Posmutněle posilvoušovsky

Vítejte ve 2019. Včera jsem dal vanu, abych byl do roku 2019 čistý. O silvestrovském podvečeru dorazila masivní dávka časáků (dorazil první dTest, Týden, doplnil ho AutoTip a Receptář pro mamku s taťkou). U televize jsem se málem počůral smíchy, o půlnoci odeslal pár SMS, pár jich i přijal, podělím se o jednu od Sladké:

Nas verny brachu, prejeme ti do Noveho roku hodne zdravi, stesti, optimismu, snad i lasky a nekonecne mnozstvi sms a provolanych minut, kterymi nas stale tak nadsene obstastnujes a my jsme ti za to vdecni a nejen za to... Proste jsme moc radi, ze te mame! Diky!:*

A popřála mi i Lumpice. Vážně se neptejte, jak takhle přezdívka vznikla, ale je to možná půl roku, co jsem se jí zcela nevinně ptal, jak se má a co její dcera Klárka. Nic. Hodně jsem přemýšlel. Asi to byl jediný člověk, který by do mě šel, ale já se bál, že bych ji zkomplikoval život, nechtěl jsem, aby se upínala na někoho, s kým to nemá moc perspektivu. Popřála mi všechno nejlepší, já jí taky, v další textovce se zeptala, jak se mám, já už ležel pod peřinou a nějak jsem nevěděl, co odepsat, a v posteli na mobilu se mi dlouhý romány píšou blbě, tak jsem možná odepsal trochu stroze, že to jde, a zeptal se, jak se má ona. A nic. Blbě se navazuje kontakt s někým, kdo se vám rok neozve. Připadám si hrozně neperspektivní.

Jinak mě trochu pobolívá hlava, šel jsem spát cca v jednu. Tak vítejte ve 2019.