Granulkář

Tuhle situaci jsem chtěl původně přilípnout k předchozí kapitole, ale je to tak vtipný, tak trapný a budu před váma za naprostýho kreténa, že si to zaslouží samostatný článek. Začnu zeširoka - když jsem byl ještě smutný a osamělý, hledal jsem způsob, jak se naplnit. Satanistické a onanistické orgie už mi přestávaly stačit. Tou dobou už jsem byl kamarádkami často oslovován jako vrchní čmuchač, který dokázal najít cokoliv. Ale jak týdny a měsíce šly, chtěl jsem ty věci i objednávat. Proč? Nevím, asi proto, že jsem se cítil víc a víc sám. Možná proto, že jsem si chtěl prodloužit ten pocit užitečnosti, ten pocit toho, že to má smysl. Najednou mi tak trochu přestalo stačit odeslat e-mail se zbožím za nejlepší cenu a zase být ten osamělý MoW.

Měli byste vědět, že nebylo vůbec snadný si tohle u kamarádek vydupat. Nevím proč. Možná proto, že měly pocit, že peníze do pravýho přátelství nepatří, že je to trapný. Ale já to tak strašně moc chtěl, i když většina z vás si bude možná klepat na hlavu, co je na tom pro mě tak strašně uspokojujícího, když objednat věc se dá za 5 minut. Já se ale dost často nudil, trápil a byl jsem vůbec hodně na hovno, takže jsem byl strašně vděčný i za těch 5 minut užitečnosti navíc. A ty holky znám 20 let, nikdy se nestalo, že by mi zapomněly vrátit, nebo že bych se jim musel připomínat. Naopak jsem to já, kdo jim říká, že to nespěchá, a ať mi to pošlou nejdřív po tom, co zásilku obdrží. Nikdo po mně nechtěl objednávat za desetitisíce, takže stále zdůrazňuji i to, že pokud se jim třeba něco v domácnosti posere, nebo pokud mají víc výdajů, ať mi to pošlou, až si vzpomenou. Nebo když toho chtěly objednat víc, třeba za trojku, říkal jsem, ať mi to posílají postupně, splátkově. Mateřská není nafukovací a tři litry vyfláznout naráz docela bolí. A ano, máte pravdu, maximálního rozkvětu v objednávání jsem dosáhl právě v momentě, kdy se kamarádky staly matkkami, protože se k noťasu často dostanou až hluboko po desáté večer a skoro veškerý čas jim zabere péče o děti a domácnost.

Nikdy jsem nic neposral. Když totiž objednávám na žádost někoho, jsem ještě víc opatrný, protože hrajem i o prachy toho člověka. Ten člověk mi věří, věří, že vyberu dobrý obchod a že dostane své zboží včas a v pořádku.

Jen jednou jsem se zapotil - Chemča sháněla paměťovou kartu, já se nabídl, že jí s tím pomůžu, našel jsem kartu 64GB za 423 korun, navíc se mi podařilo najít slevový kód, který způsobil dopravu zdarma. Objednal jsem ji 28. června 2018, odeslali ji, dostávám fakturu. Z jiných e-shopů jsem zvyklý, že mi dorazí údaje o sledování zásilky, takže si je 3. července vyžádám z e-shopu. Dostávám je, ale zásilka nic. Pořád tam svítí, že čekají na údaje k obdržené zásilce. Někdy kolem 11. července znova volám do e-shopu, že to podle sledování zásilky vůbec České poště nepředali. Tak mě zajímá, jestli je chyba v e-shopu, nebo jestli to někde zašantročila kvůli České poště. Paní na lince mi vůbec nebyla schopná říct, jestli tu kartu poslali, neuvěřitelný. Tak poslala druhou, tam už sledování šlo, a když šla Chemča pro ni na poštu, řekla mi, že je tam i ta první, a co s ní má dělat. Řekl jsem, at si ji nechá, bejt to šperky za tisíce, řeknu: "Pošli jim to zpátky", ale u karty za 400 mi to přišlo jako blbost. Celkově si na tu kartu počkala snad tři týdny. E-shop je dnes zkrachovalý.

U Jéčka bylo extrémně náročné přesvědčit ji, aby mi dovolovala objednávání. Určitě si ještě vzpomene, jak jsem z ní tahal číslo účtu. Vůbec mi ho nechtěla říct, patrně se bála, že jí budu každý měsíc posílat fin. částky, aby si v ještě větší míře mohla dopřávat její oblíbený kotlíkový salát z Vietnamu.

I stalo se, že mě převčírem poprosila o objednání granulek pro ušáčka. A vy, co mě znáte, víte, že jsem posedlý vám vždy dodávat primissima zboží za co nejlepší prachy, vždycky se snažím, aby byla i doprava zdarma. Tak jsem skočil do e-shopu, kde měli osmikilové balení za 827 korun a doprava na Uloženku zdarma, z Uloženky to vyzvedne Julčin tatínek, až pojede z práce. A teď čtěte pozorně, kam mě mé egomaniactví dovedlo. Pár týdnů nazpět totiž ty granulky prodávali v jiném e-shopu za 799,90. Tehdy jsme to nechali být, protože ještě trochu granulek měl, a když jsem si pak dělal granulkový průzkum, zjistil jsem, že už jsou v tom nejlevnějším e-shopu vyprodané. Proto jsem ani převčírem neověřoval, jestli už je náhodou nenaskladnili, a objednal jsem ty za 827 korun. Pak ve mně ale začal přece jenom hlodat červ, jestli ty granulky budou mít Juliánci za nejlepší cenu. Tak mrknu na Heuréku a kurva - Petcenter, 800 korun, skladem, doprava zdarma. Psychicky bych neunesl představu, že jsem Julču a její nejbližší natáhl o 27 korun. Píšu tedy horkou SMSku Julince i jejímu tatínkovi, že jsem našel granulky za lepší cenu, a že pokud bych je neobjednal za těch 800 korun, trpěl bych po zbytek života sebevražednými sklony. Nečekám na souhlas ani Julči, ani tatínka. Přes chat komunikuji s operátorkou Šárkou, která občas pornuje a objednávku v e-shopu za 827 korun stornuje. Okamžitým kotoulem objednávám v nejlevnějším e-shopu, platím a cítím, jak mi v oblasti srdce a podbřišku zavane pocit uspokojení (zpětně mi ale dochází, že jsem si asi jen prdnul).

Pak mi to dojde - ty debile, tys jim to poslal domů přes Geis, Julča ve škole, rodiče v práci, granulky nebude mít kdo převzít! Původně jsem operoval s tím, že to pošlu Julčinýmu tatínkovi do práce, i když jsem věděl, že tam nejsou úplně nadšení, když si přebíráte balíky v práci. Tak volám do Petcentera, ať tu objednávku stornujou taky, že jsem to chtěl poslat tatínkovi do práce. Paní na lince řekne, ať tedy nadiktuji novou adresu, adresu práce. Já se rozbrečím, že ji neznám. Paní tedy objednávku stornuje a říká, ať jim pošlu maila s číslem stornované objednávky a číslo mého účtu, kam chci vrátit prachy. Říkám, že rozumím. Stránku s číslem objednávky mám otevřenou a v duchu si říkám, že si ji nesmím zavřít, v mailu bych ji totiž nenašel, protože jsem zadal při objednávce mail Julčina tatínka. Samozřejmě že jsem si stránku s číslem objednávky zavřel, takže do Petcentera volám zase, a pani mi ji ochotně diktuje. Mezitím mi odepisuje Julčin tatínek, že by mu víc vyhovovala Uloženka, že ta adresa práce, kterou jsem si vygooglil, jsou kancly a ty jsou mimo areál.

Vracím se k Šárce do prvního e-shopu a ptám se jí, jestli tu objednávku stornovala. Ano, stornovala a zadala, ať mi vratí prachy. Stručně jsem ji vysvětlil, co jsem za blba, ona odepsala fuck off a řekla, ať objednávku vytvořím znova. Julča zamumlala něco v tom smyslu, že mi komplikujou život. Nekomplikujou. To já si ho komplikuju. Oni po mně chtěli jen prostinké objednání granulí pro králíčka, které by zvládla i cvičená opice. Jenže to by nesměl objednávat magor, který je posedlý tím, že všem bude dodávat za nejlepší ceny. Máte pravdu, 27 korun je celkem hovno. A nebo neni. Julča za to může mít třeba dvě, možná dokonce tři balení lískooříškových trojhránků, které miluje, nebo cestu z Brodu ke mně.

A nezapomínejte na to, že to jsem já, kdo poslal Sladké na účet 1 korunu, když chtěla po mně, abych ji předplatil Apetit za 599 korun, ona mi poslala 600 a já jí tu jednu korunu vrátil. Vtipný je, že mám Poštovní spořitelnu a tam mě každý bankovní převod stojí dvě koruny. Její reakce na to, když jsem ji řekl, že jsem jí poslal jednu korunu:

"To si ze mě děláš prdel, tys mi fakt poslal na účet jednu korunu?"

A Veselá tehdy sháněla boby. Ptám se ji, jestli je chce objednat. Jo, objednej, na dobírku. O pár dní později mi volá, co to přišlo za balík. Říkám, že ty boby. Ona asi zapomněla, že souhlasila s tím, abych je objednal, onjednala si je sama a ty ode mě byly druhý. Nepřijmula je.

Jinak jsem ale svědomitý a pečlivý.