Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

mow: Jsem samolibý parchant, takže všechny mé názory považuji za žádoucí a normální Vyjadřuji se jen k extrémním případům, k těm, kde mám dojem, že může můj pohled pomoci, případně k těm, které považuji za zbytečné, třeba jako dotaz jedné matky, jestli může dát svému devítiměsíčnímu potomkovi kus bábovky. Nejde o to, jestli jo, nebo ne. Část matek, a myslím, že to byla většina, napsala, že klidně, menší část napsala, že to tomu děcku sice neublíží, ale že nevidí důvod cpát do něj bábovku, je to zbytečný (rychlý cukry) a nic mu to nedá.

Mě ten dotaz pobavil z důvodu, že někomu stojí za to, zakládat kvůli tomu diskuzi. To dotyčná nemá žádnou kamarádku? Co zavolat pediatrovi? Jenže ve druhým případě by byla trochu za blázna. Neříkám, aby zbouchlo celou bábovku nebo i půl. Ale půlka tenkýho plátku, jen na chuť, snad neublíží. Připadá mi, že dost matkám dnes chybí jistota v rozhodování. Jo, pokud má dítko nějaký zdravotní problém nebo i mámy, pak je to v pořádku. Ale některé se fakt ptají na každou hovadinu, tím spíš, že část matek odpoví tak a další onak, protože pro každýho je normální něco jiného. Takže ve finále se tazatelka stejně musí rozhodnout sama. Nemáte pocit, že dneska spousta matek všechno strašně řeší a prožívá, a přitom ve svý podstatě nikdo vlastně neví, co je objektivně nejlepší?