Je čas vyvrhnout další článek. Džulí je na táboře, tak doufám, že jsou na ni hodní, neubližují jí tam a chovají se k ní slušně. Mně je tady nějak smutno, ten čas bez ní utíká hrozně pomalu a já se cítím jak bez nohou (jo, já vím, že jsem vozíčkář, tak nemám nohy řešit, ale stejně). Musím říct, že Džulí si tyhle prázdniny opravdu užívá, respektive je tráví tak, jak jsem chtěl, aby je trávila už loni a předloni. Strašně se mi líbí, když mi posílá fotky, jak lenoší u bazénu, dělá si různý dobrůtky, čte si, sjíždí Divokou Bradku, Orlici a Sázavu, posílá mi fotky ze Světozoru (tím mě malinko nasrala, protože je to jako dráždit hadra rudým bejkem). Tohle jsou první prázdniny, kdy mám pocit, že opravdu odpočívá, lenoší, pracuje s Filem (vzdálený příbuzný z Řecka), protože ty prázdniny loni a předloni mi připadaly takový hektický, letos jsou v pohodě, takový relaxační a já pochopil, čím to je - žádná brigáda, žádný krám. A nevím, jak Džulí, ale mně to vůbec nechybí. Jo, prachy jsou fajn, ale když si vzpomenu, s jakýma zákaznickýma exotama se často musela počastovat, není důvod si moc stýskat.
V úterý 27. července jsem tady měl po roce Andílka a Kubu. Díky ním si uvědomíte, jak ten čas letí. Loni přijeli s Natálkou, která letos už chodí. My jsme se fakt rok neviděli, nejvíc si to uvědomíte na dětech. Éčko a Sladkou jsem naposledy viděl o Vánocích, Chemču dokonce před rokem a půl. A zjevně jsem nebyl sám, protože mi říkala, že teprve před pár týdny pořádně Natálku (po roce!!!) zapili. Oni by na tom asi tak netrvali, ale širší příbuzenstvo Andílko-Chemčiných rodičů ano. No, a hlavní zprávou od Andílka a Kuby je to, že bude svatba (na jaře). Takže jsem okamžitě nabídl své služby, ale myslím, že zbytečně, ono bude stačit, když Andílek otevře záznamy svý ségry. Ta dělá mimochodem výběrový řízení na vedoucí sekce živností, je jich tam dva a půl, a obě její kolegyně, která tam byly, když nastupovala v roce 2008 na Ministerstvo průmyslu a obchodu, odcházejí do důchodu. Taky byla poprvé Chemča s Dejvem a dětma u moře, konkrétně v Chorvatsku.
Já v Chorvatsku nebyl, zato jsem pomáhal panu Džulímu vybírat gramofon a spřátelil jsem se asi s největším znalcem gramofónů v ČR, panem Danielem Březinou. Byl jsem sice v Karolinu, poznal krásy Prahy, ale pořád jsem vnitřně velmi ostýchavý chlapeček. Pak si ale promnu zbytky vlasů a řeknu si, že za optání nic nedám - buď mě pošle do háje, nebo odpoví. A on mi odpověděl hned druhý den. Poslal jsem mu další e-mail, protože jsem si potřeboval ještě něco ujasnit, a to už mi dorazila automatická odpověď, která měla v Předmětu "OUT OF OFFICE", ale já to ignoroval, takže ještě třetí, čtvrtý a při posledním mailu jsem mu fakt slíbil, že už ho nebudu prudit, že je to opravdu poslední mail. Takže pokud budete shánět gramlofon, ájem dredy.
Z pátka na sobotu jsem byl ponížen a znásilněn - komárem. Tihle pištiví zmrdi už mi dali několik let pokoj, ale tentokrát se jeden z nich rozhodl, ze si ze mě udělá pignick. Zčásti si za to můžu sám, protože před spaním ještě čučím do mobilu, takže ho asi přilákalo světlo displeje. Už si nepamatuji, jak to bylo, ale teprve ve 2.30 se mi podařilo se kompletně přikrýt včetně hlavy, byl jsem kompletně schovaný pod peřinou, neviděli byste ze mě ani hovno. Ale to se mi zas blbě dejchalo, asi zvýšená plynatost, nevím. Každopádně i zcela pod peřinou jsem slyšel, jak nade mnou krouží a trapně se mi chichotá. Než se mi povedlo se kompletně zachumlat, poštípal mi oba lokty, levou ruku, a i když jsem byl pak téměř celý pod peřinou, zvládl mi poštípat čelo (důkaz foto níže, ale možná je to jebák, fotku byla pořízena pro Džulí, aby mě politovala, což se také stalo). Ráno jsem se probudil v 8.45, což je na mě kurevsky pozdě, byl jsem zpocený jak po Paralenu, a jakmile jsem byl usazen k PC, objednal jsem si z Alzy komáří Armaggedon - Biolit do zásuvky s vůní pomerančového květu (tady vidíte, jak jsem rozmazlený, klasický mi nestačil, chtěl jsem víc luxusu). Dnes to dorazilo, ale já mám v pokoji jen dvě zásuvky, které vedou do rozdvojek, roztrojek i rozpětek, a tomu odpuzovači svědčí, když je svisle. To jsem nedomyslel. Přemýšlím, že bych vyzunkl obsah nádobky, a stal se tak imunní vůči komářím jebnutím. A zrovna když mi to přišlo, tak se musí ochladit.
Taky tužím tělo a mysl brutálními horory. U jednoho z nich se mi udělalo fakt blbě od žaludku, protože jsem dal Terrifiera, ďábelský klaun, co chodí městem a kosí lidi, jsem si nemohl nechat ujít. Ale scénu, kde rozřízne SVISLE ženskou RUČNĺ NEmotorovou pilou, jsem přetočil, nicméně nemůžu odolat a nedodat vám ukázku, jeden z nejděsivějších klaunů, TO je proti němu hodnej strejda. Terrifier je němý, emoce a pocity vyjadřuje jako mim, je nesmrtelný a klobouček má přibitý hřebíčkem:
https://streamable.com/mjjrrq
Bombový horůrek je Tajemství smrti Slečny Neznámé, na CSFD červené hodnocení, do toho musíte jít, ale nesmí vám vadit pitvičky. Hodně se mi líbil mexický Animales Humanos aneb není dobrý fanatickým ochráncům zvířat sebrat pejska. Artová Suspiria (rok 2018) je zas o baletní škole, kterou vedou čarodějnice, a včera jsem dal Krvavě rudé nebe, což je o mámě, co chrání svý dítě v letadle, který přepadnou terorísti. Ale chrání ho takovým zajímavým způsobem. A na závěr dvě fotky:
A ještě vám visím trapně vtipnou příhodu z Džulíny promoce. Na promoci jsem žádné pápá nezpůsobil, ale když jsme šli odpoledne do té restaurace, tak jsem si poslintal tričko. Jakmile donesli jídelní lístky, tak jsem se stal Homerem ze Simpsonů aneb živý důkaz, že Pavlovův reflex funduje. Mějte se a užívejte léta.