Mow | Často onanuji (nad svým egem) aneb pivní pěna dní

MoW dlouho nic nepsal, neb čekal, až to nakyne. Až nakynou události uplynulých týdnů. Začnu Rebarborou, které jsem pomáhal vybírat spotřebiče do kičině. Nevíte, co je kičiň? Je to česko-anglický výraz pro kuchyň, původně mě požádala o troubu. Když jsem řekl, že ta nejlepší s ní právě mailuje, úplně jí to neuspokojilo. Ne, teď vážně - hodně mi to, ta holka pruhovaná, usnadnila, protože si ji vybrala sama. Já jen hlídal nejlepší cenu, ale žádný slevový kupon jsem zrovna neměl. Ale jelikož tu troubici nabízelo jen 13 e-shopů. zjevně se doprodávala (je na trhu od roku 2013), tak jsem našeho Tygříka trochu natlačil do koupě. Měl jsem strach, že trubka zdraží, nebo hůř, už nebude k dostání, až ji bude skutečně chtít koupit.

Další na pořadu byle varná deska (neindukční), tu už má taky vybranou. A objednala taktéž lednici, která už se k ní snad blíží. Obecně nemůžu říct, že bych trpěl nějakou přehnanou důvěrou k jakémukoliv současnému výrobci bílé techniky, posrat se může i taková myčka Miele za 30 litrů. Proto jsem se aspoň snažil, aby co nejvíc spotřebičů mělo pětiletou záruku (deska je od Electroluxu, lednička Philco), výhledově se těším na pračku.

Barča říkala, že každé návštěvě, která za ní přijde, bude vykládat, že tenhle spotřebič pomáhal vybírat Martin, tamten spotřebič pomáhal vybírat Martin a tak dál a tak dál. Trochu jsem se zastyděl, protože takový věhlas, jež hraničí až s chlubností mého titěrného ega, si, myslím, nezasloužím. Nicméně přiznávám, že pýchou se mi zduřily všechny žlázy v těle. Když jsem pak s Rebarčou hovořil telefonicky, neodolal jsem tomu, trochu ji popíchnout. Nadhodil jsem, že jí pošlu svou fotografii (oblečenou, vy hambáři), ona si ji nechá zarámovat a dá si jí nad vchod do kuchyně, z kterého budu pyšně vzhlížet. Ona pak všem návštěvníkům při pohledu na mé foto řekne tuto floskuli:

"A támhle nad vchodem, to je on, Slunce naše jasné, hlava pomazaná, mistr slova i péra a největší blbec, kterýho jsem poznala, ale je s ním fakt bžunda."

Tajnůstkářka mi trhá bránici. Jaktěživ (není to ruský příjmení? Boris Jaktěživ?) jsem nepoznal nikoho, kdo by měl shodu s mým humorem takovou jako Tajná, a ještě to pozvedávala výš a dál. Koukáme spolu na filmy a navzájem si hlídáme životní funkce. V pondělí jsme dali "Devaté srdce" s volezlým a pidlovokým Jurajem Kukurou, jež v tomto strašidelném příběhu ztvárnil postavu alchymisty Guiseppe Grenadiniho (nebo tak nějak). Krátce předtím jsme si pustili film "Jana a netvor", který režíroval, stejně jako "Devaté srdce", Juraj Herz. Shledávám velice pikantní, že oba tyto filmy mají stejný rok vzniku (1978), a ještě pikantnější shledávám fakt, že hlavní mužská postava z filmu o kardiologických potížích (odborný poradce byl Pirk) se jmenovala Martin, a hlavní ženská postava v "Janě a netvorovi" sa volala Julie.

Lentilce jsem pomáhal vybírat čističku vzduchu, největší výzvu si ale připravila Sladká. Ta mě poprosila, jestli bych na jejich kuláté vztahové výročí nevybral nějaký zajímavý film. Zaujal mě "Kursk", drama o potopené ponorce, na to mi řekla, že na vejročí by to chtělo něco více odlehčeného. A mám. A nepovím. Hlavní výzvou bylo najít ubytování v Orlických horách, Deštné, konkrétně šlo o jarní prázdniny. Pojedou oni a další dva páry s dítětem. Přiznávám, shořel jsem jak tapír. Až poslední den se mi ozvali z penzionu, kde by měli volný apartmán se třemi ložnicemi, jinak bylo všude obsazeno (mail dorazil ve 14.03), jenže ve 13.30 mi volala Sladká, že už jedna z mamin, s kterou jedou (mimochodem, moje spolužačka ze střední), sehnala něco přes Airbnb. Každopádně má práce nepřišla vniveč, protože si Slaďouš vyžádal odkazy na ubytování, která přišla zajímavá mně, z těch sedmi nejlepších si vybrala čtyři, co se nejvíc líbily jí, ty přeposlala kamarádkám, a třeba na příští jarní prázdniny se to hodí.

A dnes dopo jsem pomáhal vybírat myčku Andílkovi. Jo, a jsem o sedm (vlastně šest) kilo hmotnější - poslední 4 roky žiju v iluzi, že mám 47 kg, ncméně uplynulý víkend naměřil 53 kg. Fuj!