Koronavirové prázdniny

Dějí se velké věci, možná mě za část v tomhle článku budete nenávidět, ale začnu pozitivně - díky uzavřeným školám jsem si užil severské krásy daleko více, než bylo původně v plánu. Původní plán zněl tak, že přijede v pátek odpo, a odjede v neděli odpo, což už je v našem pojetí relativně otočková návštěva. V úterý se však objevila zpráva, že se budou plošně zavírat školy, takže jsem Seveřance navrhl, jestli nechce přijet hned zítra, to jest ve středu 11. března. A prodloužili jsme si to až do tohohle pátku, kdy calendarius ukazuje 20. března.

Už jsme si dlouho nedali kebab, ten výtečný chotěbořský kebab, původně měl být v pátek, ale časově to úplně nevyšlo, takže jsem doufal v sobotu, jenže to právě bylo vydáno nařízení, že se zavřou všechny neživotně důležité obchody, mezi něž patří i kebabárny, i když pro mě v danou chvíli kebab životně důležitý byl. To byl ale jediný mráček na jinak opět klasicky úžasných dnech, které jsem si hrozně užil. Dohráli jsme Max Paynea 1, hráli jsme simulátor včely (je to ale simulátor moc mírumilovný, kromě sbírání nektaru jsem totiž zatoužil i vopíchat nebohé Newyorčany, to mi však hra ze záhadného důvodu neumožnila).

Džulinka mi dovezla úžasné kynuté tvarohové rohlíčky, mamka s taťkou dostali ořechové, mamka během těch devíti dní upekla skvělou olejovou bábovku a můj milovaný perník, včera se pekla bábovka podle receptu Julči, dnes ráno jsme ji měli k snídani a taktéž výborná.

Včera jsem vyjevil přání, že bych si dal k večeři palačinky s Nutellou. Mamka nám udělala těstíčko a Džulí dělala smaženku. Byl jsem o dost méně k nasrání než minule a kibicoval jsem o 77,26 % méně než předtím. S množstvím sežraných palačinek jsem to trochu přehnal, furt jsem žral, až mamča měla obavu, aby zbylo i něco na Julču, že to jako nehodlám sežrat sám. Ne, takovej zobec nejsem, ale ono to bylo tak strašně dobrý. Sluší se ovšem podotknout, že ta Nutella je zrádná mrcha - dá vám falešný pocit, že ještě můžete, já se pořád měl chuť ládovat a najednou mi to v tom pupku nějak ztěžklo. Hrom aby mi do toho nenažranýho bachoru uhodil. Kolik jsem jich nakonec sežral, netuším, nepočítal jsem je, ale s největší pravděpodobností jich minimálně 6-8 bylo. 

Nebojte, na Julču se dostalo, nešla spát hladová. Já ji navíc uklidňoval tím, že kdyby se to náhodou stalo, pustí si v telce MasterChefa a bude vmžiku zasycena. Pořad bohužel včera neběžel.

Taky jsme zkoukli Nabarvené ptáče, což je pro mě dost velké zklamání. Ta délka mě uspala, takže jsem část filmu prochrápal, ale výtvarně a stylisticky je to boží, pan Vladimír Smutný, kamerová legenda, fakt umí.

Abychom se zbavili deprese, pustili jsme si další den Bohové musí být šílení. Taky jsme si během téhle návštěvy začali před spaním číst. Džuli původně chtěla, abych ji předčítel od Tolstého Vojnu a knír, určitě znáte, jde o ruskou klasiku a jedno z nejlepších děl světové literatury, na mě je tam ale příliš mnoho postav, tak jsem rozhodl, že budeme čísti dílo podobně kvalitní, avšak postavově méně náročné - Kecy mýho fotra.

Chci ti poděkovat za skvělých 9 dní, za to, že jsi tady prožila mnohá dobrodružství, včetně nahánění slepice, která se rozhodla dezertovat ("dezertovat" neznamená jíst dezert, nýbrž utéci).

6. března jsem tady měl Chemču, moc rád jsem ji viděl, naposledy u mě byla v listopadu a včera mi volala Sladká, s kterou jsme se naposledy viděli 17. ledna na Vlastnících. Prý jak zvládáme koronavirus, ten respirátor je prý pěkně na houby, v obchodech prý vráží do regálu, protože ho má až k očím, a často vůbec neví, co kupuje, takže i nakupování je takové dobrodružné.

Když jsem se zmínil o filmu Vlastníci, chtěli jsme jít v dubnu na premiéru nové bondovky Není čas zemřít, už někdy koncem února jsme se ale dozvěděli, že její světová premiéra bude přeložena kvůli koronaviru až na listopad.

Brácha má 14. dubna pětadvacátý narozeniny, a i když dostal už někdy v prosinci ode mě dárek (příspěvek na monitor), bylo mi blbý mu nedat nic, tak jsem včera koupil DOOM Eternal, dnes oficiálně vychází. Mějte se, držte se, nic neolizujte ve veřejný dopravě a dávejte na sebe bacha.