Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

lentilka-sdeluje: Já jsem Husákovo dítě a za mého dětství lidé s postižením nebyli v ulicích vůbec vidět. Všichni byli zavření v ústavech, protože socialistický člověk byl zdravý, pracovitý a šťastný, že.
Já bydlela poblíž Jedličkova ústavu, takže občas jsem nějakého vozíčkáře zahlédla a vždycky jsem na něj čuměla, jak na exotické zvíře. Možná i proto by mě kolemjedoucí vozíčkář na návštěvu neukecal... A možná právě proto ukecal.
Každopádně je skvělé, že se doba hnula správným směrem a "exotická zvěř" byla vypuštěna mezi lid. Protože mezi postiženými je spousta super lidí, o které jsme dřív byli ochuzeni.