Už mi, lásko, není dvacet let...

Psát tyhle kapitoly je pro mě takový trochu trapný, vypadá to, jakože si říkám o gratulace, přání a o provolání nehynoucí slávy panu MňoWovi. Ani náhodou, jen mě krapítko sere, že jsem zase o rok starší, už se nemůžu prsit a prdelit (vystrkovat prdel) na obálkách módních časopisů, ta sedmatřicítka je dost znát. Ale všechny vás chci ujistit, že mě nic nebolí, občas teda za krkem, a že mám v plánu být dalších 30 let tím pubertálním hovadem, které máte tak rádi. I když mi Sladká naznačila, že už nejsem tak divoký, nespoutaný a zhovadilý jako kdysi.

Chtěl bych všem poděkovat za krásné dárečky, speciálně mý mamince, která mi udělala tři tácy luxusních větrníčků, který byly plněné pudinkovým krémem a fantastickou karamelovou šlehačkou, foto naleznete na konci článku, abyste trochu záviděli, žárlili a slintali, jsem totiž prevít. Recept zašlu na vyžádání, jen nezapomínejte, že je odpalované těsto zrádná svině.

Den po mých narozeninách přijela Džulí, ještě ze mě trochu táhly alkoholové výpary po propařené noci, ale dělala, že nic necítí, a hned mi po příjezdu jednu vlepila. Strávili jsme spolu krásné čtyři dny plné větrníků, já si dával dva denně, zvládl bych i tři, ale šlehačka, vždyť už mě znáte, by mě mohla prohnat, a jestli fakt něco nechci, tak se posrat před Džulí. Nicméně ráno jsem dostal k snídani namazanou houstičku a k ní na prkýnku větrníček, tomu říkám snídaně šampionů. Džulí měla tatáž privilegia, i jí přistál vedle snídaně jeden kulatý krémem naditý mazlík.

V sobotu večer jsme si s Džulí usmažili palačinky, nutellové samozřejmě. Mamka nám připravila těsto a Džulí se stala smažkou...ehm, smaženkou. I neodolal jsem a musel jsem se na ni jet podívat, abych se utvrdíl, že jí to sluší úplně při všem, včetně palačinkové smažby. Fakt je, že jsem už dlouho neviděl, jak se dělají palačinky, vždy mi jsou doneseny až jako hotový produkt. Už jsem zapomněl, jak fascinující je to podívaná, jak se to řídké těsto promění žárem v pevnou hmotu, na které se občas utvoří efektní bublina.

Mít mě v kuchyni, zabijete mě během deseti vteřin. Neustále jsem do toho Džulí kecal, myslím, že už ze mě musela být totálně vydeptaná, navíc já jsem magor, co potřebuje mít vše podloženo exaktním měřením, takže si vzala k pánvi mobil, a měřili jsme stopkami, jak dlouho se má smažit každá lapačinka. Samozřejmě záleží na tloušťce těstíčka, ale v průměru 90 sekund jedna strana a 30 sekund druhá strana. Dobrým vodítkem jsou neštovicové skvrny, které musí být hnědé, nikoliv černé. I když se vám musím přiznat, že mě velmi chutnají přičmoudlinky.

V neděli jsme byli se Sladkou a jejím manželem v kině. Už víte, že Sladčin manžel se taky jmenuje Martin. A chudák si myslel, že jdeme na film Zapadlí vlastenci. Sladká navíc pravila, že si o tomhle románu nastudoval na Wikipedii vše potřebné, aby nás mohl ohromit svými znalostmi. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že se film jmenuje Vlastníci. V kině se holky trochu ovínily, Martin si dal nealkoholickyho Rebela a já limonádku. Film můžu jedině doporučit, akorát v poslední půlhodině se to změní z komedie na docela drsný drama, z kterýho máte dost nepříjemný pocit. Film začínal už v pět odpoledne, což oběma manželům vyhovovalo, protože se mohli vrátit včas k potomkům, které podstrčili babičkám.

Bráchovi trhali v pátek 17. ledna moudrák, ale zvládl to skvěle a vypadá to, že ostatní tři zatím zůstanou tam, kde jsou, i když zubařka původně hrozila tím, že půjdou ven všechny. Chtěla mu totiž trhat dva naráz.

Chemče taky trhali minulé pondělí rovnou dva, ale už je to OK. Pomalu se taky blíží termín porodu její ségry, má to být 31. ledna, tak jsem včera poslal nějaký dárečky na uvítanou. Jo, znám adresu Andílka i Kuby, jejího přítele, ale stejně jsem to radši poslal na adresu Chemči do Líbeznic, aby to ségře, až za ní pojede do porodnice vzala. Prý moc ráda, ale že se staví asi až pak za ní doma, doufá, že ségra stihne porodit do 8. února, protože osmýho prej jedou na hory:-) To mě rozesmálo. A už vím pohlaví, takže doufám, že to opravdu bude to, co mi bylo přislíbeno. Protože jestli to bude pohlaví opačné, jsem pěkně v prdelii, protože jsem podle pohlaví vybral bodýčko, který se k opačnýmu vůbec nehodí.

A dnes slaví narozeniny i můj tatínek, krásné, kulaté, takže ještě jednou vše nejlepší. A níže fotka větrníčků: