Mow | Slunovrt aneb MoW hororuje

Už dlouho jsem vás nepoctil nějakou svojí svébytnou filmovou recenzí, nyní je to zde. Na záčatku se sluší říct, že mě k tomuto filmu přivedla Tajná, neb se o něm zmínila. Tak jsem si vygooglil a říkal jsem si, že jako průměr. Ale jelikož jsem od loňského Ježíška předplatitelem časopisu Tejden, objevila se recenze i v něm a dlužno říci, že dost pochvalná. Na CSFD 72 prcent, slova jako bizár, úchylárna, to já rád. Přesto nejsem dost psychicky odolný, abych to zvládl. Proto jsem vyzval Tajnou, jestli by se Slunovratu nezúčastnila také. Plánujeme spolu imaginární výlety na obskurní místa této planety - nejprve jsme se chtěli podívat do Černobylu, pak do lesíčka Blair Witch a nakonec do Švédska, kde se děj filmu Slunovrat odehrává (bohužel, když se podíváte do Zajímavostí na CSFD, zjistíte, že se natáčelo v Utahu a Maďarsku, což mě trochu přinasralo). Mečouna určitě potěší to, že film o sluníčku a vratech režíroval stejný borec, co má na svědomí Děsivé dědictví, který Mečounovi způsobil husí kožu.

Tajná mě kdyžtak v komentech opraví, on má totiž film 147 minut, nedoukali jsme ho, zbývá nám posledních 15 minut, ve kterých hlavní hrdina objevil kamaráda staženého z kůže, který má žábry vytažené zády (ano, takto trestali Vikingové). Jak se to tomu ubožákovi stalo? Chtělo se mu čůrat a vypustil balón u jistého pokáceného stromu. Jak se pozdeji ukázalo, ten strom byl Posvátný strom mrtvých, čímž nasere místní komunitu. V tomhle odstavci už sledujete v podstatě vyvrholení filmu. Z toho, co jsem četl, happy-end určitě nečekejte, ale audiovizuál má ten film nádherný. Nečekejte ani přemíru hnusáren, spíš je to psycho film.

A nyní stručně tučně zápletka - mladý pár má těžkou partnerskou krizi, tak se ho snaží zachránit tím, že s partou kámošů vyrazí to Sweden studovat starodávné oslavy slunovratu (Korektorko, nemáte to být velkým?). Přivítá je sympatický hipík, který je hned na louce sjede houbičkou. Hipík je pak přivede do komunity, kde jsou všichni v bílých prostěradlech. Nevím, jak se jmenuje hlavní ženská postava, budu jí říkat Astrid a jejímu příteli DoDo, protože je úplně blbej. Do Astrid se zakouká hipík, do DoDa zase zrzavá pihatá Árijka, vypadá jako Pipi Dlouhá Punčoha, jen ošklivější. Tak mu strčí pod postel runu lásky, zapeče mu do koláče svůj kundí chlup a tímto si ho omotá kolem prstu (takhle se dneska balí kluci, milá děvčata). Její snahou je, aby s ní měl Dodák dítě. Souložící scéna je neuvěřitelně vtipná - Árijka leží na květinovém loži, nad ní je 13 svlečených žen a sborově dělají Hú, Hú, načež Árijka vyzve Doda, aby se udělal, což by mi vůbec nešlo. Třináct žen, z nichž mnohým je 50+ a sborově hučí, snižují šanci, v tomhle rambajzu se nedá pracovat. Určitě zkoukněte, stojí to za to.