a.: Rozumím ti. Já se taky nedružím. Nemám pocit, že by bylo o čem mluvit. Nechci, aby můj svět rámovaly jenom nemocnice a kompenzační pomůcky, já se snažím fungovat co nejvíc jako zdravej člověk (práce, vztah). Byť vím, že ti lidi za to prostě nemůžou, nikdo z nás si tenhle úděl prostě nevybral. Jo jo, vždycky může být hůř.