Mow | Sobotní překvapení a vřelé poděkování

Drazí milí, neuvěříte, kdo mě včera poctil návštěvou. Strašně jsem si to už dlouhou dobu přál a bylo to přislíbeno, ale nevěřil jsem, že se to stane takhle rychle, bral jsem to tak, že se to stane někdy v budoucnosti, avšak ne blíže specifikované.16. listípadu mi psala Rebarča, jestli nemáme na 28. 11. nějaký plány, že by se stavila na návštěvu. Kéž byste viděli, jak se mi štěstím roztáhly zornice, vypadaly, jako bych si dal lajnu koksu, i proto jsem se v průběhu těch nadcházejících dvou týdnů několikráte ujišťoval, jestli domluva platí, jestli jsme obě strany zdravé, a trošku jsem měl i obavy z toho, aby se Rebi nezalekla zpřísňujících opatření ve stylu "omezte sociální kontakty." I kdyby k tomu náhodou došlo, věřím, že by Rebarbora poslala ve své mysli těm ve vládě vřelé "Fuck you" a vztyčený prostředníček s dodatkem, že MoW soušl kontakts needuje, rozestupy dodržuje a své ochlupení dezifinkuje. Zdraví oběma stranám vydrželo, výrazně zpřísnit kontaktáž se nestihlo, a i kdyby ano, chci věřit, že by se Tygřice odradit nenechala.

Jedinou drobnou změnou bylo to, že někdy ve čtvrtek 25. listopadu jsem se naposledy ujistil, jestli vše platí, protože Mou lajkjs pípl. Prý platí všecko, jen drobná změna, jestli by mohla přijet už v sobotu. No jasně že jo, no problem. Musím říct, že jsem cca ty dva týdny přemýšlel, co sem Rebarboru přivádí. Nechtěl jsem si totiž připustit, že by vážila takovouhle cestu jen proto, aby potěšila mé zvrácené já. Z jejího blogu totiž vím, že v posledních týdnech byla vysílána (ne v televizi) na různé služební cesty po celé republice, tak jsem usoudil, že ji před posledním listopadovým víkendem vyslali někam do útrob Vysočiny, Barča večer na hotelu u flašky vína rozevřela mapu, podívala se, kde je moje prdel (vesnice, kde žiju), podívala se, ve který prdeli je ona, seznala, že je to relativně blízko, a vydala se na cestu. Vše bylo jinak, přátelé.

První překvapení bylo, že Rebi nepřijela sama, vzala s sebou i Barjohu. Často jsem si říkal, jestli se Ivou Barjohovou někdy potkáme osobně, a ono se to povedlo. Iva řídila, Rebi navigovala. Měl jsem strašnou radost, která se ještě znásobila tím, že ty dvě se za mnou vydaly na Vysočinu extra kvůli mně, takže jsem nebyl žádná bokovka spojená s čerpáním evropských fondů ani pronásledováním celostátně hledaného zločince, ale bylo to evrycink for me, only for me.

Takže poznaly můj útulný pokojíček, rodiče, probrali jsme krásy naší obce, pochlubil jsem se, že tam máme poštu a vlak, probrali jsme negativní vlastnosti mé osobnosti, Iva řekla, že mám stejný hlas jako tatínek, probrali jsme i to, že mám rád větší průměry (v brčkách), protože to víc teče, stejně tak Bondovky s Craigem, a ty zhruba dvě hodinky utekly jako voda a mě mrzelo, že už holky odjíždí, protože chtěly vyjet ještě za světla. Ale domluvili jsme se, že snad v létě proběhne repete, kdy snad nebudeme tolik limitováni časem a Stmíváním. Bylo to velmi příjemné odpoledne a chtěl bych za něj oběma Píšačkám poděkovat. Zároveň se chci omluvit Ivě, že nebylo napečeno, to bylo vůči tobě trochu neuctivé, ale já opravdu neměl šajna, že přijedeš taky, bylo mi tě vedle Rebarbory s muffinem trochu líto. Aspoň že ti chutnala káva s ideálním poměrem kávové směsi a mléka. Příště BB (buchta bude). Stručně další zprávy:

- Dejv a Chemča mají sekačku, přivezli jim ji v pátek 26. listopadu, objednanou ji měli od 17. května, v balení chybí záručák a fucktura

- ve středu 24. listípadu jsem měl být u zubaře, ale paní zubní volala, že má posranou vrtačku, což mi nevadilo

- a to je asi v kozce všechno