Po né moc záživných článcích o čárkách je tady asi nejočekávanější kapitula tohohle roku uneb Vánoce u MoWa. Letos jsem je prořval téměř kompletně. U stromečku brečím pravidelně, čímž trochu vysírám své okolí, neb to je taky dojaté. Letos jsem ale brečel zhruba stejně jako u maturity v roce 2003. Fakt mě mít doma na Vánoce nechtějte, museli byste mě zavřít do skříně, protože jsem takový vánoční prznič.
Rozbrečel jsem se už u bot. Ano, vy ženy a dívky určitě brečíte u bot standardně, ale u chlapa to prostě normální není. Dostal jsem bangladéšky. Ale ne takový ty obyč, ale luxusní. Bože, jak já miluji tyhle boty. Tatínek říkal:
"Nebreč, dyť to jsou jenom boty!"
Další vodopád slz nastal, když mi Ježíšek donesl tři čísla SCORE, časopisu o počítačových hrách. No, a pak...
Vy, co mě čtete pravidelně, víte, že jsem přes léto nevhodně experimentoval s počítačem. Upgradeoval jsem si BIOS, řídící software základní desky, a jak určitě všichni víte, základní deska je stežejní komponenta počítače.Jenže upgrade BIOSu mi zpomalil start počítače, sice jen asi o sekundu až sekundu a půl, ale sralo mě to. Ten nepatrně delší POST (test od stisku zapínacího tlačítka po logo Windows) mě iritoval. Dřív nejhůře 11 sekund, většinou 10,3, nově 11,3, 11,9. Ten prodloužený čas mě iritoval, protože mi připomínal, jaký jsem idiot, který furt do něčeho musí hrabat. Nahrát starší verzi BIOSu je možné, ale je to riziko, že si můžete naprosto umrtvit základní desku. A tak jsem se rozhodl, že to risknu, a když si ji odpálím, koupím novou. Brácha ale říkal, ať počkám do Vánoc. Poslechl jsem.
A řvát jsem zase začal v momentě, kdy Carlos rozdělal jeden balíček pro mě. Tady si dovolím odbočku - u nás Vánoce probíhají tak, že vybraní členové rodiny podávají, ostatní rozbalují. Já nepodávám ani nerozbaluji, já mám vždy u sebe někoho, kdo dárečky, na kterých je vyryto mé jméno, rozbaluje za mě. Kdybych si je měl totiž rozbalovat sám, strávil bych u stromečku čas nejméně do Silvestra. Konec odbočky.
Po sejmutí balícího papíru jsem totiž uzřel krabičku od firmy Noctua. Vám, kteří do počítačů neděláte, tohle jméno asi nic neřekne, ale Noctua je synonymem pro nejkvalitnější a extrémně tiché chlazení počítače. Vyrábějí, jak vzduchové chladiče na procesor, tak i větráky do počítačových skříní, aby to uvnitř pěkně foukalo. A brácha navíc pořídil jejich speciální černou edici Chromax, která vypadá luxusně. Carlos krabičku otevřel se slovy:
"Nebreč, vždyť uvnitř nic není, podívěj!"
A opravdu, krabička byla prázdná. A jak se později ukázalo, nedostal jsem jen novou desku, ale i skříň a zdroj. Zdroj o výkonu 550 wattů je na moji sestavu se spotřebou 50W trochu overkill, ale když na mě zmáčknete tlačítko pro hybridní režim, docílíte toho, že se u něj až do 30 % zátěže čili do nějakých 165 wattů vůbec netočí větráček. Prostě žádný hluk. V pátek mi brácha přeházel součástky a tady máte fotky toho, co jsem měl, a toho, co mám nyní. Mimochodem, taky uvidíte můj PC koutek, z kterého řídím dění v tomto časoprostoru:
Jelikož jsem sám malý, inklinuji k malým věcem. Nová deska má POST 7,9 sekundy, brácha už totiž osadil bedýnku větráčky, proto byly krabičky prázdné. Dostal jsem i nový disk, ten stávající mi ukazuje rychlost čtení 1,5 megabajtu za sekundu, takže půjde na reklamaci, toner, příspěvek na paušál, předplatné Computeru, dTestu a Autotipu, dvě propisky, trička, no zkrátka strašnou spoustu věcí. A co jsem dal já?
Letos to bylo k uzoufání to vymýšlení dárků, všichni všechno mají, nikdo nic nechce. Brácha si mi řekl o myš, tak jsem mu pravil, at si nějakou vybere. Vybral si na můj vkus poměrně levnou, tak jsem mu řekl, at si vybere ještě něco. Vzal si čtečku paměťových karet, mamce si řekl o repráky k PC. Já mu koupil ještě disk do počítače, počítačovou hru, poukázku na benzín.
Carlos si přál pásek k fitness náramku. Splněno. Dál jsem ji věnoval taky poukázku na benzín, dvě počítačový hry, předplatný Enigmy a brácha ji koupil kromě klávesnice a myši ještě monitor. A jelikož já už nevěděl, co Carlosovi koupit, řekl jsem mu, že mu na ten monitor přispěju. Souhlasil.
Ovšem nejtěžší to bylo s rodiči - těm se nakupuje nejhůř, hlavně dost dárků bylo pro všechny - peckovač na švestky, odstopkovávač jahod a odjadřincovávač. Mamka chtěla nějakou kosmetiku pro starší a pokročilé, mamce a taťkovi jsem koupil vakuovačku, takže jsme si na Štědrý den zavakuovali dva obložený chlebíčky, mamce dárkový poukaz na knihy do čtečky a také předplatné časopisu Čas na kafíčko, tatkovi poukázku na benzín a oběma rodičům kredit.
Takové tedy byly letošní Vánoce - velmi bohaté, ale taky uřvané, musím se přestat chovat jako hysterka. Loučí se Váš dojatý MoW