co blbnu, říkám, že to je dárek k Vánocům, víc prozradit nemohu, říkám, že nahou pravdu vyjevím až u stromečku. O otce se lehce pokoušejí mrákoty, jsem tázán, zdali na letošek nepřipravuji něco podobně vypečeného, jako byla loni Černocká. Ne, letos ne, to obstaral Carlos.

Štědrovečerní večeře byla pro mě náročná, viděli jste někdy vosu, jak sedí na bonboně? Tak jsem takhle vypadal při štědrovečerní večeři, chvíli jako ta vosa, chvíli jako provazochodec. Abyste pochopili - v kuchyni máme jinou výšku stolu, musím se víc předklonit a nebimbat sebou, a jelikož už mám spíš jen zbytky zádových svalů, vypadal jsem jako smrček ve větru, ale zvládal jsem jíst sám a zároveň nespadnout z vozejku. Dokážu se najíst sám, ale jsem zvyklý na svůj stůl v pokoji. Ale zaroveň je Štědrý večer jediný, kdy jim s našima u stolu, řízek výbornej.

Ježíšek opět předčil očekávání, takže velká piksla Nutelly, dvě nová povlečení ze 100% bavlny, dostal jsem designově nádhernou stolní lampičku, hodně futuristickou, která má neskutečně lehce fungující zapínání, je v podstatě dotykové. Předtím jsem klasickou žlutou lampičku s krkem, takovou tu malou, co bývá ve fabrikách nebo na nočních stolcích, a tam jsem to zapínácí tlačítko nemohl vůbec umáčknout.

Nesmí chybět ani sada trenek, dvě z nich bych vypíchl. Jedny na sobě mají zajíce, druhý nasranýho ptáka a nápis "Bad bird", jsou roztomilý a ano, mám věčně nasranýho ptáka:-)

Přál jsem si předplatné časopisu Týden a dTestu, obé jsem dostal, takže ke stávajícm předplatným AutoTipu a Computeru mám další dva parťáky, dostal jsem knížky ("Deníček moderního fotra 2", "Vstupte bez klepání" a "Co jsem řekl své dceři o ekonomii"), samozřejmě i nějaké LEVELY a SCORE, dostatek kosmetiky a pěn na hulení, abych nečpěl, příspěvek na paušál, krásný svetr a ještě mnoho dalšího, nebudu vás unavovat.

Co jsem dal já? Náhoda tomu chtěla, že asi dva měsíce před Vánoci začala naše zlobit myš u noťasu, naštěstí jsme tady měli nějaké další, už z dřívejška, které taky fungovaly se střídavými úspěchy. Já tedy využil příležitosti a hned jsem dvě krysky objednal, černou a bílou. Dalším dárkem byl pro oba rodiče ruční vysavač, přiznávám, že jsem ho pořídil i trochu kvůli sobě, protože kudy chodím, tudy drobím. Mamce jsem pořídil nějaké knížky s recepty na pomazánky a titul "Nejlepší víkend" od Patrika Hartla, miluji jeho smích, mamce a taťkovi kredit do mobilu, taťkovi poukaz na benzín, poukaz na benzín jsem pořídil i pro bráchu a Carlose, plánovali, že si výhledově koupí kořenky, takže nemusí, protože MoW objednal od Tescomy, Carlosovi jsem koupil diář s pandou a nápisem Love and Hugs, k tomu jsem přihodil i propisku (to bych nebyl já), má ráda spisovatelku Colleen Hooverovou, takže dostala knížečku od ní ("Možná jednou"), brácha dostal knížku o kapele Queen koupil jsem pro oba dohromady 64GB flashku a pro bráchu auta (The Crew 2). 

Brácha vyrobil pro mamku a taťku krásnou komodu, loni je překvapil ručně vyrobenou skříňkou do koupelny, je hodně šikovnej, jsem na něj moc pyšnej.

Jak vidíte, Ježíšek musel zešílet. Spokojenost maximální, ostatně jako vždy. A drobný dárek jsem dostal už na Štědrý den dopo, slečna s pruhama bude vědět. Děkuji. 23. prosince se mi po třech týdnech(!) ozvala telefonátem Chemča, tak jsem ji musel trochu vyplísnit, zdravotně už jsou snad z nejhoršího venku, i když stopro to ještě není a Chemulka má trochu rýmu. Dneska jsem s ní chvilku chatoval na Facebooku, skládala hasiče z Lega. V pátek se snad uvidíme a ve čtvrtek ve 3 jedeme ke Sladký na prohlídku domečku.