mow: Souhlasím s vámi oběma, ale nechci, aby to vyznělo tak, že Martin není hodnej. Je. Jen možná nemá ty možnosti dělat něco pro druhý, jinak jsem přesvědčený, že má lidi rád jako já. Je schopný se s vámi dát do řeči, když vás potká, to já jsem taková ušlápnutá šedá myš. Nedávno mi volala Veselá, potkala ho venku na procházce, neznala ho. Chotěboř není tak velká, tak jsem žil v iluzi, že se většina lidí v Chotěboři zná. Martin je bezprostřednější, neměl problém z 9. řady na Fouska zavolat, když hrál na foukací harmoniku, že je dobrej, a jak to může udejchat. Líbilo se mi to, ale já jsem zvyklý se na veřejnosti moc neprojevovat. Martin má tu smůlu, že možná nepotkal ty správné lidi.
Vnitřně mě zajímalo, jestli má nějaké kamarády, jestli za nim někdo jezdí jako třeba za mnou, ale měl jsem strach se zeptat, měl jsem strach se zeptat, protože jsem se obával odpovědi, že je sám. A nikdo není rád, když mu připomínáte jeho vlastní samotu, čehož jsem se po tom, co bych tuhle otázku položil, bál. Jestli je většinu svýho života mezi stejně hendikepovanýma lidma, musí to být šíleně frustrující. Já možná k těm zdravým trochu utíkám, občas se mnou řeší svůj život.
Martin pozval Veselou k sobě na návštěvu, ona mi pak volala, a ne že by to řekla přímo, ale naznačila, jestli mi nebude vadit, když se bude scházet i s jiným vozíčkářem (že mi jako bude trochu nevěrná, hahaha). Vůbec ne, naopak! Chtěl bych mu dát možnost trochu okusit ty lidi kolem mě. A lidi kolem mě jsou hrozně fajn. Možná se Lída nechala pozvat, že mě zná. Možná byste se od Martina nechaly (ženy) pozvat i vy ostatní, ale dost by v tom hrálo roli to, že mě znáte. Ale neznat mě, třeba byste se od projíždějícího vozíčkáře na návštěvu zatáhnout nenechaly.
Mám tezi, že na dobrých vztazích s lidma má zásluhu i to, že pro ně občas něco dělám. Určitě bychom byli dobří přátelé i bez toho, přesto si ale myslím, že pomáhat a mít zájem pomáhat mezilidský vztahy vylepšuje. A jak naznačuješ, Korektorko, ty lidi si tak trochu musíte zasloužit.
Já měl, přátelé, kliku, že jsem šel na obchodku, že zrovna v tom roce, v jakým to bylo, protože právě díku tomu bylo osazenstvo tříd obchodní akademie a gymplu takový, jaký bylo. Kdybych nastupoval o rok dříve či později, už se Sladkou, která následně dotáhla První, a První pak dotáhla Chemickou a Veselou, minu. Určitě bych poznal zase jiný holky, ale možná by nebyly tak dobrý jako tyhle.
A kdybych nešel na obchodku, tak žiju dost možná stejnej život jako Martin, protože udělat si kamarády přes net je mnohem těžší, ne-li nemožný. Díky vám všem.