Děkuji a omlouvám se!

Děkuji za nádherných 9 dní s úžasnou bytostí. Děkuji, že mi toleruješ věci, z kterých by ostatní vylítli z kůže. Omlouvám se za to, že jsem magor, a občas dělám šílený věci. Děkuji i bráchovi, že jde do některých šílených věcí se mnou, je to frajer. Děkuji za krásný dárečky od tebe, speciálně za Vaňka, nikdy by mě nenapadlo, že mě tenhle modrooký kuchtík dokáže rozbrečet. A já si fakt říkal, že brečet před tebou nemůžu a nebudu, protože to vypadá strašně nemlžně. Ale ten moment byl tak strašně silnej, že to nešlo udržet. Občas jsem trapnej.

Děkuji za krásný dárečky i Éčku, které se stavilo v neděli 29. prosince, hned v pondělí dorazila Sladká i s manželem, bylo to super. V neděli kolem patý jsme se jeli podívat do takový vesničky jménem Kladruby, která má asi jen 18 stálých obyvatel, ale je krásně nasvícena, sjíždí se tam lidé až z Prahy. dali jsme si punčák, já si cucnul taky, tatínek nemohl, páč řídil. Jeli jsme dvěma autama - v jednom Džulí, já, mamka, taťka, v druhým brácha s Carlosem. Cestou domů nám volali do auta, jestli nechceme kebab. A vy, co mě znáte, tak víte, že chotěbořský kebab se hrozně těžce odmítá. Byl výbornej. 

Jo, čtete dobře, Džulí před chvílí odjela a zase je tady bez ní hrozný prázdno. Zkoukli jsme "Gladiátora", "Statečné srdce", na kterého jsem chtěl navázat hororem "O statečném kováři", přišlo mi to totiž stylové. A samozřejmě i "Nepřítel před branami." 

Mám pocit, jako by právě skončila luxusní dovolená, plná debužíringu, mazlingu a filmingu. Hráli jsme ptáky v Angry Birds, Džulí se stala během pobytu u mě specialistkou na sushi, zažila, jak udíme a děláme klobásy, pomáhala s přípravou silvestrovských jednohubek a o půlnoci jsme šli odpálit nějakou tu pyrotechniku. Bylo to strašně intenzivních, hutných, ale neuvěřitelně lahodných 9 dní, užíval jsem si každou minutu s tebou. Došlo i na špagety, švestkový knedlíky, nicméně pokud jde o cukroví, nejvíc uchvátily Džulí maminčiny mušličky. Byla jsi hrozně roztomilá, jak jsi z cukrové misky vybírala speciálně je. Včera nám pomáhala vytvořit domácí "džogurt", neb Džuliánci už s jeho výrobou mají zkušenosti, a moc nám pomohla. 

Bylo nádherný, jak vám každý den přinese něco nového, nějaký nový zážitek. S tebou totiž není nudné vůbec nic a mě neuvěřitelně sere, že dnešní večer budu koukat na televizi sám. Je možná trochu zvláštní, že jsem neměl na každý den tvého pobytu připravený nějaký film, ale když není na co koukat, nebo mě nic nezaujme, stačí nahodit Youtube a koukáme na vtipný videa se zvířatama, idiotama v práci nebo Herdyna a Agraela. Jsem rád, že jsem ti mohl pustit koncert Avantasie, který na repracích od Ježíška zní jako z úplně jiné dimenze, a pouštět si ho na reprácích v televizi, to by byla svatokrádež.

Tahle návštěva byla pro mě výjimečná, protože jsi byla svědkem hned několika věcí, který patří k takovým našim rodinným tradicím.

V podstatě zažilas u nás Vánoce a to jsem vždycky chtěl. Takže ti chci a musím věnovat tenhle článek, i když vím, že jsem ti už všechno, a vlastně mnohem víc, řekl tady. Ale chci to všechno zdůraznit ještě tady, na blogu, a poctít své věrné čtenáře kapitolou, protože jsem se moc neozýval. Mám za sebou přenádherných 9 dní a vždycky mě hrozně mrzí, jak rychle to uteče. Ale vím, že někdy 17. ledna přijedeš zase, a to mě klidní. 

Džulí se stala během pobytu u mě i zkušenou ajťačkou - dvakrát zažila instalaci Windows: jednou přímo na svém Swiftu, podruhé na bráchově počítači. Taky zažila úmrtí mého externího disku, kvůli čemuž mi musela neustále přehazovat kabely v USB, takže tady u nás na Vysočině i trochu otročila. Díky, že seš, a hlavně jaká seš.

- Martin od Veselý chce rozšířit RAM v notebooku z 8 na 16, ideálně 32GB. Pokud nestříháte video, je 32GB zbytečných, on to má do herního notebooku, tam je 16GB naprosto OK.

- Dejv od Chemči by si rád nadělil k narozkám, které má v březnu, akumulátorovou sekačku do 5 000. To je splnitelné, ale většina těch sekaček je bez baterky a nabíječky, což jsou další dva až tři tisíce navíc, což už splnitelné asi nebude.

Daník od Chemči měl zánět středního ucha, chřipku a ještě podezření na zápal plic, který se naštěstí nepotvrdil. Anička má neštovice. Je to tam masakr.

Mně se tedy vstup do nového roku velmi povedl a doufám, že i vám. Všem, kterým jsem nepopřál, přeji nyní dodatečně a opožděně hlavně hodně zdraví, štěstí, buďte na sebe tak nějak hodní a nenechte se vysírat píčovinama a malichernostma.