TDK (Totální důkaz kreténismu)

Přátelé, musím se vám vyšpulit s tím, co je u mě nového. Přestala mi stačit ta hromada prachů, který mám, a proto jsem se rozhodl, že je roznožím. A jelikož už jsem od přirození líné netáhlo se sklony k odporu k manuální práci, chtěl jsem generovat peníze samovolně, třeba jako se množí buňky, tedy dělením. Nebudu chodit kolem bramborového pyré, přátelé, dal jsem se na sázení. Nebudu zastírat, že o sportu vím velké hovno, a jediný důvod, proč koukám na ženský ténis, je ten, že se mi líbí heky a vzdechy, hlavně Mária "asi se právě udělala" Šarapovová, která byla svými vzdechy nejpověstnější, a dokonce ji museli sudí napomínat, protože působila moc hlučně a znervozňovala spoluhráčku. Zpátky ale k meritu věci.

O tom, že bych si na něco vsadil, jsem uvažoval už před lety. Již tehdy jsem si vybral za svoji zaslíbenou  sázkovou kancelář Fortunu. Od kompletní registrace mě ale odradilo to, že chtěli při ní rodný číslo. To mi vždycky přišlo jako takový intimní údaj, který je téměř tajný, to bych radši uvedl půdorys mého pindi. Ale jak se blížily ty letošní americký volby, říkám si, že nebudu kretén a 300 korun obětuji, bude prdel. Fortuna mi obratem připsala 600 korun jako bonus a 300 za dokončení registrace. Takže jsem vsadil 150 na Bidena, 150 na Trumpa, 300 na Bidena (bonusový), druhý 300 bonusový jsem nabídll taťkovi a třetí 300korunový bonus jsem vsadil na Trumpa. Jenže blbec jsem si nastavil moc nízký limity sázení - tisícovku měsíčně - a bohužel, byly v tom započtený i ty bonusový. Takže jsem na Trumpa mohl vsadil už jen stovku, desetikačky rozházel na různý zápasy, a každý den se těšil na výhru. Nesázel jsem stovky ani tisícovky, ale fakt desetikorunový částky a říkal jsem si, kdybych každý den vydělal 20-30 korun, tak je to 600-900 měsíčně, ale především - množit ten bonusy, žádný dobíjení z účtů. Ale 10. listopadu jsem se urval ze řetězu, dobil si z účtu 500 a ten den vydělal čistýho 700, to samý 11. listopadu dalších 700, takže jsem měl na účtu Fortuny 2 148 korun, a to v tom nebyly výhry za americký volby (840 korun). Jenže já to promrdal. Místo toho, abych si to přeposlal na bankovní účet, jsem to vsadil zase. A prohrál. Další den jsem vydělal litr a zase to projebal. Tohle si budu vyčítat až do konce života. Kdybych nebyl nenažraná kurva, mohl jsem mít za 800 mých vlastních peněz 3 800. Kdybych nebyl hovado, mohl jsem si to hezky nechat přeposlat na účet a bylo by. Je to fakt hodně návykový a dost mě to chytlo. Určitě se k tomu zase někdy vrátím, ale ted si dám na pár měsíců pauzu, protože aktuálně jsem asi 110 korun v mínusu, před chvílí mi na účtu přibylo 28 korun, takže mám na účtu 47,92, když přičtu výsledek za volby, tak jsem přišel o těch cca 110 kaček, ale ještě na nějaký výsledky čekám. V nejlepším se má přestat.

Vždycky jsem nechápal ty lidi třeba z filmů, co někde hrajou, například v kasínu, a vsadí všechno. Vždy jsem si říkal "Debilové" a pak se i já sám záchovám jako totální kretén. Místo abych si moudře nechal přeposlat celý obnos na bankovní účet a pak si třeba ten fortunovský dobil pětikilem. A to jsem jinak na prachy opatrnej. Na druhou stranu si myslím, že sázením na sportovní zápasy máte o dost větší šanci něco vyhrát než v případě stíracích losů nebo loterií. Já sám jsem analfabet na sport totální, ale ty dva dny mezi 10. a 11. listopadem se mi dařilo skvěle, přikládám obrázek (druhý sloupek můj vklad, třetí sloupek výhra, poslední sloupek datum sázky):

Ale už dost o hazardu, nemusíme tady rozpitvávat, jaká jsem hrabivá kunda. Nyní k příjemnějším věcem. Dostal jsem krásný svátkový dárek od Džulinky - ona ví, jak miluji cookiesky od McDonaldu, a tentokrát mi je upekla a poslala poštou. Na férovku vám řeknu, že chutnaly líp než originál. Dokonce jsem byl tak zmatený, že jsem zpočátku nepoznal, jestli jsou kupovaný, nebo dělaný doma. Ale tyhle byly větší. Juli se mi pak omlouvala, že jí ujela ruka s cukrem a že byly přeslazený, na druhou stranu, co je pro ostatní přeslazený, to je pro mě běžný sladkostní standard. Jak to zpíval Jirka Pišingr "v krvi můžeš mít cukrových homolí, hlavně když tě prdel nebolí". Čím dál víc si začínám myslet, že té severské holky je pro učitelskou dráhu škoda, měla by se věnovat bakingu a cookingu, ta sexy nezbednice je nesmírně čikovná.

Už i nás dostihl Covid, nositelem je brácha, průběh mírný, teploty 37,5, po pár dnech odezněly, ale přišel o čmuch a chuť. 8. listopadu byl na testech, ovšem to už byl předtím pět dní doma. Výsledek byl pozitivní, chytl to od někoho v práci. V pondělí byl na testech tatík - negativní a v pátek 13. Carlos (taky negativní). Všichni jsme v karanténě, a když to dobře půjde, měli by jít všichni po 18. do práce. Brácha neměl ani kašel, nic, takže si myslím, že to bere jako takový prázdniny, většinu času paří s Carlosem Battlefielda.

Jo, kdybyste někdo sháněl notebook, tak teď ne, teď je to vážně totálně v prdeli. Notebooky masivně zdražily. Korektorce by se pod stromeček jeden šiknul, a jelikož všude šířím Swiftový ejakulát, rozhodl jsem se jít opět touhle osvědčenou cestou. Moc dobře si pamatuji ceny Swiftu, když jsme vybírali pro Džulí:

Acer Swift 1/64GB eMMC - 9 990 korun

Acer Swift 1/128GB SSD - 11 990 korun

Acer Swit 1/256GB SSD - 12 990 korun

A dnes? Hrůza, blesky, hromy, stesky:

Acer Swift 1/64GB - 11 990

Acer Swift/ 1/128GB - 13 190

Acer Swift 1/256GB - 15 590

A to není ta genera nijak zásadně vylepšená, má mírně rychlejší procesor a u té verze za 15 tisíc je 8GB RAM, ale 4GB paměti navíc oproti konfiguracím, co mají jen 4GB, stojí pětikilo. Když si projdete Alzu a CZC, zjistíte, že většina notebooků mezi 10-14 tisícema je vyprodaná. Myslím, že to je zásluha distanční výuky. Jak rodiče, tak školy vzali totiž e-shopy útokem a kloudný stroj, aby pohledal. A rozloučím se touhle písničkou: