Poděkování

Musím poděkovat za dalších krásných 7 dní s jednou éterickou bytostí, s kterou je mi neuvěřitelně dobře. Děkuju. Džuli tentokrát dorazila s pytlíkem pětačtyřiceti propisek, které jsem si objednal, abych dokončil svůj vrholný propiskový epos, foto níže. 

V sobotu jsme se vydali na oslavu čtyřicátin bráchy Sladčina manžela, kde Džulí poznala i První a jejího manžela. Naštěstí nás nepřepadla žádná búrka, jejiž vydatný výskyt rosničkáři hlásili. Nemusím snad připomínat, jak to Džulí slušelo, celou dobu jsem na ni mohl bulvy nechat. 

V neděli poznala Andílka, tedy Chemčinu ségru, a Kubu. Poprvé jsem naživo viděl Natálku, Džulí si ji pochovala a trochu si prdla (Natálka). To mě rozesmálo. Moc příjemná návštěva a Džulka tak už zná téměř celou mou partu. Odpoledne jsme si pak pogrilovali na zahradě, bylo to super.

Speciální poděkování bych chtěl věnovat Ivě, poslala mi totiž velmi zdařile vybraný balíček pochutin, s jehož konzumací jsem počkal na Džulí, neb jsem tušil, že to bude žrádlo, a takové množství sladkostí nechci a nemohu požírat sám. Začali jsme čokoládovým zahradním nářadím a myslím, že právě ono přispělo měrou nemalou k tomu, že Džul ve čtvrtek s největší pravděpodobností (výsledky ještě nemáme) úspěšně absolvovala zkoušku z psychologie, tedy poslední zkoušku tohoto ročníku. Ve čtvrtek v 10.38 jí začaly prázdniny. Moc gratuluju ještě jednou.

Taky bych chtěl poděkovat za Džulinu trpělivost, protože někdy vybíráme skutečně prazvláštní filmy. Ale dnes, dnes jsme oba při koukání uronili slzu. Ta zatrolená Indie. A děkuju i za procházku, oblíkání ponožek, bot, krmení a vůbec za všechno to, co pro mě děláš a jaká seš...