Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

mow: No, uznávám, že máte pravdu. Ale stále mi to přijde trochu extrémní, protože jde prostě o dvouletý dítě. Stejný názor bych měl i tehdy, kdyby potomka cpala klobásama nebo bůčkem. Ale máte pravdu, že to je každého věc. Dle mě je veganství a vegetariánství trochu extrém, přiznávám, že je to tím, že jsem masožrout a maso mi chutná. Když se někdo rozhodne stát vegetariánem nebo veganem v pubertě, má na to plné právo. Spousta známých osobností je nemasožrouty, třeba Paul McCartney, Bryan Adams.

Možná jsem to nenapsal úplně jasně - já s postojem té matky nesouhlasím, ale respektuji ho. Být otcem dítěte, v jeho věku bych touhle cestou nešel. Nicméně ta matka to považuje za správné, ale mně nestojí za to, hádat se tam s ní.

WHO bych bral s rezervou, co se uvádí dnes, nemusí zítra platit. Docela by mě zajímal názor českých pediatrů na vegetariánství u dvouletého dítěte. Myslím, že každý si nakonec zvolí sám názory, které potvrzují jeho přesvědčení. Takže mícháte dvě věci - nesouhlasit, a přitom respektovat. S postojem té matky nesouhlasím, ale rozhodně ji nemám potřebu napadat, což dělají matky na Emimi zhusta.

Je vůbec něco nebo někdo, kdo určuje, čím smíte/nesmíte děti krmit? Asi ne. Důležité je, aby dítě prospívalo, nestrádalo a nemělo zdravotní komplikace. Pak ho můžete krmit vegetariánsky nebo vegansky, anebo ho cpát uzeninama, sladkostma a limonádama. Asi bych řekl, že pokud mu jakýkoliv druh výživy nebo stravování nezpůsobuje zdravotní problémy, je to v pořádku. Když to napíšu trochu hnusně, de facto si každý se svým dítětem může dělat, co chce. Tady se točíme kolem stravy, vezměte si třeba RAW výživu. Ta má taky mnoho příznivců, kteří budou argumentovat prospěšností, protože JIM to svědčí a cítí se po tom skvěle. Ale že by se všichni měli dát na RAW, to asi ne. O dvouletým dítěti nemluvě. Smysl to pro mě má jen tehdy, pokud mám nějaké zdravotní komplikace, ovšem vrhnout se do toho, jen že je to trendy a zdravé? Je tolik výživových směrů, asi je to tím, jak je lidstvo chytřejší a objevuje stále nové cesty poznání. Ale jak píšu - žádná objektivní pravda neexistuje, každý směr má totiž své příznivce i odpůrce a oba tábory si najdou dost argumentů, a to i mezi odborníky.

Já doufám, že nikdo nikdy nebude nařizovat, co má kdo jíst. Ale ta svoboda nesmí jít do extrému. Četl jsem případ tatínka, který se durdil, proč stát nařizuje jeho synovi, aby měl na hlavě přilbu, že je to přece jeho dítě. Nechápal argument, že je to pro bezpečnost. Ano, uznávám, za komunistů děti jezdily na kolech bez přileb, ale stejně mě zarazilo smýšlení toho otce. Co když syna porazí auto a on skončí s těžkým zraněním v nemocnici, nebo dokonce zemře. A pokud přežije, měl by otec zaplatit všechny léčebné výdaje, protože tohle JE prostě hazard.

Myšlenka toho táty asi směřovala tam, že stát nemá co strkat rypák do určitých věcí a že rodič vždy a přesně ví, co je pro jeho dítě nejlepší. Na tom možná něco je, ale v momentě, kdy to může ohrožovat bezpečnost nebo životy, by měl mít stát navrch. Nebo to mám brát tak, že je to MOJE dítě, a že když ho něčím ohrozím, zmrzačím nebo zabiju, můžu nadávat jen sobě? Stát se ve spoustě případů chová kreténsky, ale v tomhle ne. To bychom pak mohli jezdit v autech opilí, nepřipoutaní, v noci se zhasnutýma světlama, vždyť je to přece MŮJ život, a jestli při tom zdechnu je jen a jen moje věc (ironie). To bysme pak mohli v téhle zemi zrušit všechny zákony a spoléhat jen na rozum lidí, což mě, upřímně řečeno, trochu děsí...