Návrat starých dobrých časů

Mám rád překvapení a ve středu 6. května jsem dostal nádherný - Džulí se domluvila s mojí mamkou a udělala u mě přepadovku:-) Nikdo ani necekl, a když mi mamka cca v 10.15 dopoledne řekla, že si potřebujeme něco zařídit, vůbec mě nenapadlo, že jde Džulce naproti k vlaku. Byl jsem hrozně dojatej, takovýhle překvapení mejluju. A jak už to tak bývá, ta zlobivka zase nepřijela s prázdnou, tentokrát mi přivezla domácí Tiramisu.

Bylo úžasný, opojný a krásný ji zase vidět, přivezli nám 15 kubíků dřeva, takže byla svědkem Dřevařského masakru motorovou pilou a štípačkou.:-) Zabili jsme spolu několik desítek zombíků v Resident Evilu 5, zkoukli korejský horor Oko. To bylo hrozně vtipný. Zatímco Julča na sobě nenechala znát ani náznak strachu, já si zacpával uši. Asi nejsem úplně ideální hororový společník, takže z jedné strany jsem si zacpával ucho já, to druhé Juli.

Asi před měsícem jsem si vzpomněl, že tady mám ještě nějaká Maximy. Dost dlouhou dobu jsem je odebíral, v podstatě až do okamžiku, kdy přestal vycházet. Tipuji, že jsem s ním strávil minimálně 8 let mýho života a miloval jsem jejich šovinistický humor. Čísel jsem měl opravdu hodně, zabíraly celkem dost místa, a tak jsem většinu mé Maxim sbírky věnoval asi před třemi lety Sladké. Tehdy jsem neměl nejmenšího tucha, že potkám Džulí.

A jak jsem tak poslední dny a týdny ležel v posteli, řekl jsem si, jestli by se humor Maxima líbil Hroznětajné tak jako mně. A vzpomněl jsem si, že mi mamka říkala, že mám ve skříni nějaké Playboye a Maximy. Tak jsem Džulí poslal do skříně, aby dva Maximy vzala do postele a předčítala z nich. To bylo tak krásný. Původně jsem čekal, že pronese něco ve stylu, že je to trapný, ale ne. Něco samozřejmě trapný bylo, ale jinak jsme se strašně nasmáli a já si zase uvědomil, jak moc blízký si jsme a jak strašně dobře si rozumíme. Přišlo mi to jako kouzlo. Je neuvěřitelný, jak vás zdánlivě obyčejné věci dokážou udělat šťastnými.

Maminka upekla vynikající honzovské buchty s tvarohem a povidly, proběhla taky první letošní grilovačka, i s Antonínem Panenkou, a já ti chci poděkovat, žes u tohohle všeho byla. Dnes v noci jsem se k Julče přikradl do postele, dal jsem ji pusu na ručičku, a jak jsem se píďalkoval do její postele, cestou jsem snědl látkovou nitku:-) Jak jsem rejdil hubou po polštářích a nechtěl plivat, omylem jsem ji spolkl. Ještě teď ji cejtím na mandli. Jinak to ale bylo opět zcela dokonalých 5 dní. Ostatně jako vždycky.