MoW nepijavičný

Zdar, prďolové,

napadlo mě, že bych mohl vyvrhnout stručný článek, aby mi tady za chvíli nezrušili účet. Víte, jak dlouho se rodil tenhle blog? Přece ho nenechám zdechnout. Přátelé, už nejsem líná bunda a mám práci. Pracuju pro personální agenturu, která se zaměřuje na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, takže jsem dostal služební notebook, telefon, BMW, CCS kartu s neomezeným limitem, sekretářku, co má pětky kozy a oblek na míru. Samozřejmě kecám. Ale výhodou mé práce je to, že můžu pracovat klidně v trenclích, a nikomu to nevadí. Dnes byla u mě na návštěvě Sladká, a když jsem jí oznamil, že mám práci, myslela si, že jsem začal pro postižený točit porno (haha, je neskutečně vtipná).

Vyšli mi vstříc i pracovní dobou, kdy makám pouze od 9 do 11.30, což mé čtenáře, kteří dělají dvanáctky a vstávají ve 4 ráno, asi nasere, já ale nechtěl, aby mi práce sežrala veškerý čas u počítače, protože se chci věnovat i kamarádům, vám Píšákům a příležitostnému sledování pornografických materiálů. S finančním ohodnocením jsem nadmíru spokojen. Pokud mi ta práce vydrží aspoň rok, budu si moc konečně nechat nastřelit vlasy.

Mějte se hezky, loučí se ten, co v potu lebky překonává pětiletky. A rozloučím se černým vtipem: