Posrazový MoW a další příhody

Tak sraz byl úspěšný a předčil mé očekávání. Ti, které jsme informovali mailem, vědí, ti, kteří nejsou Píšáci, se dozví v této kapitole. Jejím úvodem bych chtěl poděkovat Hroznětajné, která druhý píšácký sraz iniciovala, stvořila googlovský dokument, který zájemcoví účastníci vyplnili, a celkově to všechno odmakala ona. Já se pouze vezl, ostatně jako vždy. Měli byste vědět, že došlo k nečekané změně restaurace. Ta, v které se nakonec sraz konal (restaurace Nika v Jihlavě), byla až druhá v pořadí. Původně jsem zvolil restauraci Jihlavský Parlament na Terasách, měla moc pěkný interiér. Bylo by totiž vrcholně trapné, kdyby Tajná, jež nebyla povita na Vysočině, vybírala restoránt. Řekl jsem si, že se to koná v mém rodném kraji, jsem tedy de facto hostitel, a když Tajnulka odmakala vše za mě, mohl bych se vzchopit aspoň k tomu, abych vybral žrací place. Věřte mi, že až do uplynulé soboty jsem byl nervózní jak sáňky v létě, ono vůbec nervozita provázela čas až do onoho pamatného dne D. Proč? Protože jsem maximalista a mám nízké sebevědomí. Nevěřím si. Naposledy jsem zamlouval stůl ještě na střední škole, ovšem dnes už šlo o víc. Kdybych zvoral něco tehdy, řekli by mi mí kamarádi maximálně to, že jsem kretén, co neumí zamluvit místo v restauraci, a znechuceně by se rozjeli do svých domovů, jež se nacházely v rozmezí od 0 do 14 km  směrem od restaurace, kde jsem se mnohdy choval velmi pobuřujícím způsobem. Jenže píšácký sraz znamená de fuckto celou republiku, tam bych to viděl minimálně na kopanec do kulí od Rebarbory a tvrdou ránu na pupek boxerem od Mečouna, k ničemu takovému ale naštěstí nedošlo. Selhání nebylo možné, děsivě bych se před všemi zdiskreditoval ("Jo, jako na hledání věcí je fakt machr, ale jakmile má zařídit něco praktickýho, je Mrdin totální mimoň!").

Uff, tohle byl tak dlouhý úvod, že jsem úplně ztratil dějovou linku. Kdeže jsem to kurva skončil? Jo, už vím, v Parlamentu přece! A jelikož jsem psychouš, co nechtěl nic ponechat náhodě, zamlouval jsem místa už 3(!) měsíce před srazem. Zvedla to servírka, která hrozně kňourala, kolem ní prskaly pánve, špatně mi rozuměla, možná byla i trochu nahluchlá. Každopádně zněla tak, jako že má zrovna svý dny, nebo je těsně před smrtí. Možná obojí. No, každopádně jsem vysypal, že bychom u nich uspořádali sraz bloggerů, že já jsem na vozíku, a proto potřebuji bezbariérovost. SMR (Spící Menstruační Růženka) hlesla, že ji comp nepustí takhle daleko v rezervacích, prostě jsem tam volal hrozně moc dopředu, zjevně nejsou zvyklí na magory, co si zamlouvají místa čtvrt roku dopředu. Ale já když něco poseru, zkomplikuju tím život lidem kolem sebe. Proto všechno, co dělám, si minimálně pětkrát ověřuju.

Zde si dovolím vsuvku - jsem zpanštělý arogant, kterému se zachtělo saloonku. Měl jsem strach, že Parlament bude v pravé poledne narvaný, bude to v něm hučet podobně jako v mých trenclích, ale v salónku budeme mít klid a soukromí, budeme se dobře slyšet a já se budu moci chovat jako nezkrotné zvíře, jež je ovládáno pudy a přírodou.

Tady bych si dovolil poznámku, že jsem chtěl pojmout už samotnou rezervaci jako žertík, který ostatní Píšáky pobaví. Napadlo mě už několik týdnů před voláním do restaurace, že bych mohl dát rezervaci na jméno "Hroznětajná", ale pak jsem se na to vysral. Odradil mě přístup SMR, která opravdu nevypadala na to, že má smysl pro humor, takže jsem to dal na své příjmení, které tak vtipné není.

O 9 dní později mi píše mail vedoucí. Měli byste totiž vědět, že já tam den před telefonátem mailoval, ale pak se mi nechtělo čekat na odpověď, radši jsem volal. Vedoucí mi píše, že nemá volné místo a že budeme všichni sedet u baru. Na chvilku se tomu uchichtnu, přijde mi vtipná představa, jak ostatní Píšáci sedí na těch vysokých barových židlích, já mezi nima na vozíku, hlavu mám někde v úrovni jejich zadků, a pokaždé když chci napít, musí někdo seskočit z baržidle (zdravíme Barjohu). Pak mě chichot přejde a dojde mi, že musím jednat. Tak tam volám a on na mě, že má plno, že byl týden na dovolený, že jediný volný místo je u baru. Pak mi oznámí, že mají nějaký lidi zamluvený salónek, a že jsme to třeba my. A taky že jsme. Ovšem tím dobré zprávy končí. Pan vedoucí se totiž následně začne vyptávat, jestli tam budeme jíst. Že prý patří pod agenturu, musí platit dost vysoký nájem, a pokud tam nebudeme baštit, bude nám muset účtovat pronájem salónku. Normálně mi řekl, že když si tam všichni dáme žrádlo, bude z nás mít 5 000, když tam budeme jenom bumbat, hodí mu to 1 500. Jsem v šoku a vlastně se mu omlouvám, protože mám pocit, že jsem debil já, že se nějak změnily staré pořádky, a on to potvrzuje, prý to je dneska všude. Po konzultaci s Ivou, která prohlásí o panu vedoucím, že je ** a že by se poohlídla jinde, a po tom, co to Tajná maminka prohlásí za vydírání, rezervaci rušíme. Původně se mi moc nechce. Vůbec ne proto, že by se mi přístup pana vedoucího líbil, to vůbec. Naopak! Nechci, aby se Píšáci přežírali a utráceli peníze jen proto, aby splnili vlhký tržební sen pana vedoucího, přišlo mi to od něj vůči nám takový ponižující. A poslední kapkou bylo, když se mě zeptal, do kolika tam budeme. Jak to mám kurva vědět? No, že prý je o ten salónek dost zájem a blablabla, takže pravděpodobně šlo o to, abychom ho neblokovali na moc dlouho. Jsem znechucený, ale zároveň mám strach tu rezervaci zrušit, abychom našli podobně interiérově a prostorově vhodnou restauraci na 14. září. Měl jsem strach, že zrušením rezervace v Parlamentu ohrozím konání celého Píšesrazu. Nakonec mě Tajná přesvědčila a měla pravdu - než se nechat vydírat nějakým píčusem, nemluvě o tom, že jak dny ubíhaly, byl jsem taky čím dál nasranější a už bych tam asi ani jíst nedokázal. Ne když vím, jak jsou na prachy.

Rezervaci jsem nakonec zrušil e-mailem, nějak jsem neměl odvahu mluvit s panem vedoucím přímo po telefonu, bál jsem se, že se mě zeptá na důvody, a já mu nechtěl říct, že to rušíme kvůli těm zkurveným podmínkám, takže jsem mu napsal strohý e-mail, ať zruší rezervaci na mé jméno, bez zdůvodnění. Odepsal během deseti minut a přišlo mi, že se dokonce zajíká radostí, protože mi poděkoval za včasné zrušení rezervace.

Tohle byl taky jediný srazový incest. Krátce na to jsem si totiž volal do dvou dalších jihlavských restaurací a ani jedna nemá takové podmínky jako Parlament, přímo jsem se jich na to totiž ptal. Do Restaurace Nika volám třikrát - poprvé předběžně rezervuji, podruhé rezervaci potvrzuji a potřetí potvrzuji ještě jednou potvrzenou rezervaci (poslední hovor je z 31. srpna 2019). Děsí mě představa, že Píšáci přijedou, a Pinguí jim řekne, že tam žádná rezervace na jméno Your time came není. Nic takového se ale nestalo.

Měli byste vědět, že jsme dorazili s Tajnou společně, nemělo logiku, aby se ta křehká dívka trmácela z drsného Severu až ke mně na Vysočinu, proto jsem ji řekl, ať ve srazový týden dorazí za mnou, přece jen to mám do Jihlavy o něco blíže. Rezervaci jsem dal už od 12.00, ale my osobně jsme dorazili až na 14.00. Obědvali jsme doma a já si chtěl po obědě srovnat chvilku záda na posteli, mám totiž velkou skoliózu páteře. Když pak psala Boudicca Tajné, jestli si mají dát oběd, nebo počkat na nás, pochopil jsem, že to klaplo. Vlastně ne, nepochopil, musela by to říct Tajná, protože jsem debil. Zamumlal jsem něco v tom smyslu, že doufám, že to klapne, že nás tam pustí. A Tajná na to: "Ty vole, vždyť už tam jsou, takže to asi klaplo, ne?"

Jo, měla pravdu, ta moje logika. A jací že jsou ostatní Píšáci? Na webu skvělí, v reálu úžasní. Bylo hrozně příjemný vás zažít naživo a přesvědčit se, že reálně jste ještě vtipnější, zajímavější. Až si kladu otázku, proč byl tohle teprve druhý ročník? Všichni jste byli moc sympatičtí a extrémně dobře se mi s vámi kecalo. Mečounovi bych se chtěl zpětně omluvit za to, že jsem ho tak divoce osahával pod stolem, ale nešlo to jinak. Jsem rád, žes tam byl, mám ženy hodně rád, ale v takové přesile žen jsem se cítil zpočátku krapet nejistě a byl jsem moc rád, že jsi mi pomohl to estrogenové jezero trochu naředit.

Taky se chci omluvit, že jsem některé z vás měl problém identifikovat, omlouvám se. Pak bych chtěl poděkovat Tajné za to, jak hezky se tam o mě starala. Krmila mě Schwarzwaldem a nutellovou palačinkou, napájela hruškovými džusy mé vyprahlé vole a vůbec byla naprosto hvězdná. Nechci to zakončit nijak pateticky ani vás rozbrečet, ale jsem hrdý, že jsem součástí takhle skvělý party lidí. Doufám, že budete v putovním píšesrazovství pokračovat i v následujících letech. Bylo mi ctí tam s vámi být a doufám, že to nebylo naposled.

- ztratil se mi Parker, hledala Tajná, hledala mamka, nenašly ho. Už mám objednanýho novýho, ale stejně mě trápí, kde je. Přece jen propiska za 250 korun.

- natáhl jsem Tajnou o 15 korun. Objednávala totiž pro mamku k Vánocům nějaké knížky, já věděl, že ten slevový kód někde mám, ale nedokázal si vzpomenout kde.

- náhradního Parkera mi přiveze Tajná, doprava na Zásilkovnu zdarma, ale stejně mi chybí ten první

- v rámci Dnů MARIANNE jsme objednali dárek k Vánocům pro Carlose

A tohle mě hudebně zaujalo:

A jedná vtipná reklama: