Fánoční kapitola I.

Umím to tady ještě ovládat? Umím se ovládat? Budu velestrčný, a i tak tuhle kapitolu budu muset rozdělit na dvě kapitoly. Přednáška na univerzitě byla úspěšná, plakali dívky i chlapci. Tleskali na konci ve stoje. Umím chytnout za koule. Než jsem tam jel, nakoukal jsem si projevy Mussoliniho, Castra i Hitlera. V zápalu mého řečnění po mně Vodnice několikrát zlobně mrkla okem, to když jsem pěstičkou mlátil do stolu. Dovolila mi, aby šel s vozíkem za katedru, načež mi zašeptala do ucha:

"Tahle přednáška má být o tvým životě, vole, ne žádnej volební sjezd, jasný? Jestli mi uděláš vostudu a moji studenti si půjdou stěžovat vedení, tak tě zničím!"

A naznačila rychlý pohyb v oblasti krku a lá dej sem tepnu. I tak jsem si občas nedokázal pomoct. Stále umím ovládat davy a mám v genech arabského plnokrevníka. Nezkrotný a bez chomoutu.

Už podruhé za mnou byla Lvice. První návštěva byla krátká, avšak byla vynahrazena návštěvou listopadovou. Lvice má ráda Vysočinu, zejména Žďár. Maj tam dobré jídlo a šperky, které nejsou nikde na internetu, však při návštěvách u mě trpí. Přijede, já mluvím, mluvím, mluvím, ona poslouchá. 15 minut před odjezdem ji pustím ke slovu, aby si taky něco řekla, když sem jede až z Prahe. Jsem občas hajzl.

Jurášek už si měsíc stoupá, včera to vypadalo, že bude se rozeběhne, protože už dává občasné chození za ručičky. Asi si začnu holit nohy. Když ho občas vedle mě v posteli přebalujou, já jsem v trenkách, chytnul mě za chlupy pod kolenem. A na 10 měsíců má fakt sílu. A nezná soucit. Když ho naštvete, klidně by vám převrátil auto. A včerejšek byly jeho první Vánoce.

Vypadalo to tak, že my byli u stolu, šéf rodiny v židličce. Měl jsem pocit, že mi vyměnili stůl. Když mě zastrčili až nadoraz pod stůl. Vyjekl jsem bolestí. Spodek stolu se mi bolestivě odřel o stehno. Zkusili to ještě dvakrát. Pokaždý jsem zařval. Zeptal jsem se jich, jestli to není jiný stůl. Řekli, že ne, že je to stejný stůl jako loni a uplynulých 20 let. Asi bych neměl brát ta anabolika Tak mě dali jenom na kousek. Jenom na kousek to prej nebolí, to už mi říkaly holky na střední, pak už to bylo dobrý.

My všichni dospělí a s vousy jsme dostali řízák, zatímco Jířa (na Juráška moc neslyší, nebo to aspoň dělá) dostal kaši s medem. Pár lžic si dal, ale pak začínal projevovat silnou nevoli, protože proč on kaši, a my něco jinýho? Tak dostal hrstičku brambůrků a byl spoko.

Vánoce si užil, ze stromečku byl totálně paf...:-) A z dárečků taky. Ježíšek byl tradičně bohatý, dostal jsem bezdratová sluchátka, abych mohl při telefonování s lidmi čůrat. Občas se mi stane, že potřebuju močit a rodiče si neuvědomí, že mám uších mušle, žádná nehoda se nestala, ale občas se sluchátkový kabel napnul jak nástroj Roberta Rosenberga. Zařval jsem SLUCHÁTKA a bylo to cajk.

Dostal jsem předplatné dTestu a Computeru, krabici hnědých Fidorek, příspěvek na nový modem (až moc velkorysý), příspěvek na paušál a Youtube Premium. Co jsem dal já? Brácha si už s Carlosem nějakou dobu stěžuje na nekvalitní připojení. V jejich patře mají dvě wifiny, ale nepřipojí se jim televize ani mobily. Carlos si musel prej před pár dny z mobilu dokonce hot dog, aby měl data, a mohl si něco pustit v telce.Takže jsem už v listopadu koupil nový router, který dostali včera. Aby toho nebylo málo, před měsícem či dvěma začal vypadávat internet mně tady. A když začne vypadávat internet mně, nemá internet nikdo. Nejdřív jsem myslel, že to je sněhem... Vypadávalo to každý den či obden. Po restartu vždy dobrý. Ale bylo to protivný. A včera nebo převčírem jsem si vzpomněl, že se Jířa dostal někdy před měsícem omylem ke kabelům ve zdi, a trochu je potahal, lezl rychle, dozor za ním sprintil, ale mladý a bílý Usain Bolt v lezení o prsa vietnamské ženy vyhrál. Tak jsem před pár dny mamce řekl, ať zkontroluje, jestli nejsou povytažený. A trochu byly. Dnes zatím žádný výpadek, ale už mám vyhlídnutého nástupce, kdyby výpadky přes svátky pokračovaly.

TO BE CONTINUED...